Kdo může za prohranou arbitráž o TV Nova?
Koho byste jako daňový poplatník vedl k odpovědnosti za prohranou arbitráž v kauze TV Nova?
- Vladimíra Železného 36,0 %
- Radu pro TV vysílání 32,9 %
- Politickou reprezentaci 31,1 %
Nelehkou otázkou se museli účastníci Manažerského barometru zabývat v uplynulém týdnu. Kdo může za to, že by měl český stát uhradit přes deset miliard za prohranou arbitráž v kauze TV Nova?
První dotazovaný odpověděl vyčerpávajícím způsobem: „Poprvé mám při odpovědích do této rubriky pocit, že bych potřeboval zatrhnout víc možností. Místo toho řeknu za třetí: politickou reprezentaci. Dovolím si ale současně upozornit, že tu jsme si zvolili sami, a proto je snad spravedlivé, že oněch deset miliard, bankéř ve mě chce říct jeden a čtvrt Salzmana (jeden Salzman = osm miliard), zaplatíme sami. Odsud se dostanu trochu dál: Stále v nás není dost vědomí, že většinu, ne-li prakticky všechny chyby státu v konečné instanci způsobujeme my, voliči. Proto nám nepřipadá spravedlivé, že ty chyby pak také platíme.
Jiná věc je, že mám obavy, že jich budu platit trochu větší část než průměrný volič - divák Novy - a to se na Nově dívám jen nepravidelně na Tele-Tele. Nicméně nerad bych vzbudil dojem, že rada by nezasluhovala vypráskat. Šmírák trpící utkvělou představou, že je rocker, se v nás sice snaží vzbudit dojem, že byl k členství v „bezzubé“ radě donucen, ale ono mu to nijak nevadilo, nemluvě už o tom „nicotném“ příjmu, jež mu z toho plynul. Myslím, že by i pro radu měl platit princip známý z představenstev, totiž obrácení důkazního břemene, to je povinnost každého člena pro zproštění solidární a bezezbytkové majetkové odpovědnosti za podobné škody prokázat, že jednal s péčí řádného hospodáře. Docela bych se na to prokazování u orgánu, který nerad vedl a zpřístupňoval záznamy ze svých jednání, těšil.“
Následující ohlas je nemilosrdný: „Na takto položenou otázku nelze odpovědět jinak než že všechny, protože všichni mají na věci svůj podíl. Jenže zaplatíme to my, a pokud možno společně s arbitráží za Nomurou. Takže jenom kauza IPB bude stát přibližně 190 miliard, CME deset, to máme dvacet tisíc na hlavu jednoho každého chlapce upřímného… A bez odpovědnosti kohokoliv za cokoliv. Není už čas se zamyslet nad prostorem, který má vláda k socialisticky neodpovědnému experimentování?“
Další z dotazovaných se rovněž domnívá, že vinu za nastalou situaci nesou všichni: „V pořadí: 1) Rada - pokud má dojem, že funguje podle špatného zákona, má být první, která usiluje o jeho změny a tlačí na politickou reprezentaci (a když se jí to nedaří, má rezignovat). V letech 1992-1996 jsem byl poradcem premiéra Václava Klause a problém právního rámce rady se řešil už tehdy. Klaus jasně vzkazoval radě, že pokud je zákon špatný, v první řadě má jeho změnu iniciovat ona! Což jsem na jejích jednáních, kam jsem byl jako Klausův člověk několikrát pozván, důrazně tlumočil. Dokonce zástupci rady byli v této věci i na jednání u Klause. Po roce 1996 však politická kultura nabyla v Česku takové podoby, že o podstatu věci jde až na posledním místě.
2) Politická reprezentace a její vládní i zákonodárné orgány, které mají televizní oblast na starosti (parlamentní rada, příslušné výbory Parlamentu, ministerstvo kultury).
3) Vladimíra Železného, který využil svých schopností, a neschopnosti státní administrativy, aby prosadil svůj zájem (jeho právní odpovědnost je diskutabilní, ale morální jednoznačná: věděl, co dělá).
Poslední ředitel se rozhodl, že to „spočítá“ především Radě pro rozhlasové a televizní vysílání: „Česká republika nezaplatí oněch 353 milionů dolarů proto, že má špatné zákony, či neodpovědnou politickou reprezentaci, nebo neschopnou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, ale primárně proto, že jeden chytrák vymyslel legální postup, jak v rozporu s morálními a etickými principy a elementárními normami slušného chování okrást investora a převést na sebe celý business poté, co jej vybudoval za peníze svého partnera. Vše ostatní jsou už jen důsledky této prvotní příčiny.
Tím neříkám, že Rada pro TV vysílání je zcela bez viny. Při pohledu na některé její členy, jako je například Petr Štěpánek, se člověku dělá špatně. Ale celé složení rady (stejně jako dalších podobných orgánů) je jen vedlejším efektem našeho politického systému, jež umožňuje trafiky obsazovat buď beztvarými nýmandy, kteří nikomu nevadí, nebo bezskrupulózními hajzlíky, kteří udělají cokoliv, jen aby se odvděčili mecenášům, kteří je ke korytům posadili. Výjimky pak jen potvrzují pravidlo… ale buďme za ně vděční.“
Odpovídalo 105 manažerů
