Jiří Čunek se výsledku auditu nemusí obávat a z vlády už nevypadne
Druhého dubna jmenoval prezident republiky na premiérův návrh Jiřího Čunka místopředsedou vlády a pověřil ho řízením ministerstva pro místní rozvoj. Od ledna 2007 se tak stalo již podruhé. V polistopadové éře se dosud žádnému odstoupivšímu členovi vlády nepodařilo vrátit do kabinetu a navíc do stejných funkcí. Je ovšem velkou neznámou, zda to veřejnost pochopí jako spravedlivé zadostiučinění, jehož se Čunkovi dostalo, anebo jako důsledek zanícené tvrdohlavosti KDU-ČSL dostat svého předsedu zpět do vlády.
Ano, nemusela to být pouhá náhoda, že se o Čunka začala policie zajímat až po 28. říjnu 2006, kdy ve druhém kole senátních voleb získal na Vsetínsku 71,34 procenta hlasů a vybojoval mandát. Podnět vyšel od známého advokáta, kdysi ministra spravedlnosti za ODS, a týkal se úplatku, jejž měl Čunek jako starosta Vsetína přijmout před čtyřmi lety. Proč ten časový odstup? Možná Čunek mezitím někomu ve Vsetíně - třeba Romům, jejichž „sociální nepřizpůsobivost“ svérázně „řešil“ - šlápl na prsty a možná začal vadit teprve v okamžiku, kdy se z komunální „nuly“ stal senátorem a vzápětí předsedou KDU-ČSL. Vzpomínáte? První Topolánkova vláda byla už tehdy ve stavu demise a Jiří Paroubek se velmi snažil, aby to byl on, koho prezident Václav Klaus pověří druhým pokusem o sestavení vlády. A právě Paroubek byl z politické „extraligy“ první, s nímž se ambiciózní Vsetíňan a novopečený předseda lidovců při svých poznávacích cestách do Prahy hned dvakrát setkal. Oba pánové se tehdy o vzájemných schůzkách vyjadřovali s vlídnou vstřícností. Nakonec však k nemilému překvapení těch lidovců, kteří do svého čela zvolili Čunka, vznikla vládní koalice bez ČSSD.
Leč postupme dále! V únoru 2007 byl senátor a tehdy již také místopředseda a ministr druhé Topolánkovy vlády Jiří Čunek vydán horní parlamentní komorou k trestnímu stíhání. Vzápětí byl policií obviněn, stal se objektem - řečeno s jeho stranickým místopředsedou Davidem Mackem - „intenzivní mediální kampaně“ a Čunkova popularita se začala hroutit. Zatímco v lednu 2007 se na žebříčku politiků STEM vyhoupl s 55 procenty kladných hodnocení do čelní trojice, v únoru už měl o deset procentních bodů méně, v září klesl na 30 procent, koncem loňského roku na osmnáct a letos v březnu zakotvil s 23 procenty na pětadvacáté z třiceti příček. Za zničující mediální kampaň si však mohl z velké části sám nepřesnými, neúplnými, ba zmatečnými informacemi, jimiž média ponoukal, aby mu byla „na stopě“. Je příznačné, že Čunkova popularita klesla na nejnižší bod až poté, co loni v srpnu a pak napodruhé v listopadu zastavil jeho trestní stíhání jihlavský státní zástupce Arif Salichov. Zásah Nejvyššího státního zastupitelství, jež odňalo Čunkův případ přerovským žalobcům a přeneslo jej do Jihlavy, byl z formálněprávního hlediska snad v pořádku. Ale doprovázely jej schůzky potentátů justice s bývalým ministrem spravedlnosti a dnes poradcem úřadu vlády a jiné podivnosti posilující ve veřejnosti domněnku, že kolem Čunka není vše v pořádku. On sám mohl ony pochybnosti značně rozptýlit, kdyby býval v Salichově listopadovém rozhodnutí o odložení Čunkovy kauzy začernil jména třetích osob a zveřejnil je. To ani na naléhání Strany zelených a jmenovitě Karla Schwarzenberga dosud neudělal. Veřejnost tudíž stále neví, zda se jisté skutky nezvratně nestaly, anebo - a to by byl velký rozdíl - jestli Salichovi pouze scházely nezbytné důkazy.
Jiří Čunek to může částečně napravit, pokud zdůvodnění Salichova verdiktu zveřejní. Naopak mnoho toho na svém obraze nevylepší „auditem“ rodinného účetnictví Čunkových, jemuž bude podroben na Schwarzenbergovu žádost a za jeho peníze. Auditovat bez uvozovek, čili na základě zákonem daných kritérií a s výslednou zprávou, jež obstojí i u soudu, lze akciové a obchodní společnosti, nikoli však finanční hospodaření osoby jménem Jiří Čunek. Auditor nesmí prolomit bankovní tajemství, a proto neprozkoumá více, než co mu sám Čunek předloží. Policejní vyšetřovatelé na tom byli lépe, ale jejich závěry jsou nejspíše v právě v Salichově zdůvodnění jeho verdiktu. Suma sumárum to znamená, že výsledku „auditu“ se Čunek nemusí obávat a že už z vlády nevypadne. Obavy lze naopak mít o důvěryhodnost Topolánkovy vlády, pro niž je návrat ztraceného Čunka opravdovým dárečkem, a bohužel také Karla Schwarzenberga. Ať už dobrovolně anebo na naléhání Strany zelených vzal na sebe úkol dohodnout důstojný kompromis, jehož výsledkem by byl Čunkův návrat do vlády, aniž by přitom sama vyletěla do povětří. Kníže Schwarzenberg, pokládající stejně jako jeho předci službu vlasti za povinnost, z níž se neutíká, ke škodě své i zdejší politické kultury neodhadl, že místo komorního příběhu bude účinkovat v trapné frašce.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
