Evropská levice vyhlásila reformu.
V Londýně byla 8. června zveřejněna společná německo-britská deklarace „Evropa: Třetí cesta - Nový střed . Tento text se jenom hemží pojmy jako produktivita, flexibilita, deregulace, a sugeruje pocit, že anglosaské ekonomické myšlení definitivně zvítězilo nad německým sociálně-tržním hospodářským modelem. Pohlédneme-li však za růžovou mlhu bombastické rétoriky, zjistíme, že společná německo-britská hospodářská politika není pravděpodobná. Mezi Velkou Británií a Německem existují nepopiratelné rozdíly v oblasti sociálního zabezpečení, zdravotnictví, vzdělání či v roli odborů. Export, produktivita a příjem na hlavu, ale i nezaměstnanost jsou v Německu vyšší než ve Velké Británii. Německo dosud čeká na svou lady Thatcherovou, která by popohnala strukturální změnu v průmyslu a zpacifikovala mocné odbory, a na Tonyho Blaira, který by zmodernizoval sociálnědemokratickou stranu. Co tedy vedlo oba státníky k tomu zamaskovat tyto rozdíly za bombastickým pojmem „třetí cesty ?
Pro Blaira není německo-britská iniciativa pouze mediálním představením, nýbrž odraz jasné politické strategie. Zatímco jeho předchůdci se od politiky evropské integrace distancovali, nebo ji dokonce sabotovali, přešel Blair do ofenzivy a chce hrát v Evropě vůdčí roli. Německo-britská iniciativa má přispět k posílení anglického vlivu v evropských hospodářských otázkách přesto, že poddaní jejího veličenstva nejeví ochotu zříci se libry ve prospěch eura. Premiér Blair počítá s tím, že euro bude v nastávajícím referendu odmítnuto a snaží se svůj vliv na Evropu zakotvit jinak. Východiskem jistě je relativizování osy Berlín-Paříž, ale především demonstrativně úzké partnerství s USA. Tony Blair vyslal na vysoce riskantní misi do Kosova největší vojenský kontingent a tímto příklonem za Atlantik zřetelně posílil svou pozici v Evropě.
Francouzský patník.
Německo-britská „třetí cesta se nemůže vyhnout Paříži a Francie se ze dvou důvodů nehodlá smířit s rolí patníku. Francouzská hospodářská politika je tradičně silně poplatná různým variacím na téma „planification , které si s anglosaským kapitalismem nejsou právě blízké. Země galského kohouta nemá navíc přehnaně velký zájem o přistoupení Velké Británie k jednotné evropské měně. Vliv Francie v Eurolandu totiž bude podstatně větší, jestliže Velká Britanie zůstane od Evropy oddělena nejenom kanálem La Manche.
A německý kancléř? Možná že si Gerhard Schröder slibuje, že jej Blairova rétorika podpoří, avšak to by bylo příliš málo. Kosovský konflikt, prezidentství EU a špičkové setkání v Kolíně nad Rýnem jaksi mimovolně naleštily zahraničněpolitický profil Schröderova kabinetu. Vnitropoliticky však nový německý kancléř po dlouhé měsíce připomínal hrdinu ze známého amerického seriálu, který říká: „Věřím v možnost určité šance. Byl již nejvyšší čas věnovat pozornost vnitřní, zejména hospodářské, politice. Schröder musí počítat s tím, že bude v roce 2002 znovu zvolen jedině tehdy, jestliže se mu podaří snížit nezaměstnanost nejméně o jeden milion práceschopných lidí. Chce-li dosáhnout tohoto cíle, musí zásadně modernizovat daňový systém a trhy kapitálu a práce.
Budoucnost 2000.
Německo-britská „třetí cesta sice zatím ne-existuje, avšak od předminulého týdne již nikdo nemůže tvrdit, že Gerhard Schröder, na rozdíl od Tonyho Blaira, pouze mluví a nekoná. Německá vládá totiž přijala radikální úsporný program „Budoucnost 2000 , který v případě, bude-li schválen parlamentem, neponechá v německém sociálním systému kámen na kameni. Na jeho troskách má pak připravit cestu země do nové růstové fáze. Jako první krok má být krátkodobě uspořeno 30 miliard marek. Zároveň bude zahájena realizace celé řady úsporných opatření na konsolidaci rozpočtu, má být uskutečněna daňová a prohloubena penzijní reforma a konečně také prosazeno finanční ozdravění zdravotního systému. Například reforma penzijního systému předpokládá, že starobní důchody by od roku 2000 měly být valorizovány nikoliv souběžně s úrovní růstu čistých příjmů (3,7 procenta v roce 2000 a 3,5 v roce 2001), nýbrž jen v závislosti na vývoji inflace. Ta je pro toto období očekávána na úrovni 0,7, respektive 1,6 procenta. V příštím roce by se tak důchodce z bývalých spolkových zemí musel smířit se ztrátou přibližně 63 marek, na východě země by byl chudší o 54 marek. V roce 2001 by se však propast ve vývoji příj- mů zvýšila na 111, respektive 97 marek. Na druhé straně se pro rok 2000 počítá se zvýšením dětských přídavků o 20 marek na 270 DEM měsíčně.
