TRESTY I PRO ŽOKEJE

Novela má přinést více odpovědnosti i pro akcionáře

Zcela zásadní průlom v odpovědnosti manažerů i akcionářů velkých firem by mohla přinést novela Obchodního zákoníku, která čeká na schválení Senátem. Při podezření z poškození společnosti totiž poprvé přenáší důkazní břemeno na členy statutárních orgánů a rovněž poprvé umožňuje povolat k zodpovědnosti i akcionáře, pokud by přiměli manažery k jednání poškozujícímu firmu. Hloupý, nebo navedený. Jedno z nových ustanovení Obchodního zákoníku pamatuje na ty, kteří ovládají takzvané bílé koně, tedy osoby formálně nastrčené do společností proto, aby tam vykonávali vůli skutečných majitelů. Zatímco doposud bylo možné za poškozování firmy stíhat jen manažery, nově půjde popohnat k odpovědnosti i ty, kteří je přiměli k jednání, v jehož důsledku škoda vznikla. „Připadá mi to zcela logické, v trestním právu to už existuje dávno. Když někoho navedete k vraždě, tak jste také spáchal trestný čin, byť ten nůž nakonec použil někdo jiný, hledá paralelu v běžném životě jeden ze spoluautorů vládního návrhu novely, vedoucí katedry práva na Vysoké škole ekonomické v Praze Jan Dědič. „Je to boj proti bílým koním a v zahraničí se tomu říká poodhalení roušky, dodává. Každé ustanovení je samozřejmě účinné jen tehdy, jestliže se podaří nezákonné jednání dokázat. V tom bude jádro problému a šance pro tuneláře, jak se případným postihům i nadále vyhýbat. V praxi však mohou existovat i případy, kdy valná hromada zavazuje představenstvo a to pak své členy k jednání vedoucímu ke škodám. Typickým příkladem může být prodej majetku společnosti za jakoukoliv cenu v co nejkratším čase. Lze takový čin považovat za přinucení k jednání, z něhož pramení společnosti škody? „K nezákonnému jednání není možno zavázat. Každý musí znát zákon, a pokud by představenstvo takový pokyn vydalo, člen představenstva jej nesmí splnit. Naopak – splněním nezákonného pokynu by založil vlastní odpovědnost – jak to konec–konců řeší a bude řešit Obchodní zákoník výslovně ve vztahu k pokynům valné hromady. Platí to ale obecně i bez speciální úpravy. Problém může vzniknout jenom v otázce, co ještě je a co už není v souladu se zákonem, říká členka Komise pro cenné papíry Irena Pelikánová. Zneužití práva je nezákonné. Majoritáři by to vůbec měli mít těžší s využíváním svého postavení. Novela totiž přináší zákaz zneužití většiny i menšiny ve společnosti. Mnohé jistě překvapí, že to bylo zakázáno i doposud a novela pouze přináší zcela jasnou formulaci. V médiích se zatím přetřásá především zneužití minorit. Nepochybně kvůli obstrukcím menšinových akcionářů – byť možná navedených někým velkým – při navyšování kapitálu ve velkých bankách. „Já si to vykládám tak, že se soudce v případě žalob menšinových akcionářů nemusí zabývat pouze hmotně právní stránkou záležitosti, ale také úmyslem žalujícího, komentuje novinku v našem obchodním právu člen dozorčí rady Komerční banky Radek Pokorný. Takové rozhodování soudů ovšem asi bude dost složité. V tuzemsku zatím neexistuje precedent. A někteří menšinoví akcionáři se bouří, že jim nikdo nemůže upírat jejich práva daná zákony. Nové ustanovení přitom ve skutečnosti může minoritám naopak pomoci, protože explicitně zakazuje zneužití majorit. Odmítnutí žalob bez prozkoumání jejich podstaty – o což jejich známým podavatelům tolik jde – totiž umožňuje už stávající právní úprava. Existuje paragraf, který výslovně říká, že zneužití práva neposkytuje právní ochranu. „To neznamená, že to právo bude někomu upřeno. Soud ale může dojít k názoru, že bylo zneužito, říká k tomu Pelikánová. Zneužití práva je koneckonců zakázáno i Občanským zákoníkem. Nový paragraf tedy není až tak převratný, jak se zdá. Jen bude možná soudy více motivovat k využívání již existujících možností. To uznává i Pelikánová: „Ten paragraf