Starší z nás si jistě dobře vzpomínají na divoká padesátá a šedesátá léta. Elvis Presley, Jerry Lee Luis nebo Little Richard vyvolali tenkrát horečku jménem rock and roll. Po amerických ulicích se proháněly obrovské naleštěné koráby jako Cadillac, Buick či Ford. T o u nás za "železnou oponou" vypadal život trochu jinak.
Jediné, co nás s „kapitalistickou“ Amerikou spojovalo, byly tajně propašované gramofonové desky anebo výstřižky ze zahraničních časopisů nalepené na zdi v tátově garáži. Na výběr toho u nás opravdu moc nebylo. Majetnější mohli jezdit třeba tatraplánem, ale většina tehdejších řidičů byla spokojena, když vůbec něčím jezdila. Paradoxně nejpodobnějším vozem americkým křižníkům, které se daly u nás koupit, byla ruská Volha. Díky tehdejšímu rozdělení trhů si však nemohly vozy východní a západní provenience vůbec konkurovat, a nutno říci, že Volha by porovnání asi neustála. Co by se ovšem stalo, kdyby vedoucí činitelé dávali větší prostor designérům a Volhu trochu poameričtili? Z obyčejného auta, dobrého akorát tak pro východní trhy, by nejspíš vznikl vůz, který by nám jistě záviděl i John Travolta. Určitě by v něm chtěl jezdit i v nezapomenutelném rock and rollovém filmu Pomáda. Stačí jenom zkrátit pérování, ubrat zadní dveře, vytáhnout blatníky, namontovat široká kola, předělat celý interier a namontovat motor z BMW M5 tak, jak to uskutečnil jeden automobilový nadšenec z Moskvy. Já vím, není toho málo, co byste museli ze starou Volhou udělat, a peněz byste potřebovali také hodně, ovšem výsledek za to stojí, ne?
