Rozpočtové provizorium, v němž bude Česká republika hospodařit od 1. ledna 2000, není ve světě ničím neobvyklým a už vůbec ne tragédií. Proč by tomu tak mělo být zrovna v České republice, jak naznačil premiér?
Například ve Spojených státech podobný stav trval na přelomu roku 1995 a 1996 díky neshodě republikánské většiny v Kongresu s prezidentem Clintonem sedm měsíců. Co víc, pro rozdílnost hospodářských priorit se dokonce američtí politici nebyli nejdříve schopni řadu týdnů shodnout ani na plánu rozpočtového provizoria, a vláda proto byla nucena poslat domů 800 tisíc z více než dvou milionů federálních zaměstnanců. (Každý den uzavírky federálních úřadů přitom stál vládu sto až sto padesát tisíc dolarů). Postavení země ovšem ohroženo nebylo. Spojené státy se do platební neschopnosti nedostaly.
Neexistuje ani jeden důvod, proč by rozpočtové provizorium nemohlo mít v České republice stejný efekt, ba dokonce lepší. Propouštění státních zaměstnanců nehrozí - na krytí běžných výdajů má vláda pokladniční poukázky, i když s nimi bude muset hospodařit velmi střídmě. Přiškrcení výdajů ovšem může být jenom prospěšné.
Kredibilita republiky také není ohrožena. Za pět minut dvanáct přijal Parlament zákon, který i v provizorním režimu dovoluje emitovat střednědobé dluhopisy na závazky státu v zahraničí. V roce 2000 potřebná částka představuje 71 miliard korun, čtyřicet miliard je splatných v prvním čtvrtletí roku. Tak daleko, aby ani tento pardon nebyl vládě udělen, si netroufli jít ani pravicoví poslanci.
Slova premiéra Miloše Zemana o tom, že neschválení rozpočtu neohrožuje sociálnědemokratickou vládu, ale tuto zemi, prostě nejsou pravdivá. Nesolventnost kterékoliv vlády je v mezinárodních finančních vztazích problém, nikoli rozpočtové provizorium.
Přísná regulace výdajů, která bude nutná hlavně na začátku roku, především znamená, že stát obcím rozdělí menší objem vyrovnávacích dotací. Chod měst a vesnic to bezprostředně neovlivní, s největší pravděpodobností ale budou muset korigovat investiční záměry. A to by mnohým z nich mohlo jenom prospět, zadluženost některých už je přímo obludná.
Rozpočtová bitva mezi republikány ovládaným Kongresem a Clintonem kdysi vypukla proto, že prezident nesouhlasil s rozsáhlými škrty ve státních financích. Republikáni nebyli ochotni ustoupit, vytyčili si totiž vyrovnání vysoce deficitního rozpočtu USA během sedmi let jako hlavní cíl politického programu.
A jak že je to v České republice? Veřejné rozpočty padají do čím dál vyšší ztráty, zadlužení státu se podle odhadů ministerstva financí do roku 2002 zvedne na dvojnásobek a dosáhne téměř dvaceti procent hrubého domácího produktu. Státní dluh se, díky deficitům státních rozpočtů, bude každoročně zvyšovat tempem zhruba šedesáti miliard. Takový trend není nadále únosný.
Premiér Miloš Zeman ve snaze dosíci úspěchu už při projednávání druhé verze vládního návrhu zákona o státním rozpočtu sliboval poslancům, že v roce 2001 bude schodek státních financí pouze dvacet miliard korun. A že kabinet předloží sněmovně rozsáhlé novely zákonů, které vyjmou ze struktury rozpočtu část mandatorních výdajů. „Vládu netěší, když může manipulovat pouze s dvaceti procenty rozpočtových výdajů, protože osmdesát procent výdajů je povinných ze zákona, uvedl Zeman.
Aby také těšilo, zvláště pak sociálnědemokratickou vládu, která chce podle svého přerozdělovat co největší díl státních financí. Pokud ovšem ze struktury státního rozpočtu vyjme pouze starobní důchody, nic moc se nezmění. I potom budou placeny ze stejné kapsy.
Jestliže tedy rozpočtová tahanice přinutí vládu, aby se skutečně pokusila obrátit trend veřejných financí, rozpočtové provizorium budiž vítáno. Užitek pro ekonomiku bude vyšší než případné ztráty, kterými vyhrožuje premiér. Ty jsou povýtce hypotetické, zda vůbec vzniknou, a když, tak v jaké výši, si nikdo netroufá odhadnout.
Rozpočtové provizorium ovšem budiž vítáno i v případě, že ekonomicky nepřinese nic. Tristní a zbytečné bude teprve tehdy, když nepohne ani politiky a Miloš Zeman bude moci ve vládě držet lidi, kteří na ministerská křesla neměli nikdy dosednout.
