Názory na nutnost existence samostatného zákona o provozování soukromých bezpečnostních činností se ve světě různí. V Evropské unii například existují zásady činnosti soukromých bezpečnostních služeb ve formě doporučení. Nicméně s rozvojem odvětví začíná převládat mínění, že zákon smysl má. Převládlo i v České republice, lépe řečeno ještě v ČSFR, a první verze návrhu zákona uviděla světlo světa v září 1993. Od té doby trvá proces jeho dopracovávání, předkládání, vracení, pozměňování a zařazování do plánu. V roce 1996 už byl projednáván na schůzi Poslanecké sněmovny, která ovšem o něm (prý naštěstí) nestačila do voleb rozhodnout. Podruhé byl návrh zákona předložen sněmovně týž rok na podzim. Poslanci jej však vrátili k dopracování a rok trvalo, než jej legislativní rada znovu doporučila vládě ke schválení. Tehdejší nový Tošovského kabinet se však k tomu nedostal.
Nyní přichází třetí pokus. V připomínkovém řízení je návrh zákona, který ministerstvo financi připravilo ve spolupráci s Asociací soukromých bezpečnostních služeb (ASBS) a se sekcí ochrany majetku Hospodářské komory. To mu dává dobré šance na přijetí. První viceprezident a generální sekretář asociace Josef Černý hovoří o třech základních důvodech pro zvláštní právní úpravu:
- Bezpečnostní služba obsahuje požadavek možného zásahu do právních poměrů třetích osob při ostraze osob a majetku.
- Soukromé bezpečnostní služby jsou významnou součástí bezpečnostního systému státu.
- Lidé zajišťující ostrahu a pátrání mají speciální dovednosti a používají speciální bezpečnostní prostředky.
Živnostenský zákon k těmto specifikům nepřihlíží a živnostenské úřady je z kapacitních i kvalifikačních důvodů ani nejsou schopny postihnout. Zákon tedy počítá s tím, že podnikatelské činnosti těsně související s vnitřním pořádkem a bezpečností (podniky zajišťující ostrahu majetku a osob, služby soukromých detektivů, poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob) budou vyjmuty z působnosti živnostenského zákona. Licenci k jejich provozování by udělovalo ministerstvo vnitra. To by také mělo vykonávat komplexní dohled, přičemž dohled vůči fyzickým osobám zajišťujícím fyzickou ostrahu nebo pátrání by byl delegován na Policii ČR.
Vedle dalších podmínek pro udělení licence, týkajících se například trestní zachovalosti či spolehlivosti, návrh zákona vznáší i požadavek odborné způsobilosti, která by byla úředně ověřována zkouškou. Ve zkušební komisi by vedle zástupců ministerstva vnitra, respektive policie, měli být i provozovatelé bezpečnostních služeb. Důležité je taxativní vymezení oprávnění pracovníků zajišťujících fyzickou ostrahu nebo pátrání tak, aby byla v souladu s požadavky trestního a občanského práva. Zvláštní paragraf se týká možného zneužití hlídacích služeb k politickým cílům, zastrašování občanů a dalších forem potlačování lidských práv a svobod. Zákon počítá s taxativním vymezením náležitostí stejno–kroje (mimo jiné viditelný nápis Soukromá bezpečnostní služba).
Ministerstvo vnitra má představu, že by zabezpečování nových agend vyžadovalo posílení stavů
o 45 až 50 pracovníků a dodatečné roční náklady zhruba dvacet milionů korun. Resort přitom počítá s příjmem, ovšem jednorázovým, asi patnácti milionů
korun za udělení licencí a s dalšími 12,5 miliony správních poplatků za ověření odborné způsobilosti (pět set korun za osobu). Při hladkém průběhu zákonodárného procesu by zákon o provozování soukromých bezpečnostních činností mohl vstoupit v platnost od počátku roku 2002.
