Brokeři se obávají nadměrné administrativy a finančního zatížení
Skutečnost, že po téměř třech letech fungování Komise pro cenné papíry neexistuje ani jedna vyhláška, která by konkrétně upravovala dění na tuzemském kapitálovém trhu, považují mnozí zainteresovaní za jednu z největších slabin tohoto regulačního orgánu. A zatím to nevypadá, že by se v tomto směru něco výrazně zlepšilo. Dosud nejpřipravenější a zřejmě i nejpotřebnější dokument o hlášení obchodů mimo veřejné trhy, který odeslala komise na ministerstvo financí již poněkolikáté (naposledy v listopadu loňského roku), se setkal s nelibostí jak ministerstva, tak obchodníků s cennými papíry, kterých se týká především. První návrh této vyhlášky dorazil na ministerstvo financí již koncem roku 1999 a to ho vždy s připomínkami přeměnilo víceméně v trhací kalendář. Vše nasvědčuje tomu, že se tak stane i nyní. Jak to bude s dalšími vyhláškami – o odměňování nucených správců a likvidátorů investičních společností a o prospektu cenného papíru je rovněž ve hvězdách. Komise nyní, jak jí ukládá zákon, vyhlášky připravuje, ale jejich schválení a vydání je v rukou ministerstva financí. To šéf komise František Jakub považuje za poměrně složitou proceduru. Tvrdí, že řešením by bylo, kdyby Komise pro cenné papíry mohla vydávat vyhlášky sama. Kurýři si mnou ruce. Smyslem navržené vyhlášky o zveřejňování nestandardních obchodů je to, aby institucionální investoři a obchodníci s cennými papíry dávali komisi informace o každém svém obchodu, který uzavřeli mimo veřejný trh pražské burzy či RM–Systému. Jde jistě o chvályhodný počin komise k posílení transparentnosti našeho trhu s cennými papíry, kterému byly vyčítány především neprůhledné transakce ve Středisku cenných papírů. Tuzemští obchodníci s cennými papíry se však obávají, že navržená vyhláška je bude nutit k nadměrné administrativě a finančnímu zatížení. Jde o to, že podle dokumentu musí doručit požadované údaje o transakci (například počet kusů, cenu koupě či prodeje, datum a čas uzavření obchodu) bez zbytečného odkladu elektronicky. Čili nejaktuálnější data by museli brokeři komisi poslat v podstatě okamžitě e–mailem. To se však brokerům nezdá v době, kdy elektronické pirátství není nijak výjimečné, jako nejbezpečnější způsob přenosu dat, z nichž jsou některá velmi citlivá a mají povahu obchodního tajemství. Daleko větší obavy však vyvolává další povinnost, stanovující, že ve druhém kroku musí být všechna data – tedy především o identifikaci protistrany obchodu
- dodána komisi do druhého dne následujícího po dni uzavření obchodu. A to buď na technickém nosiči dat s připojeným elektronickým podpisem, nebo na technickém nosiči a v tištěné podobě. „Cesta elektronického podpisu je v současnosti nereálná, neboť jeho zavedení do praxe vyžaduje vydání prováděcího předpisu, který však jen tak nebude. Rovněž ne všichni obchodníci mají působiště v Praze, kde sídlí komise, a pro mimopražské je tak tento způsob komunikace diskriminační. Nehledě na to, že pro všechny brokery pak představuje takto navrhovaný způsob nezanedbatelné náklady spojené s každodenním najímáním kurýrní služby. Tato zásadní věc musí být řešena vytvořením zvláštního systému provozovaného komisí. Pakliže to nebude možné, neměl by být systém hlášení obchodů v praxi aplikován vůbec, píše se doslova ve stanovisku obchodníků k této otázce.
Komise pro cenné papíry si je tohoto problému vědoma. „Zatímco elektronická podoba umožní snadné zpracování poskytovaných údajů, zaručí písemná forma nezbytnou autentičnost informací a jejich ochranu před neoprávněným zásahem nepovolaných osob. Jakmile získá komise prostředky pro dobudování odpovídajícího technického zázemí, bude možné proces podávání hlášení výrazně zjednodušit a omezit pouze na komunikaci zprostředkovanou moderními komunikačními médii, zejména sítí internet. Do budoucna se tento způsob komunikace jeví jako jedině perspektivní, za současných podmínek se však po určitou dobu bez písemné podoby a technických nosičů dat nelze obejít, odůvodňuje svůj postup komise ve své důvodové zprávě k vyhlášce. Komise rovněž odmítá v této souvislosti zvýšení administrativní zátěže většiny brokerů. Zbytečné informace? Další nejasnosti panují kolem toho, co by se mělo hlásit a zveřejňovat. Vyhláška říká, že takzvané investiční instrumenty. Těmi je nyní podle zbrusu nové novely zákona o cenných papírech myšleno v podstatě všechno. Návrh sice uvádí, že zveřejňování se nevztahuje na dluhopisy s dobou splatnosti do jednoho roku a na obchody s deriváty odvozenými z české měny, zahraničních měn nebo úrokových měr. Obchodníci však podotýkají, že tato výjimka se týká jen zlomku operací. Většina dalších transakcí by musela být stejně zveřejňována, což obchodníky opět administrativně zatíží s tím, že by využitelnost takto široce poskytnutých informací byla minimální. Navrhovaná vyhláška sice připouští, že broker si může situaci ulehčit a nahlásit obchod prostřednictvím organizátora trhu, tedy pražské burzy či RM–Systému. Problém je však v tom, že ne všichni tuzemští obchodníci jsou zároveň členy burzy. Oba trhy mohou dávat hlášení jen o cenných papírech na nich registrovaných, což jsou většinou jen akcie či dluhopisy. Nejsou však jimi opět další instrumenty, třeba zahraniční cenné papíry či právě deriváty. K vyhlášce se snesla i řada dalších připomínek ze strany ministerstev, České národní banky, Střediska cenných papírů, pražské burzy či RM–Systému. Mezi nejčetnější patřila námitka, že je potřebné jasně definovat samu podstatu obchodu mimo veřejný trh. RM–Systém dokonce předložil vlastní vyhlášku. V ní navrhl například zveřejňování obchodů až od určité výše či prodloužení šedesátidenní lhůty od zveřejnění vyhlášky, kterou budou mít účastníci trhu na to, aby vše dali do souladu.
