Neznám studii, která by prokázala přínos školného, říká rektor Univerzity Karlovy
Vrátný, který sedí v budově rektorátu Univerzity Karlovy na Ovocném trhu, má po většinu léta celkem nudnou službu. Jeho práce vesměs spočívá v usměrňování toku japonských turistů, kteří marně touží dostat se do auly Karolina. Poklidné léto ale skončilo a tento týden se v aule netrhnou dveře. Začal nový akademický rok - s novým rektorem v čele. Tomáš Zima sice nastoupil už letos v únoru, ovšem do rozjetého semestru. Mezitím už se stačil zorientovat. Mimo jiné v tom, že velké plány mohou překazit developeři. A že univerzita nemá síly ani prostředky, aby na své půdě udržela všechny obory, které tu mají tradici.
* Po Karlu Englišovi jste první rektor s ekonomickým vzděláním. Nakolik vám titul MBA pomáhá v řízení takové obří instituce, jakou Univerzita Karlova je?
Nejvíce mi pomáhá to, že univerzitu znám po pedagogické i vědecké stránce. Absolvoval jsem ji a v různých pozicích jsem tu potom strávil téměř 25 let. I k titulu MBA na Prague International Business School jsem se dostal v rámci společného projektu 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice, který měl zajistit přednostům ústavů ekonomické vzdělání. Určitě jsem díky MBA získal průpravu v termínech, jako je výnos, náklady nebo účetní rozvaha.
* Univerzita Karlova od roku 2008 hospodaří s lehkým ziskem, nesplácí žádné dlouhodobé úvěry a ve svých interních fondech má více než dvě miliardy korun. Kdyby nešlo o vysokou školu, řídil byste velmi konzervativní firmu…
Univerzita se samozřejmě musí řídit zákonem o vysokých školách. My určitě nikdy nebudeme dravci na finančních trzích. I s těmi fondy bych byl opatrný. Jsou tam peníze na sociální potřeby, na stipendia. Což jsou citlivé položky, které se odvíjejí od demografického vývoje, a tak je nutné vytvářet rezervy. Univerzita si také některé investiční akce musí platit ze svého. Třeba na investice do kolejí nám stát mnoho let nedal ani korunu. A peníze studentů nám stačí tak na údržbu a drobné opravy.
* Z téměř devítimiliardového rozpočtu si škola dokáže třetinu opatřit formou vlastních výnosů. Je to optimální číslo, nebo vidíte ještě nějaké možnosti, jak být soběstačnější?
Rezervy vidím v různých formách vzdělávací činnosti, další možností je i navyšování počtu zahraničních studentů, kteří si za výuku platí. Asijské nebo latinskoamerické země mají velký potenciál posílat k nám nadané studenty. Není to tak, že by si nutně museli výuku platit sami, jsou tu i vládní stipendia nebo nadace. To jsou pro mě mnohem schůdnější cesty než třeba školné.
* Téma školného pro vás aktuální není?
Nikdo dosud nespočítal, jaké bude mít školné vedlejší ekonomické náklady. Jestliže má být školné citlivé, pak někdo musí hlídat sociální postavení studentů, někdo vybírat školné, které bude nutné nějak spravovat. Za celých deset let jsem neviděl seriózní, kvalifikovanou analýzu, která by spočítala, že to opravdu bude přínosné.
Dlouhou dobu nám ekonomové dávali za vzor Spojené státy. Podívejte se teď do USA, kde hrozí obrovská krize kvůli nesplaceným půjčkám na školné. I některé evropské země, které školné zavedly, ho v tichosti opustily. A třeba Finsko dokonce platí studentům za to, že vysoké školy studují, protože si uvědomuje sílu vzdělanostního potenciálu.
* České vysoké školy často trápí otázka, jak si udržet postdoktorandy a mladé badatele. Jejich platy jsou nízké, sociální status se propadá, a tak mnohdy utíkají do jiných, lépe placených oborů. Jakou perspektivu nabízí Univerzita Karlova?
My máme několik finančních nástrojů, které můžeme použít. Zmínil bych program UNCE na podporu mladých vědeckých týmů, jehož nové kolo bude mít objem kolem sto milionů korun. Samozřejmě nejde jen o mzdy, ale i o investice do badatelského zázemí. Pak existuje také projektové financování napojené na nejrůznější fondy. Tady ovšem univerzita trpí tím, že do Prahy nešly peníze z Evropské unie. A pokud šly, tak v mizivé míře ve srovnání například s Brnem, Ostravou, Olomoucí a dalšími městy. Česko se přitom mohlo poučit na příkladu Portugalska, které je z hlediska unijních fondů jediným regionem. Podobně o své peníze nepřišla ani Bratislava. Problém financování vysokých škol je i strukturální, protože školy jsou stále placené za počty studentů, nikoli za jejich kvalitu. Nehledě na fakt, že jednotková platba na studenta, kterou dostáváme od státu, je nižší než v roce 2000. A to nepočítám inflaci.
