Česká republika má zájem stát se dalším členem Evropské unie, z čehož mimo jiné vyplývá povinnost liberalizovat trh s elektrickou energií a dostatečně oddělit její výrobu od přenosu a distribuce.
Mezi důvody pro osamostatnění přenosové soustavy mimo jiné patří požadavek státního regulátora a dále pak i silná kritika ze strany distributorů a nezávislých dovozců vůči dominantnímu výrobci elektrické energie a monopolnímu vlastníku přenosové soustavy ČEZ. Kritika hovoří o diskriminačním přístupu při využívání přenosové soustavy a o netransparentnosti nákladových toků a cen jednotlivých energetických služeb. Při změně postavení přenosové soustavy musí být řešena i organizace celé elektroenergetiky.
Příslušná směrnice Evropské komise (96/92 EC z 19. 12. 1996) řeší zajištění dostatečného stupně liberalizace. Její součástí je i podmínka, že členské země vytvoří ve své legislativě předpoklady pro přístup třetích stran k sítím a zaj istí ochranu obchodních dat. Pravidla pro liberalizaci trhu energií v Evropské unii jsou závazná od 19. února 1999 pro všechny její členské země.
Je třeba upozornit, že na liberalizaci a nový model trhu elektřiny v rámci EU reagují některé státy a jejich energetické společnosti z důvodu ochrany vnitřního trhu proti zahraniční konkurenci podnikovými fúzemi (například Holandsko, Dánsko, Německo). Jejich názor, že „silná společnost má větší konkurenceschopnost , není v rozporu s mezinárodní liberalizací trhu elektřiny.
Česká republika, která se uchází o členství v EU, musí v oblasti elektroenergetiky respektovat směr a orientaci unie a postupně připravovat legislativu, organizaci, řízení a přístup k sítím a umožnit přiměřenou ko nkurenci ve výrobě elektřiny. Těmito akty by však nemělo dojít k ohrožení stability českého elektroenergetického systému.
Dle zmíněné směrnice 96/92 EC je dostatečné, aby ve státech, kde jsou integrované společnosti, jako je například ČEZ (výroba elektřiny a přenosová soustava), vedly tyto společnosti oddělené účetnictví výrobní a přenosové činnosti, případně kon solidované účetnictví za ostatní činnosti, které nesouvisejí s elektroenergetikou. Musí se to ale dělat takovým způsobem, který by byl vyžadován, kdyby předmětné činnosti byly prováděny samostatnými podniky, s cílem vyhnout se diskriminaci, kří žovým dotacím a pokřivení soutěže.
Z výše uvedeného vyplývá nutnost, aby až do doby, kdy bude schválen nový model české elektroenergetiky a rozhodnuto o privatizaci státního podílu v ČEZ, bylo dokončeno již započaté vyčleňování přenosové soustavy z tohoto podniku jako samostatné stoprocentní dceřiné společnosti. Je však zároveň nutné stanovit způsob, jak omezit případné snahy o zneužívání vlastnického práva přenosové soustavy v obchodním styku a nezablokovat další, dle mého soudu potřebnou transformaci ČEZ.
Pro proces zprůhlednění ekonomického chování přenosové soustavy a zajištění přístupu k sítím je nutné z důvodu zachování stability zvolit postupnou formu transformace ČEZ rozdělenou nejméně do dvou kroků.
V tom prvním je nutné dokončit do konce roku 1999 již započatou reorganizaci uvnitř podniku vyčleněním přenosové soustavy do stoprocentní dceřiné společnosti například pod názvem ČEPS. Jedním z rozhodujících momentů dokončení již vytvářené samostat né dceřiné společnosti přitom je oddělení řízení a účetnictví přenosové soustavy od výroby a veškerých ostatních nesouvisejících činností.
Po vytvoření takové samostatné dceřiné společnosti a ročním zkušebním provozu samostatné přenosové soustavy by měl následovat druhý krok spočívající v jejím úplném oddělení od ČEZ. Zároveň je nutné zvážit možnost integrovat do ČEPS Ústřední el ektrotechnický dispečink České republiky, který má v současné době nevalné postavení, protože je pouhým „sdružením a jeho pokyny berou jeho členové, jak se jim to hodí! Ústřední dispečink však nese teoreticky zodpovědnost na základě energetick ého zákona za jednotné řízení elektrizační soustavy republiky, ale nástroje ve formě měřících a ovládacích prvků a řádné legislativy k dispozici nemá. Tyto nástroje by dispečink částečně získal integrací do nezávislé přenosové soustavy, kam by byl z ČEZ přenesen i obchod s elektřinou.
Tímto způsobem lze zajistit přístup k sítím, umožnit vznik jednotného řízení elektrizační soustavy, nastartovat soutěžní prostředí a následně otevřít dveře pro dokončení vlastní privatizace elektráren ČEZ. V případě, že nedojde k ú plnému oddělení dceřiné společnosti ČEPS od ČEZ, musí být nastolen obchod s elektřinou nezávislý na výrobě, přenosu a distribuci ve smyslu směrnice Evropské komise, a to pro všechny oprávněné zákazníky. Z důvodu úspory času doporučuji nezpracovávat dále novelu energetického zákona, kterou ministerstvo průmyslu a obchodu připravuje, ale přímo vypracovat zákon nový.
(redakčně zkráceno a upraveno)
