Vládní politici ujišťovali, že vracení majetku neprolomí hranici února 1948. Teď už ale záleží na úřednících
Rok církevních restitucí. Tak by se dal bez nadsázky nazvat rok 2013 už na samém začátku. Církve a náboženské společnosti letos poprvé dostanou zhruba dvě miliardy korun finančních náhrad. Hlavně ale mohou požádat stát o vrácení desítek tisíc hektarů lesů, polností a dalších majetků.
Záměrně neuvádíme přesnější výměr, ač tvůrci zákona o majetkovém vyrovnání hovořili o zhruba 152 tisících hektarů lesů a více než 30 tisících hektarů polí, které stát po komunistickém převratu v únoru 1948 odebral církvím.
Skutečné číslo totiž může být o poznání vyšší. Zákon je velkorysejší, než se na první pohled zdá, a přes ujišťování jeho předkladatelů může otestovat i jedno z nejcitlivějších témat české politiky – Benešovy dekrety. Klíčový díl odpovědnosti už přitom neponesou politici, ale úředníci, kteří budou rozhodovat o vydání pozemků.
Zákon, který měl udělat tečku za více než dvacetiletými tahanicemi o vypořádání státu s církvemi, se pravděpodobně zapíše mezi nejméně populární počiny Nečasovy vlády.
V principu to byl přitom správný krok – v okamžiku, kdy Ústavnímu soudu došla trpělivost a de facto začal přiznávat církvi nárokované majetky sám, se problém musel konečně vyřešit.
Sporný nádech nicméně církevním restitucím zůstal. Otazníky přetrvávají nad tím, zda si Česko zvolenou formou nezadělává na budoucí problémy. Obavy opakovaně zmínil i prezident Václav Klaus, který nechal zákon bez podpisu kvůli pochybám, že restituce mohou zasáhnout před stanovené datum 25. února 1948 (ještě předtím prezident požadoval od koaličních lídrů „garance“, že zákon tzv. rozhodné období skutečně neprolomí; premiér Nečas se ho o tom pokusil ujistit ve zvláštním dopise). Ponechme stranou historicky komplikovaný vztah Klause ke katolické církvi i fakt, že podobné výtky k zákonu měli sociální demokraté, kteří ostře kritizovali i dlouholeté finanční kompenzace za nevydaný majetek. Podstatné je, zda nastíněné obavy mohou mít reálný základ.
Sporné konfiskace Na první pohled je vše poměrně jasné, postup je veskrze daný, kompetence vymezené. Církevní právnická osoba (například farnost, arcibiskupství nebo opatství), jež se rozhodne požádat o určitý majetek, nejdřív musí shromáždit podklady o tom, že jí tento majetek kdysi patřil a někdy v období 25. 2. 1948 až 1. 1. 1990 jej převzal stát způsobem, který uvádí zákon o majetkovém vyrovnání. Základními dokumenty tedy budou výpisy z pozemkových knih, ke kterým by měl být přiložen i aktuální stav ze současného katastru nemovitostí. Žádost o vrácení posoudí vybraní zaměstnanci Lesů a někdejšího Pozemkového fondu, který se od ledna slučuje s regionálními pozemkovými úřady do Státního pozemkového úřadu. Pokud se vyjádří kladně, uzavřou s církevní osobou dohodu a na katastru přepíšou vlastnické právo. Kde se tedy může skrývat problém? Není to samotná procedura restitucí, ale spíš mezery v tom, jak z pohledu současného práva rozlišujeme jednotlivé zásahy do vlastnictví po druhé světové válce. První neuralgický bod představuje právoplatnost některých konfiskací, prováděných na základě prezidentských dekretů.
Mezi majetky, které poválečný „lidově demokratický“ stát zabral jako německé, respektive patřící „zrádcům a kolaborantům“, byly i některé církevní statky. Asi nejznámějším příkladem je více než 18 tisíc hektarů lesů a dalších pozemků, které v minulosti patřily Řádu německých rytířů, nyní Německému řádu (plný název je Řád bratří a sester německého Domu Panny Marie v Jeruzalémě). Tyto majetky, soustředěné hlavně na Bruntálsku, Krnovsku a Opavsku (včetně hradu Bouzov nebo lázní Karlova Studánka) spravovali během války nacisté, kteří řád zrušili. Po válce je nechaly místní československé úřady zkonfiskovat, ačkoli předúnorová vláda, v níž tehdy zasedali kromě komunistů také zástupci ostatních stran, neměla na právoplatnost konfiskací jednotný názor.