* Jak to vypadá s evropskými fondy? Dosáhnete na ně v dalších letech?
Jednáme o tom s ministerstvem pro místní rozvoj a resortem školství. Vláda má nevýhodu v tom, že se koncem ledna dostala již ke skoro hotovým programům. Nicméně snaha tu je a do Prahy by mělo přitéct 16 až 17 mi -liard korun. Vzhledem k počtu studentů a vědců je to sice málo, ale pořád je to mnohem lepší, než to vypadalo loni.
* Hlavní město na vás nezapomíná? Nejstarší univerzita ve střední Evropě je zmíněna v každém průvodci a metropoli přináší peníze i z turistického ruchu.
Postupně se to zlepšuje a máme přísliby, že by se Praha měla více zapojit do financování vysokých škol. Doufejme, že to vydrží i po volbách. Vždyť vysokoškolská komunita čítá okolo 200 tisíc lidí. A ti všichni v Praze bydlí, jezdí sem, stravují se tu, mají tu své rodiny. Univerzita navíc sídlí ve středu města a podílí se na tom, že historické centrum není vylidněné. Uvědomuji si ale, že v Praze je kolem čtyřiceti různých vysokých škol, a tak je jasné, že nejsme hýčkáni jako jiné univerzity, které jsou ve svém městě unikátní.
* Univerzita disponuje několika lukrativními budovami v centru a minulý rok vydělala 62 milionů korun na pronájmech. Nepřipadáte si někdy spíše jako realitní kancelář?
Určitě ne. My si některé prostory sami také pronajímáme. Kromě toho nenabízíme ani tak pronájmy budov, jako spíše jednotlivých sálů. Zaměřujeme se více na kongresy, konference nebo koncerty.
* Sám jste se angažoval v kauze bývalé budovy Řízení letového provozu na Smetanově nábřeží, která byla poničena výbuchem plynu. Léta existoval projekt na propojení této budovy se sousedními objekty - Fakultou sociálních věd a FAMU. Letos v dubnu ale nadřízené ministerstvo dopravy prodalo budovu v aukci soukromé firmě. Vy jste nabídl ze svého 101 tisíc a chtěl jste tak nabídku kupce dorovnat. Litujete toho, že v centru Prahy nakonec nevznikl akademický minikampus?
Jednoznačně je to velká škoda. Mám z toho velmi divný pocit. Stát zdůrazňuje, jaký je dobrý hospodář. A pak se do dražby nemovitosti na atraktivním místě v centru Prahy přihlásí jedna nebo dvě firmy a učiní pouze jeden příhoz, aby dražba byla platná. Mé obavy nerozptýlilo ani jednání s ministrem dopravy Antonínem Prachařem, ani s těmi, kdo budovu získali (firma Lázeňská investiční - pozn. red.). Na Smetanově nábřeží historicky sídlí dvě školy a jejich propojením by vznikl celek, kde by docházelo k výměně znalostí i lidských sil. My jsme měli připravený projekt pro doktorská i mezinárodní studia, protože jak FAMU, tak Fakulta sociálních věd mají mnoho programů akreditovaných v angličtině. Navíc jde o centrum města. Historické budovy jsou samozřejmě náročnější na rekonstrukce, ale když se jejich sanace zdaří, dýchají životem. Na rozdíl od některých železobetonových monster, která vznikají na zelené louce.
* Je projekt Smetanova nábřeží pro vás mrtvý? Ministerstvo dopravy vám radilo, ať jednáte s novým vlastníkem o pronájmu…
Nový vlastník nám pronájem skutečně nabídl. Přece si ale nebudeme komerčně pronajímat prostory a platit to z provozních prostředků. Ty potřebujeme na něco jiného - třeba zrovna na postdoktorandy. Univerzita se dlouhodobě snaží o to, aby v cizích objektech, kde platí nájmy, působila co nejméně.
* Několik let se mluví o vybudování kampusu na Albertově. V jaké fázi je tento projekt?
Má jít o moderní vědecký kampus, kde se počítá i s kapacitou pro spin-off firmy a přenos znalostí do komerční sféry. Dolaďujeme požadavky tří fakult, které by tam měly působit. Jde o kapacitní studie a první představy o rozmístění laboratoří. Z nich pak vzejdou podmínky pro zadání architektonické soutěže, která proběhne zřejmě příští rok. Předpokládáme, že někdy v roce 2018 by se mohlo začít stavět.
