Bývalý ředitel Michal Burian zadával zakázky své vlastní firmě
Jeden z bývalých představitelů české pobočky Transparency International (TIC) si sype popel na hlavu: „Byl v tom prostě bordel, měli jsme to líp ohlídat…“ Řeč je o mezinárodní protikorupční konferenci, která se uskutečnila v říjnu 2001 v Praze. Ministerstvo financí na její upořádání uvolnilo z rozpočtu 30 milionů korun ve formě neinvestiční dotace, přičemž jak samotné poskytnutí těchto prostředků, tak i vyúčtování akce jsou obestřeny řadou otazníků. Vše nyní vyšetřuje policie, protože mimoparlamentní Strana občanské sebeobrany ve věci podala trestní oznámení (EURO 14,15/2007). Současní představitelé TIC tvrdí, že k žádnému pochybení nedošlo a svou argumentaci opírají o dopis z ministerstva financí z května 2003, který údajně potvrzuje bezchybnost vyúčtování. K celé záležitosti však přistoupili netransparentně a opakovaně odmítli týdeníku EURO poskytnout požadované informace. Teprve nyní se ukazuje, proč mají takové obavy. Jedna věc totiž ještě dosud nevyplula na povrch – osobní selhání bývalého výkonného ředitele TIC Michala Buriana. Vše nasvědčuje tomu, že se na úkor nevládní organizace obohatil. Transparency International údajně dokonce svého času vážně zvažovala, že na Buriana podá trestní oznámení. Nakonec k tomu nepřistoupila, protože by se mu prý těžko prokazoval úmysl. Exředitel však za přítomnosti tehdejších představitelů TIC Marie Bohaté (někdejší předsedkyně Českého statistického úřadu, dnes místopředsedkyně Eurostatu), Bohdana Dvořáka (bývalý místopředseda ODS) a Václava Peřicha (bývalý viceprezident Nejvyššího kontrolního úřadu) podepsal dohodu, v níž se zavázal, že sporné věci řádně doloží a některé položky dodatečně uhradí. Podle neoficiálních informací však k vyrovnání závazků nikdy nedošlo. Burian byl jen z TIC potichu „odejit“.
Nic mu nedokážeme.
Co konkrétně měl šéf pražské kanceláře provést? Jelikož se o tom oficiální představitelé nechtějí bavit, je možno vycházet jen z dobových materiálů. O věci se mimo jiné hovořilo i na valné hromadě TIC 16. června 2003, z níž má týdeník EURO kopii zápisu (poskytl ji jeden z řadových členů organizace, který se akce osobně účastnil). K činnosti Michala Buriana se tam vyjádřila členka revizní komise Jana Dvořáková (manželka Bohdana Dvořáka). „Dvořáková konstatovala, že došlo k pochybením, která sice zakládají podezření na zneužití pravomocí výkonného ředitele, ale bohužel vnitřní normy TIC takovému jednání nebránily. Tato pochybení jsou formálního charakteru, účetního charakteru a v některých případech i právně postižitelná. K pochybením účetního charakteru bylo Michalem Burianem sepsáno na zvláštní schůzce prohlášení, v němž M. Burian tato pochybení uznává a zavazuje se předložit splátkový kalendář, kdy by nesrovnalosti nahradil,“ uvádí se v zápisu. Tehdejší předseda výkonné rady Václav Peřich, který funkci převzal od Marie Bohaté v roce 2002, k vystoupení Dvořákové doplnil konkrétnější informace. Burian prý vykazoval velmi vysoké náklady na služební cesty i na dopravní prostředky používané na těchto cestách. Z peněz TIC si platil své vlastní studium. Naprosto zásadním selháním byla ale skutečnost, že Burian část organizačních úkolů, které se týkaly pořádání mezinárodní konference, svěřil své vlastní firmě Millennium International (založil ji na podzim roku 1998 těsně poté, co se funkce ředitele nově založené pobočky TIC ujal). Jak v diskusi na valné hromadě uvedla Marie Bohatá, šéf kanceláře slíbil, že během konference podnikat nebude, svůj slib ale nedodržel.
To byla úplně jiná firma.
Ředitel Transparency u zakázek financovaných ze státní dotace souběžně působil jako objednavatel i dodavatel služeb. Šlo o jasný střet zájmů. Bylo to v příkrém rozporu se vším, co TIC hlásá. Kolik peněz si takto vydělal, není známo. K záležitosti se na zmíněné valné hromadě vyjádřil i místopředseda výkonné rady Bohdan Dvořák. „Potvrdil, že tehdejší výkonná rada nestanovila pravidla, která by podobná pochybení vyloučila, a proto mohlo dojít k tunelování. Navíc jednání M. Buriana lze také klasifikovat jako porušení příslušných ustanovení živnostenského zákona,“ uvedl dle zápisu Dvořák. Poukázal na to, že Burianova firma Millennium byla oprávněna obchodovat s textilem. Pro exředitele Buriana to však žádné právní následky nemělo. Pravděpodobně nebyl dodržen ani zmíněný splátkový kalendář. Týdeník EURO se v této věci dotázal současné ředitelky TIC Adriany Krnáčové, ale ta opět poukázala na skutečnost, že je představitelkou již zcela jiné instituce, protože původní občanské sdružení Transparency International bylo v roce 2005 zlikvidováno a nahrazeno stejnojmennou obecně prospěšnou společností bez právní kontinuity. Ovšem Krnáčová, jež je v TIC od roku 2000 a ředitelkou od března 2002, by si asi měla pamatovat, jak případ Burian dopadl, stejně by to měl vědět i současný předseda výkonné rady TIC Milan Kudyn, dětský lékař, který byl členem rady už v roce 2002, kdy se kauza začala řešit.
