Trh zařídí všechno

Evropa rozjíždí systém obchodování s emisemi skleníkových plynů

Také v Česku je už možné obchodovat s povolenkami emisí oxidu uhličitého, ale dosud to nikdo neudělal. Příděly počtu povolenek rozpočítaných na jednotlivé podniky mají totiž jednu podstatnou vadu - dosud nebyly posvěceny Evropskou komisí. Ta totiž neváhá přemrštěné národní alokační plány výrazně redukovat, na Slovensku dokonce takřka o patnáct procent, a tak čeští podnikatelé váhají. Předchozí ostrá diskuse mezi zastánci maximalistického návrhu ministerstva průmyslu a umírněnější verze ministerstva životního prostředí dává tušit, že i vládou schválený kompromisní návrh na 107,66 milionu povolenek, které představují stejné množství vypuštěných tun oxidu uhličitého, může být vystaven bruselské kritice.
Bez ohledu na české nejistoty se evropský systém obchodování s povolenkami od 1. ledna pomalu rozjíždí. Leckteré prodeje a nákupy však probíhaly už s předstihem. Kdo prodal včas, neprohloupil. Teď si klidně může prodaný objem povolenek koupit zpátky se ziskem od jednoho do několika eur za kus.

Prodej a vyhraj!

V obchodování s povolenkami v Čechách operuje slovensko-americká firma Evolution Menert. To ona připravila trumfy ministerstvu průmyslu a obchodu, když vyrukovalo s požadavky na zvýšení celkového limitu alokačního plánu. „Čeho chtěli na ministerstvu dosáhnout, v tom měli velice jasno. Naší úlohou bylo poradit, co všechno je možné v daném legislativním rámci,“ popisuje roli své firmy ředitel pro strategii společnosti Evolution Menert Daniel Domanovský. A vysvětluje: „Naší hlavní činností je zprostředkovávat obchody s emisními kredity především pro soukromé subjekty. Protože se však věnujeme také poradenství a strukturování transakcí, pracujeme nejen pro soukromé osoby a podniky, ale i pro státní orgány a municipality.“ Široko daleko je Daniel Domanovský jediný člověk, který má praktické zkušenosti s reálným obchodováním s emisemi. „Obchodovat s povolenkami začala Evropa v roce 2003. V tom období vstupovaly na trh už i některé slovenské společnosti. Kdyby si dnes měly emisní povolenky, které tehdy prodaly, nakoupit zpátky, velice by na tom vydělaly,“ tvrdí Domanovský. Popisuje, že obchodování na trhu s takzvanými futures kontrakty má jedinou motivaci: „Máte dva hráče na trhu, jeden prodávající, jeden kupující a oba mají jistá očekávání. Na jejich základě uzavřou obchod a potom čas ukáže, čí očekávání bylo lepší, zda to rozhodnutí bylo pro ně dobré, nebo ne. Jeden ztratí, druhý vyhraje.“

Už jste si koupili povolenku?

V první fázi se obchodů zúčastňovaly především velké společnosti, které mají své sofistikované obchodní systémy, v nichž je popsané riziko rozloženo do širšího období. Avšak s tím, jak se postupně schvalují a zveřejňují alokační plány, vstupují na trh i menší společnosti. Jejich motivací už není obchodní spekulace na cenu, ale naplnění environmentální povinnosti, kvůli níž je obchodování s povolenkami vůbec zaváděno. Jakmile se firmy dovědí, kolik povolenek mají přidělených, umějí odhadnout, kolik jich asi budou potřebovat. „Jejich přítomnost v obchodování okamžitě rozpoznáme na zvyšující se likviditě trhu. Zvyšuje se množství obchodů a zároveň celkové množství jednotek, které se stávají předmětem transakcí,“ vysvětluje Domanovský.
Expert Domanovský předpokládá brzký rozmach i třetí fáze obchodů s povolenkami, a tím má být rozvinutí dalších obchodních nástrojů na sekundárním trhu. Tím rozumí například vstup investičních fondů do obchodních transakcí. Mohou tu působit jako soukromí obchodníci, kteří přebírají riziko vývoje ceny a s tímto rizikem si pohrávají s cílem dosáhnout co největšího zisku. Anebo využijí svůj investiční rating, díky němuž se mohou dostat na trh velkoobchodních cen, které jsou vyšší, ale pro mnohé malé společnosti zcela nedosažitelné.
„Je třeba si uvědomit, že tyto povolenky mohou vlastnit i fyzické osoby. Trh s emisemi se může rozvinout do takové rozmanitosti, o níž nemá většina jeho budoucích aktérů ani představu,“ připomíná Domanovský.
Od obchodování s povolenkami očekává mnohé i vedoucí oddělení změny klimatu na ministerstvu životního prostředí Tomáš Chmelík. „Možná to bude znít trochu teatrálně, ale jsme na prahu spuštění nástroje, který nemá na světě obdoby. Uzrál čas na to řešit problémy životního prostředí formou nástrojů, které dávají firmám při plnění potřebných limitů vysokou míru flexibility. Obchodování s povolenkami je ideálním příkladem toho, jak mohou ekonomické nástroje a trh pomoci řešit konkrétní environmentální problém. Je to signál do budoucna, že lze tržní prostředí využít i pro ochranu životního prostředí,“ soudí Chmelík.

