Velké školení z budování trhů poskytuje ekonomické veřejnosti vlna fúzí a námluv mezi světovými burzami a dalšími místy, kde se nakupují a prodávají cenné papíry. Koneckonců již samo slovo burza ukazuje na to, že trh není jen ledajakým místem, kde se setkává nabídka a poptávka. Přestože ekonomická teorie ji tak definuje. Jenže taková burza má více než trh, a sice řadu principů a pravidel, na nichž je postaveno její fungování. Má to vše jediný smysl – férovou cenu, na níž se mohou dohodnout jen investoři disponující všemi dostupnými informacemi.
Svět se však mění a mnozí mají pocit, že burzu nepotřebují. Začali obchodovat jinak, v systémech, které to s ochranou kohokoliv nepřehánějí a realizují ji především přes průhlednost obchodů. A tak vznikl nejdříve americký Nasdaq a poté i různé evropské mimoburzovní systémy. Minulý týden vyšlo najevo, že by se dva světy – burzovní a mimoburzovní – mohly propojit. Tradiční trhy z Londýna a Frankfurtu chtějí založit společnou platformu pro akcie malých a rychle rostoucích firem právě s americkým fenoménem Nasdaq. Oznámení této skutečnosti vyvolalo obrovskou vlnu zájmu a emocí stejně jako samotné propojení burz nad Temží a nad Mohanem. Během pár dnů ale vše utichlo, a po pravdě řečeno, kromě časového harmonogramu sloučení se o vzniku nových „parketů neví nic.
Méně vzdělaní ideologové superčistých trhů přitom asi nemohou pochopit, kde je problém. Trh je přece trh, nemá žádné součásti, vyznačuje se tím, že mu chybějí bariéry. Takže jde jen o to dohodnout se na propojení drátů a hotovo. Jenže případ Euronextu, do něhož fúzují Paříž, Brusel a Amsterdam, stejně jako iX, tedy spojení Londýna a Frankfurtu, ukazují pravý opak. Postavit systém, který páruje objednávky a vyhlašuje cenu, umí s prominutím každý blbec. Udělat z něj fungující trh je ale velký problém. Musí se zajistit skutečné vypořádání obchodů, stanovit pravidla, sladit dozor. Jinak bude mít pan trh obrovské množství poruch. A proto budou všechna naplánovaná burzovní manželství teprve hledat cesty k tomu, aby porodila zdravé a životaschopné děti. Kdyby je už našla, jistě by nám o nich něco řekla.
Nasdaq se sice vzdal klasických burzovních pravidel a členský princip nahradil snadným přístupem k obchodům. Přesto si jsou i jeho představitelé zjevně vědomi toho, že k vytvoření dalšího trhu nestačí jen použití osvědčeného systému v jiném regionu. Není se co divit, jeho majitelem je asociace makléřů a ti o tom něco vědí.
Když loni ohlásili zájem začít Nasdaq provozovat i v Evropě, mnozí si mysleli, že je to konec zdejších burz. Jenže co mohou američtí géniové svobodného přístupu nabídnout? Vynikající jméno a systém, který páruje objednávky a vyhlašuje cenu. Vše ostatní
- vypořádání a dohled – bude věcí evropských pravidel. Od USA se může starý kontinent lecčemu přiučit, ale vytvářet bude sám. Vypořádávat se bude v Evropě, dozor bude sídlit také zde. Kdo tu chce podnikat, musí si tohle všechno uvědomit a skamarádit se s evropskými registry, dohledem i zákonodárci. Nejvěhlasnější ze zájemců o euroasijskou půdu pro obchody s akciemi si je toho vědom více než ti Evropané, kteří jej nadšeně vítají – pochází totiž z USA, nejprotekcionističtější země vyspělého světa. Takže ví i to, že by mu zdejší patrioti mohli tak otrávit život, že nakonec radši zůstal doma – třeba jako mnohé evropské investiční společnosti, které Američané odhání obřími legislativními údery.
Proto se raději místo hledání vlastních cest Nasdaq spojil s těmi, kteří už pěkných pár desetiletí evropskému trhu s cennými papíry vévodí – Brity a Němci. Ti spoluprací zpacifikovali možnou konkurenci a získali vynikající obchodní jméno. Nasdaq si zase zajistil, že jej do Evropy pustí brzy a hlavním vchodem. Teď bude třeba překonat obrovské množství administrativních a legislativních překážek, dohodnout se na tom, jak to má všechno vypadat, a potom to dát technicky dohromady. Přitom jde o tak primitivní věc, jako je trh.
