NÁVRH ZÁKONA Zákon zavádějící trestní odpovědnost právnických osob sice ve sněmovně neuspěl, firmy si však zatím nemohou oddechnout. Případná menšinová vláda ČSSD s podporou KSČM by ho pravděpodobně znovu chtěla prosadit. Vládní návrh zákona o trestání právnických osob sice již Poslanecká sněmovna zamítla, podle informací Profitu však zákon stále čeká v záloze.
NÁVRH ZÁKONA Zákon zavádějící trestní odpovědnost právnických osob sice ve sněmovně neuspěl, firmy si však zatím nemohou oddechnout. Případná menšinová vláda ČSSD s podporou KSČM by ho pravděpodobně znovu chtěla prosadit. Vládní návrh zákona o trestání právnických osob sice již Poslanecká sněmovna zamítla, podle informací Profitu však zákon stále čeká v záloze. Neprošel totiž i díky takzvané reformistické frakci v ČSSD, která se v odporu proti návrhu připojila k pravicovým poslancům. Pokud by však zvítězila varianta menšinové vlády sociálních demokratů, jež by se opřela o poslance KSČM, má se tento zákon stát jednou z norem, kterou by se nová koalice opět pokusila prosadit. KOLEKTIVNÍ VINA
Navrhovatelé přitom nedokázali zanést odpovědnost právnických osob do návrhu zcela nového trestního zákona, který se nyní také projednává, a museli si vypomoci zvláštní právní úpravou. V případě schválení by tedy pro jednu oblast existovaly dvě základní právní normy, přičemž o jejich vzájemné provázanosti lze podle kritiků návrhu pochybovat. Není také jasné, podle čeho by orgány činné v trestném řízení rozhodovaly při možné kolizi obou norem.
Nejvyšším navrhovaným trestem za spáchání trestných činů právnickými osobami je vyvlastnění. Levicová vláda je proto kritiky zákona obviňována ze snahy o znárodňování. Přestože by takový trest samozřejmě musel uložit soud, v praxi by nová norma hrozila řadou problémů. Především by šla proti samotnému principu odpovědnosti, tedy trestání za projev vůle (ať už úmyslný nebo nedbalostní). Vůli totiž může vyjadřovat jen konkrétní fyzická osoba, tedy člověk, nikoliv firma. Podle návrhu by tak za selhání jednoho manažera mohl být vyvlastněn celý podnik. Ústav práva a právní vědy, u nějž si poslanci nechali zpracovat posudek, mimo jiné upozornil, že podobná zásada kolektivní a takzvané objektivní trestní odpovědnosti byla na našem území praktikována pouze v éře protektorátu.
Návrh obsahuje také kuriozitu -odpovědnost právnických osob za takové trestné činy, jako je znásilnění či pohlavní zneužití.
**FALEŠNÉ ODKAZY NA ZAHRANIČÍ
Důvodová zpráva vládního návrhu se opírá o podobnou právní úpravu, která údajně existuje i v Evropské unii. Tam sice skutečně cosi jako trestně právní odpovědnost právnických osob funguje, spíše se ale jedná o určité zmatení pojmů. „Trestnost“ je totiž lingvisticky a terminologicky v různých zemích chápána odlišně. Zjednodušeně: v některých jazycích může trestnost znamenat to, co se jinde zahrnuje pod „civilní“ soudnictví.
V praxi států Evropské unie je navíc institut trestně právní odpovědnosti využíván až v případech, kdy není možné uložit takové osobě jinou sankci. To se v první řadě týká právnických osob zřízených podle veřejného práva, například regionů či obcí. Jejich možný postih je totiž jinak velmi omezený, takže Unie se tímto způsobem snaží řešit kupříkladu případy zneužití peněz z unijních fondů. Oproti tomu v Česku by se nový zákon právě na tyto osoby nevztahoval. Postih by tedy hrozil jen soukromým firmám, čímž by naše vláda šla opět nad rámec Unií ukládaných povinností, či dokonce přímo proti jejím zásadám.
Návrh zákona navíc neobsahuje přesné definice trestnosti, takže nechává prostor rozhodování soudů. I přes častý chaos a nejednoznačnost, které obchodní spory před českými soudy často provázejí.
