Nic proti tomu. Je to přeci jen tisíce kilometrů vzdálená realita docela jiné kultury, kterou i přes její tragičnost rozhodně nedokážeme plně prožít. Neznamená to, že bychom necítili soustrast se stovkami mrtvých a jejich příbuznými.
Co ale člověka chtě nechtě překvapí, jsou články v některých zahraničních (západních) médiích, které z osudového neštěstí viní západní korporace. Firmy jako Walmart, H&M, Gap nebo Primark prý vesele drancují bangladéšskou levnou pracovní sílu, aniž by dělníkům zajistily vhodné pracovní podmínky, včetně té nejzákladnější – bezpečnosti práce.
Faktem je, že Bangladéš je druhým největším exportérem v textilním průmyslu na světě, z čehož naprostá většina směřuje do Evropy. Koupíte-li si svetr ve značkovém obchodě, dost možná prošel pod rukama jednoho z 3,6 milionu pracovníků bangladéšských textilních továren, z valné většiny žen. Ty skutečně pracují v často otřesných podmínkách. Snaha o založení odborů se trestá tvrdým bitím.
Občany má zabezpečit stát
Jenže nadnárodní společnosti, ať jsou jakkoliv zlé a vykořisťovatelské, nejsou odpovědné za bezpečnost lidí v žádné zemi pod sluncem. Můžete donekonečna vzývat společenskou odpovědnost firem a její pravidla, ale nepopřete, že své občany má zabezpečit v první řadě stát. On má hlídat, aby špatně postavené budovy nepadaly lidem na hlavu, nebo aby na pracovním trhu byly odpovídající podmínky. Že firma využívá nízkých platů v té které zemi, se mi zdá nevyhnutelné, byť v mnoha případech velmi nespravedlivé. Dodejme, že uvedení „zlouni“ jako Walmart nebo Primark sice z rozpadlé továrny přímo odebírali zboží, nicméně tamní výrobny nevlastnili. Šlo jen o jejich dodavatele.
Obvinit přímo bangladéšské politiky, v jejichž parlamentu mají desetinu křesel zástupci domácího textilního průmyslu, by bylo svým způsobem odvážnější. Současná západní civilizace je ostatně historicky první, která se vyžívá ve vlastním sebemrskačství. Na to upozornil už známý antropolog Claude Lévi-Strauss. Snad si to celkově vzato zasloužíme, těžko říct. Nicméně situace bangladéšských dělnic, které pro nás vyrábí oblečení, se tímhle prázdným zpytováním ani trochu nezlepší.
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:
Mobilní revoluce v odpadkovém koši
ČLÁNKY DO MAILU