Nejvyšší správní soud navíc hned dvakrát vyhověl stížnosti řádu proti zestátnění, začátkem února 1948 a poté i v prosinci téhož roku. Pozdější komunistický režim tyto soudní verdikty nikdy fakticky neuznal, pro současné zástupce řádu jde však o stěžejní rozhodnutí, o která opírají své nároky.
„Při studiích v archivu jsme zjistili, že rozsudky Nejvyššího správního soudu byly doručeny.
Ministerstvo zemědělství se k tomu vyjadřovalo,“ řekl týdeníku Euro sekretář řádového velmistra pro Čechy, Moravu a Slezsko Robert Rác.
Vedení Německého řádu, který má dnes v tuzemsku 17 kněží a na severu Moravy spravuje několik škol a sociálních ústavů, tvrdí, že schválené majetkové vyrovnání se vztahuje i na něj. Bez ohledu na to, že požadované hektary nebyly zahrnuty do přehledu toho, co by měl stát vrátit v naturáliích.
„Řád bude postupovat podle přijatého zákona,“ zdůrazňuje Rác. Pozemkové úředníky hlavně v Moravskoslezském a Olomouckém kraji čeká těžký oříšek. Jak se postaví k argumentu německých rytířů, že jim lesy v Jeseníkách de iure patřily i po Únoru 1948? Pokud jim dají za pravdu, svitne naděje dalším, kteří přišli o majetky kvůli dekretům. A to by byla opravdu silná káva. Kromě šlechticů (včetně ministra zahraničí Karla Schwarzenberga nebo jeho nevlastní sestry Alžběty Pezoldové) to samozřejmě byli i odsunutí sudetští Němci. Nemluvě o tom, že po válce zabavený majetek už dnes mnohdy není pod kontrolou státu (to se týká i části bývalých lesů Německého řádu, o něž si podle dostupných informací rozšířil své impérium Andrej Babiš).
Ministerstvo kultury, které zákon o majetkovém vyrovnání předkládalo, tvrdí, že prolomení hranice Února 1948 a konflikt s Benešovými dekrety nehrozí. Vedení resortu upozorňuje na explicitní vymezení tzv. rozhodného období a také na zvláštní odstavec, v němž se z restituce vylučují nemovitosti konfiskované podle dvou poválečných dekretů. Jak už ale dříve upozornil deník Právo, zákon obsahuje rovněž pasáž, která umožňuje vrácení majetku také v případě, že šlo o „postup porušující obecně uznávané principy demokratického právního státu nebo lidská práva a svobody, včetně odepření nebo neposkytnutí ochrany vlastnického práva nebo odmítnutí ukončení procesu rozhodování o majetkových nárocích před soudem nebo jiným orgánem veřejné moci, nebo převzetí nebo ponechání si věci bez právního důvodu“. Právě tyto věty hrají do not nejen německým rytířům, ale i dalším řádům, které rovněž postihla konfiskace na základě dekretů (cisterciáci a maltézští rytíři).
Zábor není převzetí Další neznámou pro výsledný objem církevních restitucí je revize pozemkové reformy uzákoněné v létě 1947. Podle ní měl stát převzít od vlastníků zemědělský a lesní majetek nad 50 hektarů. Katolická církev má v jistém smyslu štěstí, že naprostá většina těchto přesunů se nestihla dokončit do komunistického převratu. Pokud by se tak stalo, dnes by se jí vracelo nesrovnatelně méně.
V některých případech přitom národní výbory a další úřady stihly majetek zabavit.
