Doba, kdy se kamarádům rozdávaly trafiky, je dávno pryč, skončila s vládou ODS, tvrdila ještě před časem současná vládnoucí garnitura. A kecala. Systém přidělování trafik kamarádům se natolik osvědčil, že bude fungovat i nadále. Zatím posledním trafikantem má být někdejší politik a ministr obrany Karel Kühnl. Ministerstvo zahraničních věcí jej chce dosadit na post generálního konzula v ruském Petrohradě. Původně se v Černínském paláci počítalo s tím, že se Kühnl stane velvyslancem v nějaké pěkné a klidné zemi. Dle informací Palubního deníku ale prezident Zeman na ministerstvo zahraničních věcí vzkázal, že Kühnla na post velvyslance nikdy nejmenuje. I proto někdejší ministr obrany směřuje do Petrohradu, jmenování generálního konzula nemusí podepsat prezident.
Mocné kouzlo plakátu Pražští radní z TOP 09 si na staré pražské poměry zvykají s pozoruhodnou rychlostí. Na posledním zasedání rady přijali nařízení, podle něhož z pražských ulic zmizí veškerá plošná reklama větší než šest metrů čtverečních. Boj proti billboardům je v posledních letech oblíbenou kratochvílí pražských politiků. Naposledy je chtěl zlikvidovat Jiří Dienstbier v zájmu stejné firmy, jakou nyní podpořilo i Hudečkovo vedení Prahy.
Tou firmou je společnost JCDecaux, která už léta na základě pro město nevýhodné smlouvy ovládá reklamu na městském mobiliáři, a tudíž naprostou většinu menších ploch vhodných pro outdoorovou reklamu a dlouhodobě udržovala nadstandardní vztahy s pražskými politiky.
Rada se ani neobtěžovala jít s tímto nařízením do zastupitelstva, protože všichni její členové dobře věděli, že by se zvýhodnění jedné a nejdůležitější reklamní firmy v Praze těsně před komunálními volbami dalo vykládat úplně jinými způsoby než oslavou postupné likvidace město hyzdících obřích reklamních panelů. Palubní deník gratuluje primátoru Hudečkovi, že se mu podařilo navázat na tradici jeho předchůdců od Koukala po Béma.
Polák počká Česko má poměrně velký zájem vyřešit své vztahy s polským vlastníkem Unipetrolu, společností PKN Orlen. Potřebovalo by nejlépe získat do vlastnictví kralupskou rafinerii, a udržet tak strategickou výrobu pohonných hmot, o niž Poláci moc nestojí.
Z chování vlády se však nezdá, že by si to její členové dvakrát uvědomovali. Nejprve jmenoval Andrej Babiš do dozorčí rady společnosti Čepro, která je součástí složitých vztahů s Poláky, své staré druhy, s nimiž proti PKN kdysi tvrdě bojoval. A nedávno nechali podle zdrojů Palubního deníku jak ministr financí, tak ministr průmyslu čekat hodinu na plánovanou schůzku Jacka Krawiece, nejvyššího šéfa PKN. To je mimochodem také největší firma v regionu střední Evropy a Krawiec patří v Polsku mezi nejmocnější osoby s významným vlivem na polskou politiku.
A tak se momentálně uražení Poláci do nějakého vyjednávání nehrnou a prodej rafinerií označují za nezajímavý. Přestože ty fabriky nutně potřebují investice a k nějaké dohodě by z hlediska strategických zájmů státu mělo dojít co nejdříve.
Vítej, policisto z Vietnamu Ministerstvo vnitra má na stole dost neortodoxní plán, jak bojovat s vietnamskou narkomafií. Podle informací Palubního deníku jsou v něm perly typu, že mají do Česka jezdit vietnamští komunističtí policisté, aby pomáhali mafiány odhalit, možná se mezi ně i infiltrovat. Palubní deník se ptá, jak velká je pravděpodobnost, že se podaří policisty dostat po pár týdnech zpátky na stranu zákona, potažmo zpátky do Vietnamu.
A kdo by po pětadvaceti letech od pádu komunismu povoloval komunistické policii operovat ve svobodné zemi? Plán obsahuje také myšlenku, že by se odsouzení Vietnamci posílali k výkonu trestu do své země. Co bude ale rozhodovat, když budou mít české občanství? Barva pleti? Původ rodičů? A podle čeho se bude počítat suma, kterou má Česko posílat do Vietnamu jako záplatu za své vězně? Plán kupodivu není z dílny ministerstva, přesto se jím úřad alespoň zabývá. Nakonec ti úředníci něco dělat musejí.
