Nejen sklo nebo pivo.
Také české tramvaje jsou především v mnoha východních zemích tradičně považovány za prvotřídní zboží. Jejich slávu se tam snaží v současnosti šířit i společnost Pragoimex, která se zaměřila na modernizaci starších tramvajových vozů. Díky úspěšné dodávce 17 souprav do Chorvatska firma letos vyhrála Exportní cenu DHL.
Traduje se, že až třetina všech tramvají ve světě pochází z českých továren. Výroba tramvají se stala parádní českou disciplínou už za socialismu, a to do značné míry i díky politickému rozhodnutí. Českému podniku ČKD byl totiž v rámci zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci přidělen prakticky monopol právě na výrobu tramvají a také posunovacích lokomotiv. Z českých továren tak putovalo za minulého režimu na 13 tisíc tramvají do Sovětského svazu. Do zemí východního bloku celkově bylo dodáno zhruba 18 tisíc vozidel.
Ani v nové éře ale sláva tradiční české průmyslové produkce neuvadla. Vedle velkých výrobců, jako je společnost Škoda Transportation nebo Inekon, v ní nyní pokračuje i firma Pragoimex. Pražská společnost se zaměřuje na zevrubnou modernizaci starších vozů. Její specializací jsou především nízkopodlažní úpravy. Firma se pokouší prorazit na perspektivním ruském trhu, v Pobaltí, v Rumunsku nebo v Maďarsku. „Na východě vždycky jmenují tři typy českých výrobků, které mají renomé skvělé kvality. Pivo, boty a tramvaje,“ podotýká k tomu generální ředitel a spolumajitel Pragoimexu Jaroslav Křemen.
Dobré jméno českých tramvají firma zužitkovala i v Chorvatsku. Do tamějšího města Osijek loni dodala 17 tramvajových vozidel. Tento úspěšný kontrakt za šest milionů eur Pragoimexu nedávno vynesl i vítězství v kategorii Exportér regionu v soutěži Exportní cena DHL, kterou podporuje i vládní agentura CzechTrade.
Přibrali jsme fachmany z ČKD
Pragoimex vznikl už v roce 1991 jako nepřímý pokračovatel činnosti dřívějšího podniku zahraničního obchodu, který v cizině obchodoval s českými strojírenskými výrobky. Firma tedy mohla vyjít z předešlých kontaktů. Dočasné zhroucení východních trhů sice způsobilo pokles poptávky, společnost se navíc původně zaměřovala jen na obchodní činnost. „Museli jsme podnik stále zeštíhlovat, až na pouhých 28 zaměstnanců,“ vzpomíná Jaroslav Křemen.
Koncem devadesátých let ale nastal obrat a firma zkusila i vlastní výrobu. „V roce 1998 vyvrcholila krize v ČKD Dopravní systémy. O práci tam přišla spousta odborníků na kolejová vozidla. Řekli jsme si, že je škoda nevyužít jejich schopností. Tak jsme jim nabídli místo u nás,“ vysvětluje Křemen.
Firma se zaměřila na renovaci starších tramvají pro česká města, jako první přišla s úpravou na nízkopodlažní vozy vhodné i pro invalidní pasažéry. „U starých vozů se vymění rezavá karoserie za novou, částečně nízkopodlažní. Při rekonstrukci se vymění až 95 procent součástek tramvaje. Přitom se ale pohybuje cena za jednu renovaci jen v rozpětí od 10 do 14 milionů korun, záleží na stavu konkrétního vozu a také požadavcích příslušného dopravního podniku. Zcela nová tramvaj vyjde na víc než 20 milionů. A životnost nové i repasované tramvaje je přitom srovnatelná, tedy zhruba dvacet pět let,“ vysvětluje šéf Pragoimexu.
Dodávku do Volgogradu zkomplikovala silná koruna
Firma utvořila alianci s dalšími dvěma českými podniky. Zatímco Pragoimex zajišťuje veškerou projekční, konstrukční a obchodní činnost, vlastní výrobní práce pro ni dělají Krnovské opravny a strojírny. Společnost VKV Praha spolupracuje při projekci mechanické části. Dohromady tvoří tyto tři podniky alianci TW Team.
Na domácím trhu jsou pro uskupení přirozenými klienty dopravní podniky velkých měst, kde jezdí tramvaje. Vozy modernizované pod vedením Pragoimexu jsou již v provozu v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Plzni a Liberci. Úhrnem je to přes 200 vozidel. Pro srovnání, celkově jezdí v Česku téměř 1900 tramvají.
