Majitelé nadstandardních bankovních kont si našli novou posedlost: kupují outdoorovou výbavičku. Bez goretexové bundy, mikiny s windstopperem a ponožek s MMS technologií nevyjdou ani na zahradu. Jejich mantrou je „odvádění potu od pokožky“. Outdooru se už nesmí říkat vybavení do přírody, pro tramping nebo turistické potřeby. Trendy je momentálně trekking – to je tehdy, když vyrazíte do lesa.
Před pár lety byste nahodili maskáče, za kloboukem by se vám mrskal liščí ocas a vzhůru do divokého údolí Sázavy. Jedině podle druhu šátků byste rozlišovali mezi vyznavači amerického Jihu nebo Severu a záměna vzoru by mohla zavinit pěknou bitku. Dnes se za přírodou vyráží spíš na Island nebo do Himálaje a v maskáčích by vás zavřeli už na letišti. Nic proti, zvláštní však je, že top outdoorovým vybavením se pojišťují i ti, kteří nikam nejedou.
S naším hrbem nezahynete
Ženy přitom zohledňují módní stránku věci: „Když on v tom cyklistickém dresu vypadá úplně jak závodník z Tour de France!“ Tak chválí manželka svého architekta. Oběma ale už bylo šedesát. A pokud ženy chtějí bundu rozhodně v červené barvě, jsou za ni ochotny zaplatit cokoliv.
Naopak muži vstupují do obchodu s přesným strategickým plánem a odhodláním. Nezáleží jim na módních, ale na praktických prvcích. Často si pak koupí expediční batoh o objemu devadesáti litrů, načež ho naplní tak, že ho neunesou.
Všimla jsem si: na sázavském hudebním festivalu pod širým nebem se letos mezi elegantními novými stany krčilo jedno jediné oranžové „áčko“. Koncerty poslouchali lidé ve vysokohorských pohorkách, s kompasem na ruce, značkovou (outdoorovou!) lékárničkou na batohu a camelbagem na zádech. Camelbag je simulovaný velbloudí hrb – speciální batoh je pouze nosičem vodního rezervoáru, ze kterého vede hadička přímo do úst. Potřebujete ho pouze v případech, kdy se nemůžete zastavit a použít ruce – třeba při výkonnostní cyklistice. Jinak je ale vychytávka za několik tisícovek vážící skoro kilo vážně na nic. Pivo do ní z hygienických důvodů nenalejete.
Umění vrstev
Mám malý stan, mně na nohy táhne, si neprozpěvuje ani herec Jaroslav Dušek nebo uvadlá popstar Jan Kalousek, kteří zavítali na pražský Perštýn, kde se obchody s vybavením do přírody koncentrují. Ostatně primátor-horolezec Pavel Bém je tam prý také dost často.
Propadnout outdooru je totiž jednoduché. Sortiment se natolik rozvinul a specializoval, že pořídíte-li si tričko, brzy nabudete dojmu, že si k němu musíte dokoupit mikinu, bundu a kalhoty. Prodavači vás zahltí pojmy jako třívrstvý systém, vodní sloupec a samozřejmě - odvod potu. To je totiž jádro pudla a základ nových technologií: odvádějí vlhkost, takže pokožka zůstává v suchu a teple. Zní to sice jako reklama na dětské pleny nebo ještě hůř, ale má to něco do sebe. Jenže pokud si koupíte příslušnou bundu, nemůžete si pod ni vzít obyčejné bavlněné tričko – tím se totiž efekt dokonalého větrání naruší. Je tedy třeba zakoupit speciální tričko a přes ně ještě další propustnou vrstvu – mikinu. Zcela základní vybavení váš rozpočet hravě zatíží desetitisíci. To, že si do pohorek s goretexovou membránou, která zajišťuje – jak jinak – odvod potu, musíte vzít speciální ponožky alespoň za pětistovku, je vám snad jasné. Zase ale neskutečně dlouho vydrží – i neprané.
Vražedná tráva
Byl to nejhorší spací pytel, jaký jsem kdy viděla. Právě ten ale projel skoro celou Afriku. „Bohatě mi stačí, je malý, a když se zamaže, tak už to ani není vidět,“ vyprávěl mi cestovatel Pavel Dobrovský. „Jednou jsem v Zimbabwe vyšplhal na vrchol hory, když se všechno zatáhlo a přišla ohromná bouřka. Probíhal jsem ohromnými pavučinami dolů džunglí a říkal jsem si, kde asi přespím. Nakonec jsem se úplně vyčerpaný zavřel do spacáku a bylo mi úplně jedno, že v něm válím sudy dolů s kopce. Ráno jsem z něj jenom seškrábal mrtvá těla pavouků – to bylo to, co vždycky tak mlasklo, když jsem se v noci převalil.“ Svůj spacáček teď bere na Ararat.