Pohledy z podniků.

Nic nenasvědčuje tomu, že by takovýto optimismus přeskočil i na manažery spravující 480 zařízení produkujících oxid uhličitý, která byla do obchodování s emisemi zařazena povinně. Dokonce je sporné, zda se české firmy na obchodování s emisními povolenkami opravdu připravují. Veškerá energie s tímto novým systémem spojená jako by se vybila na licitacích o velikost limitů. Přitom jedině ty jsou na celém systému nejisté. Expert společnosti PricewaterhouseCoopers Pavel Sychrovský předpovídá, že Evropská komise omezí celkový český limit oxidu uhličitého na 100 milionů tun ročně, a tím ještě víc stoupne potřeba vyznat se na trhu s povolenkami. Přitom právě podzimní výzkum společnosti PricewaterhouseCoopers odhalil, že jen patnáct procent podniků se připravuje na strategická rozhodnutí v tomto směru. Většina firem odsunula problém na okraj a o emisní kvóty se starají jen referenti životního prostředí, u třinácti procent z nich dokonce vůbec nikdo.
Nově vyplaval na povrch problém s bonusem na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Rezervovaná částka na vypočtené nároky nejspíš nestačí a byla by tím bita veřejná energetika, zejména středně velké zdroje. Petr Linhart z Teplárenského sdružení upozorňuje na proměnlivost velikosti emisí z teplárenských podniků v závislosti na počasí. Obzvlášť tuhá zima by jim mohla přivodit velké obtíže. „Vyplňujeme předepsané dotazníky v dobré víře, že spravedlnost bude zachována,“ říká generální ředitel Teplárny Strakonice Aleš Seitz. „Jak máme s emisemi obchodovat, když pro to nemáme vytvořeny výchozí podmínky? A kde je jistota, že letos vypsaný limit za rok někdo nezkrouhne?“ ptá se Seitz.
Podnikatelé v Čechách hrají na jistotu. Dokud neznají rozsah přidělených povolenek, do obchodování se nepouštějí.
Povětšinou se na ně ani nepřipravují.

Zahřívací kolo.

Ani strategické operace, ani rozjezd spekulativních obchodů na evropském trhu nevychýlily trend ceny za povolenku: stále klesá. Domanovský zaznamenal aktuální cenu 6,8 eura. Čeká se, jak tento klesající trend ovlivní přistoupení Polska. To také stále vyčkává na schválení svého alokačního plánu. Svým vstupem do obchodování může ovlivnit další vývoj trhu.
„Od prvního tříletého období nemůžeme čekat žádné zázraky. Budeme rádi, že se v jakémsi zahřívacím kole podaří spustit systém,“ domnívá se Chmelík a upozorňuje, že přiostření přijde až po tomto kole.
Proč? Protože pak nastane souběh dvou od sebe značně odlišných systémů - evropských povolenek a kjótských kreditů.
Zatímco s povolenkou budou obchodovat podniky, investiční fondy, ba i jednotlivci, s kjótským kreditem zásadně jen státy. Přitom půjde stále jen o tutéž ušetřenou tunu skleníkových plynů, která poplyne z registrů do registrů.
Nesympatická evidence však přinese nezanedbatelný efekt: za stav atmosféry ponesou společnou odpovědnost všichni zúčastnění, a to značně liberálním způsobem.