vlastně nic nového nepřidává. Je to spíš takový semafor, konkretizující stávající právní úpravu. Na prvním místě společnost. Podstata zákazu zneužití práva je dána prioritou zájmu společnosti před zájmy jejích společníků. To platí dokonce i tehdy, je–li majitelem jediná osoba. Tento fakt mnozí podnikatelé těžko vstřebávají, i majitel sta procent je stále jen akcionář nebo společník. A upřednostnění akcionáře či společníka před společností není nic jiného než tunelování. Chce–li někdo svolat čtyřikrát do roka valnou hromadu bez zjevného důvodů, má na to právo. Ovšem zneužívá jej, neboť společnosti to škodí (kdyby nic jiného, stojí uspořádání valné hromady spoustu peněz), a proto může být případná žaloba zamítnuta. Stejně tak ale může být považováno za nezákonné veškeré jednání majoritních akcionářů, které sice neporušuje žádné paragrafy žádných zákonů – ovšem až na zne–užití práva. Akcionář totiž může zcela v souladu se zákony prosadit na valné hromadě například likvidaci společnosti a dosadit likvidátora, který prodá majetek nevýhodným způsobem spřízněné osobě. Z toho koneckonců mnozí podezírají akcionáře z okruhu Viktora Koženého v kauze Harvardský průmyslový holding. Pokud by někdo dokázal, že soutěž na majetek neprobíhala řádně, její výsledek už stejně nezvrátí. Likvidátor podepsal prodejní smlouvu, a ta se musí dodržet. Na základě zákazu zneužití práva by však akcionáři možná nemuseli čekat na to, jak věc dopadne, a rovnou žalovat dosazení likvidátora, u něhož existuje podezření na spřízněnost s Viktorem Koženým, ať již v právním slova smyslu, či nikoliv. Za zneužití majority považovali někteří právníci i postup Fondu národního majetku ve společnosti Aero holding. Na její valné hromadě fond zavázal management k tomu, aby prosadil snížení základního jmění v Aeru Vodochody, přičemž opětovného navýšení se zúčastnila již jen účelová společnost FNM a holding přišel o svůj majetkový podíl. Zákaz zneužití ovšem tehdy ještě nebyl tak jasně formulován. Presumpce viny? Vedle panelu pro převzetí, který je sám o sobě obřím tématem, se vztahů mezi akcionáři a akcionáři s manažery dotkne výrazně ještě jedno nové ustanovení Obchodního zákoníku. Týká se sporů mezi akcionáři a představenstvem o finanční náhrady. Důkazní břemeno se přenáší na stranu představenstva, které bude mít v takových případech vždy odpovědnost jako celek. V podstatě se tak zavádí presumpce viny, ovšem autoři novely to považují za logické. Navíc se přizpůsobili zvyklostem v zemích Evropské unie. „Jedině členové představenstva mají k dispozici potřebné dokumenty, jako třeba usnesení či zápisy z jednání. Díky tomu mohou dokázat, že škodu nezavinili. Naopak akcionář nic dokázat nemůže, protože nemá k dispozici žádné podklady, komentuje novou úpravu Dědič. Ve vyspělém světě doprovází úpadek firmy žaloba na správní radu velmi často. V České republice bude muset představenstvo v takovém případě dokázat, že postupovalo „s péčí řádného hospodáře . Tuto formulaci zvolili tvůrci zákona jako kompromis mezi krajními možnostmi. Tou první byla pouhá péče, druhou péče odborná. Občanský zákoník požaduje, aby každý závazek byl plněn pečlivě. To v sobě ovšem nezahrnuje požadavek profesionality a odbornosti. Obchodní zákoník u nás vycházel z požadavků odborné péče, která má tradici z první republiky. Ta se ale zdála zase příliš přísná. Konkrétně Obchodní zákoník vyžadoval péči náležitou a nikdo pořádně nevěděl, co to je. „Většina se shodovala na tom, že je to méně než odborná. V orgánech společností totiž mohou zasedat i neprofesionálové, říká Pelikánová. Podle ní byla dosavadní úprava často kritizována, a to i ze zahraničí. Proto přišla péče řádného hospodáře, což je více než pouhá pečlivost a méně než odborná péče. Jak si s ní soudy poradí, bude záležet jen na nich. Některé věci bohužel definovat nelze.