Firma ovšem modernizovala tramvaje už také na Slovensku – v Košicích a Bratislavě. Dobývání kdysi ztraceného postsovětského regionu zase začala v ruském Volgogradu. Na základě smlouvy z roku 2004 tam dovezla dvě tramvajová vozidla, pak ale musela spolupráci pozastavit kvůli příliš silné koruně.
„Kontrakt jsme podepsali v době, kdy bylo euro za 32,50 korun, dodávali jsme ale při kurzu 25 korun za euro,“ vysvětluje Jaroslav Křemen. Ten se ovšem před několika dny vrátil z Moskvy, která má být dalším ruským zákazníkem Pragoimexu. Ani tentokrát ovšem není obchod jednoduchý. Namísto silné koruny ho momentálně komplikuje globální finanční krize.
České vozy snesou i ruskou zimu
SVĚTOVÍ HRÁČI POD TROLEJEMI
I přes vynikající tradici české výroby tramvají najdeme v současnosti ty největší světové producenty v západních zemích. Globální jedničkou je kanadský Bombardier, který v posledních letech pokrýval třetinu světové výroby nových tramvají. Následují ho francouzský koncern Alstom a skupina Siemens, která má ústředí v Německu. Obě značky mají asi pětinový podíl na celkových prodejích. Plzeňská Škodovka je v současnosti čtvrtým největším světovým výrobcem a její podíl na globálním trhu je zhruba desetiprocentní.
Co se týče ruského trhu, jsou v Pragoimexu optimističtí. České tramvaje prý mají v Rusku zásadní výhody proti konkurenci z východu i západu. „Proti západním výrobcům jsme o třicet procent levnější. A hlavně rozumíme slovanské povaze. To je pro obchod klíčové. S Rusem se musíte nejdřív trošku skamarádit, popít, popovídat si. Pak jde všechno dobře. Ale pokud mu západní partner chce jenom suše doručit faxem úřední dokumenty a víc neřešit, dobrý obchod neudělá,“ podotýká David Kronovetr, který má v Pragoimexu na starosti marketing.
„Navíc mají naše tramvaje tu výhodu, že dokážou snést i náročné podmínky v ruských městech. Teploty tam kolísají od plus čtyřiceti do minus čtyřiceti stupňů, koleje nejsou vždy v dobrém stavu. České tramvaje si s tím poradí, západní produkce na to ale není uzpůsobena,“ připojuje Jaroslav Křemen.
A co domácí ruští výrobci? „Jsou samozřejmě levnější než my. Za co oni prodávají hotovou tramvaj, za to my nenakoupíme ani materiál. Ale jejich tramvaje mají často tu drobnou slabinu, že nejezdí. A také nevypadají pěkně. Tamější podniky většinou vyráběly zbraně a civilní výrobu měly jen jako vedlejší úkol. Takže i ty tramvaje jsou skoro jak tanky – takové těžké, nemoderní,“ dodává Křemen.
Budoucnost? Megapole se bez tramvají neobejdou
Pragoimex v současné době každopádně zažívá zatím nejlepší období své existence. Loni měla firma obrat 470 milionů korun a v současnosti zaměstnává napřímo už 42 pracovníků. Letos chce překonat půlmiliardovou hranici a rok uzavřít s obratem 540 milionů korun. Vedle již zmíněného Ruska, Rumunska či pobaltských států vidí šanci i v Srbsku, které chce obnovit špatnou dopravní infrastrukturu své metropole Bělehradu.
Jako o další výzvě uvažuje společnost o vývoji vlastního tramvajového modelu. To je ale běh na dlouhou trať. O budoucnost oboru jako takového ovšem Jaroslav Křemen strach nemá, a to ani ve stínu globální recese nebo konkurence jiných druhů městské dopravy. „Všem je jasné, že například přelidněná asijská města budou řešit dopravu často právě tramvajemi. Kvůli obrovskému množství aut tam doprava mnohdy prakticky stojí a smog je neúnosný. Tramvaje jsou naopak ekologické a mají velkou přepravní kapacitu. Oproti autobusům nebo trolejbusům mají navíc tu výhodu, že jedou ve speciálně vyhrazeném prostoru. Pokud je dopravní zácpa, stojí trolejbus zrovna tak jako osobní auto,“ zdůrazňuje šéf Pragoimexu.
Sám o tom ví své. Jak s drobnou sebeironií přiznává, sám jezdí do své pražské kanceláře autem. „A každou chvíli stojím v zácpě. To by se mi v tramvaji nestalo. Prostě je potřebujeme,“ podotýká s úsměvem.