Zastat se tržního mechanismu, když mu společenská nálada zrovna nefouká vítr do plachet, je od Jeffreyho Frankela záslužný počin. Americké zdravotnictví, kde Frankel správně pléduje pro regulovanou soutěž a univerzální pokrytí, je ale obtížně uchopitelný systém, zvlášť pro někoho, kdo jej k životu vůbec nepotřebuje. Takže čtenáře týdeníku Euro ušetřím toho, proč republikánský kandidát na prezidenta Mitt Romney zavedl jako guvernér státu Massachusetts fakticky to samé, co chtěl následně zavést v celých Spojených státech prezident Barack Obama, protože to je specificky americký, velmi komplikovaný, dlouhý, nešťastný, a pro Evropana navíc skoro nepochopitelný příběh. Stejně tak se nebudu pouštět do příběhu emisních povolenek, kde Frankel vidí příčiny v rychlém růstu nabídky „čistých zdrojů“ nabuzených subvencemi, ale zcela opomíjí efekt ekonomické recese a prudký pokles cen uhlí, jejž přinesla technologická inovace v podobě těžby břidličných plynů v USA. Ostatně i to je smutný, a navíc odporně drahý a hloupý příběh. Místo toho nabízím na stejné téma příběh jednoduchý, srozumitelný a šťastný. Je z Namibie.
Trh funguje, a ne že ne!
24. 2. 2014