TRAKTOROVÉ KLIČKY

Revitalizace řízeným konkursem narazila na soud

K rozuzlení se blíží detektivka odehrávající se v brněnském Zetoru. I když nadále panuje přesvědčení, že nejlepším a nejčistším řešením by byl konkurs firmy, tak se intenzivně pracuje na nekonkursních cestách.

Varianta řízeného konkursu, kterou prosazovalo především ministerstvo financí a podporovala ji i Konsolidační banka, která je hlavním věřitelem, narazila na neochotu brněnského obchodního soudu spolupracovat již před vyhlášením konkursu. Podle dobře informovaného zdroje jednali vysocí úředníci s předsedou Krajského obchodního soudu a navrhovali uzavřít dohodu o společném postupu soudu a věřitelů s tím, že věřitelé si vyberou konkursního správce, jímž se měl stát bývalý federální premiér Marián Čalfa. Jenže úředníci se dozvěděli, že nejsou v Americe a diskutovat mohou přijít, až budou účastníky řízení. A tak se zdá, že pojetí konkursu jako procesu změny vlastníka ještě dlouho nezvítězí. O likvidaci firmy však nikdo nestojí, přestože je Zetor fakticky pod vodou a jeho vlastní jmění je záporné.

Umazaný klenot.

Obchodníci s traktory tvrdí, že jen letos je možné prodat deset tisíc zetorů, přičemž firma může být zisková již od prodeje sedmi a půl tisíce. Navíc po světě jezdí čtyři sta padesát tisíc strojů, které potřebují náhradní díly. Jejich roční spotřeba odpovídá přitom obvykle objemu deseti procent z provozo- vaných traktorů. Nebýt nešťastné privatizace, která oddělila výrobu od obchodu, mohl být odbyt mnohem vyšší. Například v současnosti se v Mexiku vyrábí tři tisíce traktorů, které vypadají, jako by Zetoru z oka vypadly. Jmenují se však John Deer. Pět let trvalo, než se po experimentu právě s tímto výrobcem mohly začít brněnské stroje vracet na trh Latinské Ameriky. Svou roli hraje i mezinárodní situace. Embargovaný Irák odebíral šest tisíc zetorů ročně a chtěl by kupovat dál .

Útěk od matky.

Naděje, že z této firmy ještě něco může být, je značným lákadlem záchranářů. Patrně jde o podstatnější motiv, než je případný růst nezaměstnanosti či hrozba dominového efektu v podobě pádu spolupracujících společností. Konec konců dominový efekt by musel již fungovat, neboť fabrika nejen neplatí, ale ani nevyrábí. A tři tisíce uvolněných zaměstnanců by tak velké město, jako je Brno, mělo bez potíží vstřebat.

Po zavržení konkursu nyní Revitalizační agentura připravuje řešení, které by mělo značku zachránit poměrně jednoduchou transakcí. Ta spočívá ve vyvedení aktiv potřebných k výrobě traktorů do existující stoprocentně vlastněné dceřiné společnosti PDS . Tím by padlo nebezpečí, že by v případě konkursu nebylo možné vytvořit výrobní celek schopný prodeje novému investorovi. Plán je ale ve stadiu zrodu a může narazit ještě na mnohé komplikace. I proto ho jeho autoři důsledně utajují. Problémy může dělat především klíčový vlastník, kterým je se skoro 48 procenty Motokov. Ten zajišťuje distribuci zetorů prostřednictvím své sítě zahraničních afilací a má zájem, aby o obchod nepřišel. To je podle všeho Revitalizační agentura ochotna zaručit. Nicméně Motokov má jiný problém. V případě vyvedení výroby do PDS by nic nebránilo, aby mateřský Zetor prošel kon- kursem. V tom okamžiku by ale Motokov musel na svou investici do zetoráckých akcií vytvořit oprávku, a to by mu mohlo dělat značné obtíže.

Nová firma.

Proto je ve hře i projekt, který prosazuje ministerstvo průmyslu a obchodu. Tím je jednoduché oddlužení firmy. Je to ale zřejmě jen těžko průchodné, protože to se stalo již v minulosti a nevedlo to k žádným výsledkům.

Na stůl se tak dostane možná projekt na vytvoření jakéhosi Nového Zetoru. To je obdoba řešení připravovaného Revitalizační agenturou, ale navíc vyžaduje ubránit před konkursem mateřskou společnost alespoň půl roku. Jinak by se aktiva nové společnosti vr átila do konkursní podstaty zbankrotované matky. Nakonec by se podíl Motokovu stejně podstatným způsobem znehodnotil, protože věřitelé by své pohledávky kapitalizovali, a stali by se tak vlastníky akcií Nového Zetoru.

I v tomto případě se počítá s masivní účastí státu v podobě garancí na úvěry v rozsahu zhruba 1,6 miliardy korun. Z toho šest set milionů by mělo být určeno na uhrazení závazků Zetoru vůči zaměstnancům, státu a zdravotním pojišťovnám a na uhrazení podstatné části pohledávek dodavatelů. Další garance v rozsahu jedné miliardy korun by vyžadovalo zajištění čerstvých peněz pro rozjezd výroby. Kromě toho je však již zjevné, že Konsolidační banka zaplatí 1,1 miliardy za ob ligace Zetoru, které před lety zaručila a jejichž splatnost vyprší letos v prosinci. Podle tohoto projektu by pak tuto pohledávku kapitalizovala.

Uvedené řešení je průchodné, pokud se banky zavážou, že své pohledávky kapitalizují a dodavatelé budou uspokojeni lépe než v průběhu konkursu. Na druhé straně Motokov by se měl zavázat, že odebere dohodnuté množství traktorů a zaručí jeji ch zaplacení. Již dnes jsou jeho některé afilace ochotny za stroj zaplatit v okamžiku, kdy sjede z pásu na dvůr.

Ale všechno může být ještě jinak, protože na brněnském soudu leží pět konkursních žalob a soudce může rozhodnout kdykoli.