* Rozpočet stavby kampusu na Albertově by měl být kolem dvou a půl miliardy korun. Bude univerzita investovat ze svého?
Určitě by to nešlo z univerzitního rozpočtu. Vláda v roce 2011 označila projekt za prioritní, takže počítáme s penězi ze státního rozpočtu. Budeme se samozřejmě ucházet o evropské zdroje. Jednáme také se zahraničními týmy, které by k nám mohly přijet pracovat. Naším cílem je zabezpečit udržitelnost chodu kampusu z více zdrojů, včetně mezinárodních.
* Dovedete si představit, že do projektu vstoupí i některý soukromý investor?
Jak Biocentrum, tak Globcentrum, obě plánované budovy kampusu na Albertově, jsou koncipované tak, aby se některé laboratoře i technologie mohly sdílet. Prostor pro investory se zájmem o vědu a výzkum tu určitě je.
* Politici často mluví o tom, že máme moc vzdělanců v marginálních oborech a málo technických expertů. A vymýšlejí, co s tím udělat. Lze nabídku oborů podle vás nějak řídit?
Žijeme v demokratickém státě, a tak má každý svobodu vybrat si obor, který bude studovat a v němž chce působit. Vysoké školy jsou tu od toho, aby nabízely kvalitní vzdělání pro ty, kdo splní jejich požadavky. Velký zájem o humanitní obory není nic specificky českého, je to obecný trend. Tím neříkám, že by stát neměl zatraktivnit a zpopularizovat technické vzdělávání. Už jen proto, že třeba matematika tříbí logické myšlení. S takovou podporou je třeba začít už od základních škol, protože jedině tak lze dosáhnout odbourání někdy až pseudopanické hrůzy z matematiky, fyziky či chemie.
* Jaký je obecně vztah univerzity a státu? Většinu vašeho rozpočtu platí ministerstvo.
My s politiky komunikujeme, ale nesmíme se nechat zatáhnout do jejich hry. Univerzita se nesmí nechat politicky řídit. Musí být pevná, svobodná a otevřená. A odolávat nejrůznějším tlakům, neuklánět se ani doprava, ani doleva, dopředu či dozadu.
* Karlova univerzita může navazovat na velkou tradici v malých, filologických oborech, které se jinde neučí. Stává se ale často, že absolventi odcházejí do zahraničí, protože tu nenajdou ani finanční ohodnocení, ani uplatnění.
Problém vidím ve vytvoření rovnováhy. Zájem studentů je jistě velký, ale nejsou kapacity je odučit. Pochopitelně je třeba se zamyslet nad otázkou, jaký mají takové malé obory smysl. Myslím to i ekonomicky. Při státním příspěvku ve výši necelých 30 tisíc korun na studenta musíte uživit celý magisterský cyklus třeba jen za půl milionu korun. To nepokryje ani mzdy pedagogů. Jednáme o tom s Filozofickou fakultou UK i se státem, protože ten by měl mít zájem na jejich udržení. Potřebujeme odborníky, kteří mluví nejen světovými jazyky, ale třeba i dánsky, mongolsky, arménsky a podobně. Kromě speciální podpory státu vidím i cestu takzvaných joint degree, kdy je student zapsaný na více univerzitách, kde získá titul. O spolupráci jsem nedávno jednal s rektorem heidelberské univerzity. Věřím, že právě dohody univerzit umožní mimo jiné i snížení nákladů, zejména ale kvalitnější výuku a rozvoj vědecké činnosti.
* Je to ale opravdu jen věc peněz? Třeba prvním řádným profesorem klínopisu byl váš předchůdce v rektorské židli, rozluštitel chetitštiny Bedřich Hrozný. Dnes v jím založeném semináři nezbyl nikdo, kdo by klínopis vystudoval.
To je samozřejmě škoda a osobně mě to mrzí. Podobná situace je ale i jinde. Potom stojíte před dilematem - udržovat dál jistou formu one-man, respektive one-woman show, anebo se slzou v oku konstatovat, že nejsou síly na to, udržet na UK všechny obory, které mají tradici. Je na jednotlivých fakultách, aby si samy určily, kam peníze alokují. Buď budou udržovat celou škálu oborů, nebo vytvoří skupinu těch excelentních se silnou mezinárodní reputací. I za cenu toho, že jich pár skončí. Žádná univerzita na světě nebádá ve všech oborech ani je neučí, ale profiluje se. Č
TOMÁŠ ZIMA (48)