Od roku 2001 bude podnikatelská daň ze současných 40 procent, respektive 45 procent, snížena na 25 procent. Živnostenská daň ve výši deseti, respektive třinácti procent, zůstane nedotčena, takže maximální daňové zatížení bude kolísat mezi 35 a 38 procenty. Zároveň se však počítá s růstem poplatků za energie a cen benzinu či nafty. Sníží se dotace na bytovou výstavbu a zemědělství, stejně jako se bude škrtat v resortech kultury, sportu, policie a železnic.
Strategicky viděno znamená „budoucnost 2000 rozloučení s prvořadostí státní péče a příklon k podporování aktivního pracovního poměru. Financování práce, a nikoliv financování nezaměstnanosti, říká Gerhard Schröder. Jestliže program „Budoucnost 2000 přežije nastávající horké léto, tak vznikne skutečná šance, že budou hospodářská, daňová a sociální politika koncepčně propojeny a v dlouhodobé perspektivě i financovatelné. Tuto skutečnost ocenil i dosluhující šéf spolkové Bundesbanky Hans Tietmeyer, který na adresu úsporných opatření konstatoval, že jde o krok správným směrem.
Navrhované snížení daně z příjmů právnických osob již zdrženlivě ocenili i představitelé velkých německých koncernů.
Mučení pro voliče.
Celkově viděno tedy není situace sociálnědemokratického kancléře vůbec špatná. Neočekávaně snadno se zbavil svého největšího konkurenta, levicového ministra financí Oskara Lafontaina. Jeho vlastní SPD, která Schrödera nemilovala, zřetelně podléhá erotičnosti moci. Spoluvládnoucí strana Zelených je na nejlepší cestě ani ne za rok u moci plně pochopit skutečnost, že vládnout znamená nést odpovědnost. Počet těch „zelených politiků, jejichž opozice je tak důsledná, že se nezastaví ani před koaličním partnerem, očividně ubývá. Přesto však ještě není vyhráno. Schröderova úsporná iniciativa již první punc správné politiky obdržela, alespoň v tom smyslu, že ji většina kritizuje. V opozici je CDU, která se po ztrátě moci zázračné převtělila ve stranu chránící zájmy „malého německého člověka . Rovněž tak je v opozici část SPD, odbory, penzisté, podnikatelé, kteří chtějí ještě více státních podpor, a nepřeberné množství uhelných, zemědělských a dalších lobbistů. Zdá se, že kancléř Schröder svou úspornou politiku uskutečňuje z přesvědčení, je však otázkou, zda-li se mu podaří přesvědčit také občany. Program „Budoucnost 2000 je přehlídka mučících instrumentů, které budou vyzkoušeny právě na těch skupinách obyvatelstva, které Schröderovi umožnily volební vítězství. Uprostřed německé varianty „třetí cesty tedy leží balvan politické prosaditelnosti.
Důchodci v ulicích.
Svou šanci přihřát si politickou polívčičku vytušila opoziční CDU ihned po ohlášení nejradikálnějšího a nej- ambicióznějšího úsporného programu v novodobé německé historii. Program 2000 označila za podvod na voličích a neodpovědné zasahování do fundamentů německého hospodářství. Lídr opoziční křesťanskodemokratické CDU Wolfgang Schäuble změnu daňového systému během debaty v Bundestagu označil za „záplatování , samotný balíček úsporných opatření za „balík lží a „šíbovací nádraží . Finanční expert CDU Friedrich Merz navíc oponoval názoru, že dluh ve výši 1,5 bilionu marek zdědila současná vláda jen po šestnáctiletém panování pravice. Předchozí ministr financí rudozelené koalice Oskar Lafontaine dokázal podle Merze nafouknout za šest měsíců svého působení spolkový rozpočet o 30 miliard. Finanční expert CDU také prohlásil, že podle jeho propočtů neušetří vláda úspornými opatřeními ohlášených třicet miliard, ale pouhých sedm.
Po řečnických přestřelkách však budou následovat i konkrétní akce. CDU hodlá rozeslat sedmnácti milionům německých důchodců dopis, ve kterém je vyzývá k razantním protestům vůči záměru rudozelené vlády. Podle představ opozice by důchodci měli již v příštích týdnech vyrazit hájit své zájmy do ulic.