Samotný zábor ale nebyl ještě z právního hlediska dokončeným majetkovým převzetím, jak mylně naznačovali někteří zástupci ČSSD. Prováděl se totiž podle jednoho zákona a „převzetí“ podle dalšího. Závěr, že samotné zabrání majetku neznamenalo komreport pletní zestátnění, vyplývá také z rozsudku prvorepublikového Nejvyššího správního soudu z roku 1927, ale i novodobého zákona o půdě, který říká: „Za okamžik přechodu na stát nebo jinou právnickou osobu postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. se považuje den faktického převzetí nemovitostí státem nebo jinou právnickou osobou.“
Pro posouzení nároku církví je nejvíce směrodatné případné vyplacení finanční náhrady, kterou jim předúnorová vláda při revizi pozemkové reformy slíbila. Zákon o majetkovém vyrovnání vysloveně uvádí, že k odnětí věci muselo dojít bez náhrady. Takových případů asi nebude mnoho.
Existují nicméně výjimky a znovu bude záležet na svědomitosti zástupců státu. „Je zcela zásadní, aby nedošlo k přehmatu, hlavně pokud došlo k finanční náhradě. Každou položku je třeba důkladně prověřit, a pokud se vyskytnou pochybnosti, církev by o majetek ani neměla žádat,“ nabádá Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd. Advokátka a poslankyně ODS Ivana Weberová zase zdůrazňuje, aby Státní pozemkový úřad a Lesy ČR pečlivě sledovaly nejen pozemkové knihy, ale ve sporných případech požadovaly od církví také další listinné důkazy. „Pro okamžik přechodu vlastnického práva nemusí být rozhodující zápis v pozemkových knihách,“ zdůraznila poslankyně, která do zákona o majetkovém vyrovnání prosadila návrh, aby důkazní břemeno leželo na církvích, nikoli na straně státu, jak se původně zamýšlelo.
Kolik zůstane na soudy Institucím, které mají s vydáváním církevního majetku co do činění, slouží ke cti, že se snažily na restituce dobře přichystat. Obecné přípravy na restituce koordinovalo ministerstvo zemědělství. Z meziresortní skupiny, kterou úřad Petra Bendla vedl, vzešla například rozhodnutí, jak mají vypadat jednotné formuláře pro žádost o vydání majetku nebo jaké doklady mají církve předkládat. „Na přípravu bylo málo času, to nejdůležitější jsme ale určitě zvládli,“ říká šéf Státního pozemkového úřadu Petr Šťovíček.
Církve i státní úředníci oceňují speciální semináře Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (ČÚZK), na kterých si mohou ujasnit, jak mají správně postupovat při srovnávání historických a současných pramenů o vlastnictví. „Existovaly historické církevní právnické osoby jako záduší, obročí nebo prebendy, které zanikly, většinou sloučením s farností. Následně se slučovaly farnosti, vystřídalo se třeba deset subjektů. Když církev žádá o pozemek, přinese vložku z pozemkové knihy, kde je zapsaná jako historický vlastník. Na pracovnících v první linii potom je, aby takzvaný strom nástupnictví ověřili,“ popisuje Šťovíček. Školení na katastrech se rozběhla už pár týdnů po schválení zákona a pokračují i po Novém roce v jednotlivých krajích. „Snažíme se postupovat koordinovaně. Velmi v tomto směru oceňujeme spolupráci s Pozemkovým fondem a Lesy ČR,“ uvedl generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub, který za církve slíbil, že nenahrnou všechny žádosti najednou v lednu, ale budou je předkládat postupně během roku.
O vydání pozemku musejí církve požádat do konce letošního roku. „Předpokládáme, že jenom v rámci diecézí by se vydávání majetku zúčastnilo 3500 subjektů. Například Arcibiskupství pražské má dvanáct metrů historických pozemkových knih,“ říká Šťovíček.
Nejjednodušší by měly být případy, kdy bude v pozemkové knize jasně vyznačeno, že majetek byl církvi zabaven po 25. únoru 1948.
Další možností je, že se najde pouze zestátňovací listina (například dekret národního výboru) a není dohledán zápis do pozemkové knihy, které fungovaly jen do roku 1950.
Na rozdíl od běžných restitucí, schválených začátkem 90. let, církve mohou uspět i bez předložení právního důvodu zabrání. Stačí, když prokážou, že po 25. únoru 1948 majetek ještě vlastnily, ale do roku 1990 o něj nějakým způsobem přišly.
