O osudu budovy Transgasu do voleb jasno nebude, její majitel sbírá patrony na arbitráž. Kauza budovy na začátku Vinohradské třídy začíná prorůstat do politiky a ze sporu o to, co stojí za to chránit pro budoucí generace a co už ne, se stává job pro právníky. A čím dál víc přitahuje novináře, přes které si začínají oba klíčoví aktéři sporu, vlastník budovy (společnost HB Reavis slovenského miliardáře Ivana Chrenka) a stát (ministerstvo kultury), posílat vzkazy.
Je celkem pochopitelné, že cokoliv se má v centru města zbourat, vyvolá zájem a diskusi odborníků a veřejnosti. Vášně, které budí Transgas, ovšem předčí všechny kontroverze podobných příběhů typu hotelu Praha, domu na Václavském náměstí či budovy na Žižkovském nádraží. Nedá se přitom říci, že by Transgas svou výjimečností nějak výrazně překonával minulost.
Majitel objektu na lukrativním místě si předminulý týden postěžoval novinářům, že na verdikt, zda bude z Transgasu nakonec kulturní památka, čeká několik měsíců. Developer se přitom už v březnu chystal na demolici, jelikož ministerstvo kultury nejprve rozhodlo, že se objekt chránit nebude. Následně dal ještě budově šanci ministr kultury Daniel Herman, když nařídil rozklad tohoto rozhodnutí.
Firmě HB Reavis patrně začala docházet trpělivost. Předminulý týden nastínila, jak bude postupovat v případě, že výkvět brutalistické architektury nebude moci zbourat. „Obrátíme se na arbitrážní soud ve Stockholmu a budeme po státu požadovat miliardu za zmařenou investici,“ řekl Petr Herman, ředitel HB Reavis pro Českou republiku.
Když byl s tímto vyjádřením konfrontován novináři ministr kultury Daniel Herman, v deníku Dnes prohlásil, že ministerstvo se nedá ovlivnit. To je správně. Jenže ministr dodal, že by se měl Transgas památkově ochránit. Učinil tak ovšem v době, kdy celé řízení o rozkladu ještě nebylo ukončené.
Bude další Transgas? Úředníci rozhodnou, zda padnou i další pražské domy
Reakce investora, který se z médií dozvěděl, jak by to asi celé mělo dopadnout, na sebe nedala dlouho čekat. V otevřeném dopise ministrovi, který rozeslal médiím, vyzval Hermana k vysvětlení výroku s dovětkem, ve kterém ho taktně upozornil, že to s arbitráží myslí vážně. „Pevně věříme, že se jedná o mediálně chybnou interpretaci. V opačném případě by fakt, že již v tuto chvíli veřejně předjímáte závěr celého řízení, aniž by pro vydání rozhodnutí byly splněny zákonné náležitosti a shromážděny vyžadované podklady, vzbuzuje vážné pochybnosti o nestrannosti Vašeho rozhodování. Takový postup zcela odporuje principům právního státu a nutí nás bránit se u arbitrážní komory ve Stockholmu,“ stojí v dopise. A další vlna zájmu médií byla na světě.
Ministerstvo kultury už zareagovalo pouze tím, že o Transgasu do voleb definitivně rozhodnuto nebude, jakkoliv by asi rozhodnutí rozkladové komise ministerstva s volbami nemělo mít nic společného. Zatím tedy developer založil do spisu, že vyjádření ministra považuje za zpochybnění jeho nestrannosti a má závažné pochyby o dodržování základních principu právního státu ve správním řízení. To se nám ta debata o architektonických hodnotách solitéru u magistrály nějak zvrhla…
Čtěte dále:
