Duch doby, z odborného i lidského hlediska dosti zneklidňující, popisuje hned několik textů od čtyř autorů, věnovaných (pseudo)zelené ekonomice.
Biopaliva byla pro spotřebitele i pro planetu nákladný přehmat. Pravda, na Borneu nebo Sumatře se kácel prales svým způsobem preventivně do zásoby, to aby nebylo co chránit… Dobrá zpráva je, že si od indonéské vlády můžete pořídit koncesi na padesát let a zkusit za drahé peníze vše znovu vrátit do stavu částečně připomínajícího ten původní. Jistě, když dobře zaplatíme za nepěstování řepky, můžeme i u nás tuto smutnou kapitolu uzavřít. Ale nápad, aby banky měly odstupňované požadavky na kapitálovou přiměřenost podle toho, jak zelené jsou jimi financované projekty, je z hlediska finanční stability fakt nebezpečný. O řád víc, než nějaké povinné přimíchávání metylesteru řepkového oleje nebo alkoholu do pohonných hmot, ba i garantované výkupní ceny za solární elektřinu. Pokřivené ekonomické stimuly vyjdou vždycky draho, ale proti zasvinění bankovních bilancí nenávratnými úvěry je to pořád „brnkačka“. Varujeme předem.
Proti tomu téměř konejšivě působí rozhovor s jedním z kapitánů českého telekomunikačního byznysu, který sice připouští, že ceny mohou být u nás nadprůměrné, ale zato se hodně investuje a soutěž, ta u nás taky funguje. Tak určitě.
Určitě si nenechte ujít neobvyklý pohled na národního patrona svatého Václava. A na závěr si dejte jako balzám na duši putování po trapistických pivovarech. K tomu se běžný smrtelník opravdu jen tak nedostane, ale my o tomto světě, kde je maximalizace zisku zcela cizí pojem, rádi podáváme zprávu. 0
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