Takzvané povinné osoby, tedy hlavně Lesy ČR a Státní pozemkový úřad, budou mít šest měsíců na posouzení žádosti. Pokud jí nevyhoví, církve budou moci během dalších šesti měsíců požádat o určení vlastnictví v rámci správního řízení. Počítá se i s prodlouženými lhůtami pro složité případy, doba na vyřízení restitucí se pak může natáhnout až do roku 2015.
Do toho se ale samozřejmě nepočítá délka soudního řízení, na které možná nakonec leckdy dojde. „Složitých případů je hodně.
Až teď se vlastně dohledává, jak a kdy přesně bylo něco církvi odebráno,“ připouští Šťovíček. Žaloby se ale nemusejí točit pouze kolem platnosti konfiskace a revizí pozemkové reformy, zákon v sobě nese i další citlivé body. Úředníci z Pozemkového fondu například museli analyzovat, jak budou zpětně posuzovat některé z vyjmenovaných možností, které církve opravňují pro nárokování majetku, například když s nimi stát uzavíral dohodu v tísni. Hodně pesimistický je zástupce Německého řádu Rác. Předpokládá, že u soudu nakonec skončí až 80 procent restitučních žádostí.
Pokud by se odhady skeptiků opravdu naplnily a velká část církevních restitucí skončila u soudů, znamenalo by to tak trochu zpochybnění celého projektu. Vždyť jeho účelem bylo zabránit na poslední chvíli stavu, kdy o vracení majetku budou rozhodovat jednotlivé soudy. Nejde přitom o zahlcení soudů nebo úřadů, například bývalý Pozemkový fond řešil koncem roku kolem 1500 žalob ještě z polistopadových restitucí. Bez ohledu na konečnou bilanci vysouzených hektarů a miliard by církev skončila ve ztrátě, i když nehmotné. Její hlavní smysl, tedy duchovní pastorace, by v očích ateistických Čechů upadl ještě více do pozadí.
Předepsaný postup Přehled kroků při vydávání původního majetku církví a náboženských společností
1. Ve lhůtě do 31. 12. 2013 vyzve církevní subjekt (např. farnost, biskupství, řád) povinnou osobu (Pozemkový fond České republiky, Lesy České republiky, státní organizace) k vydání konkrétní věci, která patřila do původního církevního majetku. Nevrací se majetek, který nyní patří obcím, krajům nebo fyzickým a právnickým osobám. Rovněž se nebudou vracet například pozemky zastavěné po zestátnění nebo sportoviště.
2. Církevní subjekt musí prokázat, že byl vlastníkem nárokované věci v období 25. 2. 1948 až 1. 1. 1990 a doloží, že na něm byla spáchána majetková křivda.
3. Pokud církevní subjekt doloží všechny zákonné náležitosti, uzavře s ním povinná osoba do šesti měsíců ode dne doručení výzvy dohodu o vydání věci. Pokud povinná osoba uzavření dohody odmítne, může se církevní subjekt obrátit s žádostí o rozhodnutí na pozemkový úřad.
4. Uzavřená dohoda o vydání věci bude následně přezkoumána pozemkovým úřadem, zda je v souladu se zákonem.
5. V případě, že dohoda o vydání věci uzavřená mezi povinnou osobu a církevním subjektem nebude pozemkovým úřadem schválena, církevní subjekt se bude moci dožadovat přezkoumání tohoto rozhodnutí soudem.
6. Pokud dohodu pozemkový úřad rozhodnutím schválí, bude dohoda do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí předložena katastrálnímu úřadu k provedení zápisu do katastru nemovitostí. (V případě nezemědělských nemovitostí – budovy kostelů, far, charit – bude dohoda s povinnou osobou předložena přímo katastrálnímu úřadu.)
Všechny převody věcí ze státu na církevní subjekty musejí povinné osoby každoročně nahlašovat ministerstvu kultury, které bude tyto údaje dále předávat Českému statistickému úřadu a ministerstvu financí. pramen: Ministerstvo kultury ČR Institucím, které mají s vydáváním církevního majetku co do činění, slouží ke cti, že se snažily na restituce dobře přichystat
O autorovi| Tomáš Pergler • pergler@mf.cz