Oblíbeným trikem, jak odzbrojit ty, kteří na účinnost technologických novinek nevěří, je ukázka nekonečného namáčení obuvi do vody - jako byste chodili přímo potokem. Takzvaný vodní sloupec značí tlak vody na látku, než se promočí. Při praktických testech v terénu se zjistilo, že potokem skutečně chodit můžete. Ale ne mokrou trávou! Ta totiž vlivem vtírání kapek vody stébly po čase promočí každé boty kromě holinek. Firmy proto sponzorují testéry-cestovatele. Jedním z nich je Jan Tilinger, který testoval boty Timberland v afrických pouštích. „Pohyboval jsem se spíš ve městech a oázách, takže jsem zvolil nízký typ, ale zvládly bez problémů i přechody hor a pouště. Měl jsem rok na nohou jenom tyto boty a ani jsem nepřibalil náhradní. Prošel jsem v nich Egypt, Súdán a Etiopii. Dostaly zabrat, ale ještě jsem si je přivezl domů.“
Tilinger i Dobrovský se shodují, že nejlepším návodem, jak se dobře obléci do cizích krajů, je zjistit, co nosí místní. „V tropickém Bangladéši nepomohou sebelepší bunda a kalhoty,“ míní Jan Tillinger. „Mnohem lepší je vzít si volnou sukni a halenu jako místní. Ve vlhku a vedru vás jinak bude pálit každý šev, který se jen trošku odře o kůži, o plísních nemluvě. V Africe jsem zase pochopil, proč nosí všichni omotaný turban: chrání před pískem a udržuje i nižší teplotu.“
Chystáte-li se naopak za polární kruh, buďte opatrní na minimální teplotu uváděnou u spacích pytlů. Neznamená, že vám v minus dvaceti bude teplo. Značí pouze to, že do této teploty „budou zachovány všechny důležité životní funkce“, jinými slovy: neumrznete. Tedy za podmínky, že nebude foukat příliš silný vítr.
A ještě jedna rada pro bezpečné cesty: čím horší vzhled, tím pravděpodobnější je přežití. Je moudré vyhlížet tak, že vám není co ukrást.
Když se vrstva k vrstvě vine
Outdooroví specialisté říkají, že základ správného vybavení je v dobrých botách a vyvážené kombinaci několika vrstev oblečení. Začít se samozřejmě musí od trenek.
Spodní prádlo. Musí dobře odvádět pot, nevytahovat se a neškrtit. Nedovedete si představit, jaká muka mohou způsobit těsné kalhotky v letním Tokiu, když teplota dosahuje čtyřicítek při devadesátiprocentní vlhkosti vzduchu. Jakýkoliv šev snadno rozedře kůži do krve, což se v takovém počasí opravdu špatně hojí. Do zimy se doporučuje teplejší spodní prádlo s dlouhými nohavicemi, například moira duo, na léto coolmax – tento materiál omezuje přehřívání. Nepopleťte to ale, jinak dopadnete jako šéfredaktor vědecko-technického časopisu, který na vrcholku Araratu myslel pouze na to, co všechno mu v coolmaxových trenýrkách zmrzne.
Ponožky. Do bot s goretexem si obyčejné ponožky vzít nelze, protože s nimi to nefunguje. Pětistovka investovaná do ponožek se vyplatí, protože vydrží neskutečně dlouho a budete je rádi nosit, i když po čase budou vypadat jak vytažené z popelnice. Ideální jsou lehké letní, středně či hodně teplé. Cestovatel Dobrovský doporučuje metodu dvou párů ponožek, slabších a navrch silnějších, přičemž slabší se mění každý den.
Tričko. Ve všech outdoorových obchodech vám řeknou, že hlavně nesmí být obyčejné bavlněné. Mělo by být ze speciálního materiálu, který odvádí pot od pokožky. Testovala jsem tričko Lowe Alpine v africké poušti – výhodou byl lehký a nemačkavý materiál, zato přiléhavý střih byl pro pobyt mezi domorodci nevhodný až nebezpečný. Tenká látka se navíc pořád zatrhávala o batoh a po prvním dni nošení bylo tričko zralé na praní. Volná bavlněná košile se rozhodně osvědčila lépe – případný pot teplý vítr rychle vysušil.
Kalhoty. Nepromokavé přijdou k duhu ve Skandinávii, Skotsku či Irsku, na lehčí trek do středně vysokých hor je lepší materiál Softshell, elastický, takže pohodlný, měkký zevnitř, přitom pevný navenek a částečně nepromokavý. Do pouště nebo horkých krajů zvolte plátěné bavlněné kalhoty, dobře střižené, aby neškrtily a švy nedřely. Do chudších oblastí zvolte radši staré, onošené kalhoty – nezáleží na nich tolik jako na botách a pomohou vám vybudovat mimikry nenápadného cestovatele.
Bunda. Platí v zásadě totéž, co u kalhot. Pokud vám nezáleží na účtu, pořiďte si jednu lehčí dobrou bundu proti dešti i větru (z materiálů Windstopper, Gore-tex a podobně) a pod ni vrstvěte podle teploty. Není-li pod nulou, měla by stačit vyztužená rozpínací mikina z fleecu nebo softshellu. Před tropickým lijákem vás nezachrání skoro nic, ale není od věci vzít si prostě pláštěnku – třeba od Tatonky, přikryje vás i batoh.
Karimatka. Po letech prospaných na aluminiové podložce bude samonafukovací karimatka každému připadat jako vodní postel.
Spací pytel. Pouhý kilogram vážící Polar od Rock Empiru do minimální teploty –20 °C zahřál i během větrné bouře za polárním kruhem.
Sarong. Neboli velký bavlněný šátek. Poslouží jako prostěradlo, ručník, sukně, večerní šaty, župan, utěrka, šála, deka či obvaz.