Kam zmizel ředitel?
Týdeník EURO se snažil získat reakci i od samotného Buriana, ale mezi představiteli TIC se na něj nepodařilo sehnat jakýkoliv kontakt. Ani ve Vyškově, kde má trvalé bydliště, o něm nic nevědí. Jeho otec sdělil, že syn bydlí v Praze, ale nejsou ve spojení. Neví, kde Michal bydlí ani kde pracuje. Představitelé TIC údajně vůbec netušili, že organizaci konference zajišťují i jiné subjekty než oficiálně uváděná firma Guarant Ltd., jež tuto zakázku získala ve výběrovém řízení. Někdejší předsedkyně výkonné rady TIC i organizačního výboru protikorupční konference Marie Bohatá prohlašuje, že o soukromých obchodních aktivitách ředitele se dozvěděli až po skončení konference. „Nevěděli jsme o tom. Věnovali jsme se především programové přípravě, což byla vzhledem k rozsahu konference velice náročná činnost, a tuto informaci jsme získali až následně,“ uvedla nynější místopředsedkyně Eurostatu. Použít výraz „bordel“ je v tomto případě asi adekvátní.
Komentář Ukliďte si chlév Mohli bychom uvést tisíc a jeden případ, kdy někdo nehospodárně nakládal s prostředky státu. A často by šlo o miliardy. Vybrali jsme si Transparency International, kde jde „jen“ o miliony. Proč? Vedení nevládní organizace je přesvědčeno, že jediným cílem je „poškodit reputaci TIC a oslabit ji tak, aby se korupčním kauzám nemohla věnovat“. Odhodlaně dodává, že žádné pokusy o diskreditaci je od odhalování korupčních kauz a prosazování systémových protikorupčních změn nemohou odradit… Howgh! Pánové a dámy z TIC si asi nepřipouštějí, že právě na ně může společnost klást vyšší morální nároky než na jiné, že jsou na tom podobně jako třeba představitelé církve. Ano, je těžké dnes udělat něco, co mělo být učiněno již před pěti lety, ale nikdy není úplně pozdě demonstrovat jednotu slov a činů. Bývalý ředitel Michal Burian si za flagrantní porušení hlásaných pravidel zasluhoval flagrantní potrestání. Místo toho byl potichu uklizen, aby se to náhodou neprovalilo. A tak to prasklo až dnes. Chyba však není v tom, že se o tom píše, ale v tom, že se protikorupční organizace nevypořádala se svou minulostí, a je proto snadno vydíratelná. Ve vedení TIC jsou i dnes přímí účastníci kontroverzní protikorupční konference, kteří by ze selhání měli vyvodit osobní spoluzodpovědnost a rezignovat. Jiná cesta k obnovení důvěry neexistuje. Chybou bylo hlavně to, že stát na konferenci poskytl peníze. Zemanova vláda, která vyhlásila akci „čisté ruce“, se nekriticky nadchla myšlenkou, že by Praha mohla hostit protikorupční „olympiádu“, a tomu podřídila úplně vše, byť původně schválená půjčka byla v rozporu se zákonem a následně přidělená dotace neměla patřičné náležitosti, protože o ni nikdo nikdy nepožádal. Toto je transparentnost? V celé věci kolem konference se prý velmi angažoval tehdejší vicepremiér Pavel Rychetský, jinak též jeden ze zakládajících členů TIC. Když mu týdeník EURO minulý týden zaslal k věci otázky, na čtyři z pěti odpověděl nevím či nepamatuji si. Až se člověk diví, že někdo s tak pokročilou sklerózou může dnes řídit Ústavní soud. Poučení pro příště? Neposkytovat dotace na žádnou konferenci, byť by byla zaštítěna sebeušlechtilejším mottem. On totiž jakýkoliv odborný kongres, a může se jednat třeba o onkology, je především byznysem pro firmy, které jej organizují. V dnešním světě, kde nové nápady a vědecké objevy putují po počítačové síti, snad není nutné, aby se setkání tohoto druhu konala ve stejné periodicitě jako v době předinternetové. Když si někdo myslí, že ano - dělá mu dobře, když se může s kolegy z jiných zemí sejít, poveselit se, popít -, nechť si to platí z vlastní peněženky.
Aktovky na vedlejšák. Když se stal Michal Burian v roce 1998 výkonným ředitelem Transparency International bylo mu 23 let. Prý jej do funkce doporučil šéf berlínského ústředí TIC Peter Eigen. Je pochopitelné, že takto mladý člověk, materiálně nezajištěný, snáze podlehne finančním svodům. A tak začal dělal i vedlejší byznys. Na protikorupční konferenci v roce 2001 jeho firma kromě jiného údajně dodala i speciální aktovky pro 1500 pozvaných hostů z celého světa.
Nešlo neuspět. Marie Bohatá, bývalá předsedkyně výkonné rady TIC, sdělila, že předtím, než z ministerstva financí dostali dopis o bezchybném vypořádání třicetimilionové dotace na protikorupční konferenci, jednali ve věci s ředitelem odboru Karlem Bidlem (někdejší člen kolegia NKÚ) a náměstkem Jiřím Volfem. Bylo by s podivem, kdyby Volf nějaké pochybení zjistil, když sám byl členem organizačního výboru konference, tudíž by případný průšvih padl i na jeho hlavu.
