O otevírání trhu s elektrickou energií konkurenci se v Evropě začalo hovořit koncem osmdesátých let, kdy byla cena elektřiny v Evropské unii přibližně o 40 % vyšší, než v USA a Austrálii.Prosazení liberalizace si od počátku diskuzí klade čtyři základní cíle:1. snížení cen elektrické energie,2.
O otevírání trhu s elektrickou energií konkurenci se v Evropě začalo hovořit koncem osmdesátých let, kdy byla cena elektřiny v Evropské unii přibližně o 40 % vyšší, než v USA a Austrálii.
Prosazení liberalizace si od počátku diskuzí klade čtyři základní cíle:
1. snížení cen elektrické energie,
2. zvýšení komfortu spotřebitelů,
3. zvýšení konkurenceschopnosti západoevropské ekonomiky prostřednictvím nižších cen elektřiny pro průmysl,
4. zvýšení zajištění a flexibility dodávek elektrické energie v rámci EU.
Těchto cílů má být dosaženo pomocí přijetí jednotné regulace elektroenergetiky členskými zeměmi a vytvořením jednotného trhu s elektrickou energií v rámci celé EU. Základním úkolem je umožnit zákazníkům svobodnou a neomezenou volbu jejich dodavatelů. První návrh direktivy stanovující pravidla obchodování na vnitřním trhu EU (Internal Energy Market Directive) byl prezentován v roce 1992, ale k jeho definitivnímu schválení došlo až po mnoha pozměňujících návrzích v roce 1996. Přechod od regionálních monopolů k dokonalé konkurenci vyžaduje zásadní restrukturalizaci, nový obchodní systém, zavedení nových mechanizmů fungování a čas pro společnosti aby se mohly přizpůsobit novým podmínkám. S přihlédnutím k těmto faktorům byly stanoveny tři stupně otevírání trhu:
* 26 % trhu mělo být otevřeno konkurenci k datu 19. 2. 1999
* 28 % v roce 2000
* 33 % v roce 2003
Některé státy (jako např. Velká Británie a některé skandinávské země) přistoupily k liberalizaci trhu ještě před přijetím direktivy. Řada dalších členských zemí se zavázala otevírat své trhy rychleji, než je v direktivě uvedeno (např. Německo). Počátkem června 2003 schválil Evropský parlament nový plán liberalizace trhu s elektrickou energií a zemním plynem (tyto dvě komodity jsou vnímány jako konkurenční zdroje, a proto se trhy budou otevírat současně. Hlavní body přijaté direktivy jsou:
* všichni komerční zákazníci (průmysl a podnikatelé) si budou moci vybrat svého dodavatele elektrické energie a zemního plynu nejpozději 1. července 2004,
* všichni soukromí zákazníci (domácnosti) si budou moci vybrat svého dodavatele elektrické energie a zemního plynu nejpozději 1. července 2007,
* přenosové sítě budou muset být odděleny od distribučních sítí, jednotlivé země ale mohou odložit provedení tohoto nařízení až do 1. července 2007.
Podle původního návrhu měl být trh s energiemi plně otevřen pro soukromé zákazníky již od poloviny roku 2005, pod silným tlakem Francie a Německa však byl tento krok odložen. Parlament rovněž upustil od požadavku zavedení kontroly použití prostředků vyčleněných na vyřazování jaderných zařízení z provozu (opět pod tlakem zejména Německa, kde jsou tyto prostředky používány například na akvizice). V lednu 2006 by měla komise vypracovat zprávu o tom, jak postupuje liberalizace evropského energetického trhu a jaká nová opatření - dle dosavadních zkušeností - by měla být přijata. V České republice určuje postup otevírání trhu s elektřinou a zemním plynem tzv. energetický zákon. Jednotliví zákazníci si budou moci vybrat dodavatele podle objemu roční spotřeby. V případě elektřiny si tak bude moci většina komerčních zákazníků vybrat svého dodavatele nejpozději od 1. ledna 2005, zatímco domácnosti budou mít tuto možnost až od 1. ledna 2006. V případě zemního plynu je liberalizace pomalejší. V lednu 2005 si budou moci vybrat dodavatele velcí zákazníci, kteří společně představují přibližně 28 % trhu. Od 10. srpna 2008 by měl být trh otevřen v rozsahu nejméně 33 %. Vzhledem ke konkurenci obou energetických komodit a stávající legislativě v EU nicméně existuje silný tlak na zrychlení liberalizace trhu se zemním plynem.
