(EURO 49/2001)
Rád bych upozornil na mezeru v rozboru situace kolem možné výstavby rychlodráhy Praha – Kladno. Článek jistě věrně zachycuje rozpory mezi akcionáři společnosti PRaK, týkající se především budoucnosti, ale současný stav zohledňuje pouze většinou z dvacetitisícovky bodrých Kladeňáků, kteří denním dojížděním do Prahy přetěžují Evropskou třídu a stanici metra Dejvická.
Neméně důležitý je podle mého názoru fakt, že v podstatné části trasy navrhované rychlodráhy již dnes existuje jednokolejná neelektrizovaná železniční trať se značným stoupáním - jedna z nejzatíženějších jednokolejek v ČR, po které se v dopravních špičkách pohybují vlaky v intervalu často menším než 30 minut jednosměrně. Tyto vlaky jsou obvykle složeny z motorových vozů starých více jak 20 let, eventuálně jsou taženy „ještě ekologičtější“ motorovou lokomotivou. O doprovodných jevech takto provozované železniční dopravy se jistě netřeba šířit.
Rozbor tedy opomíjí ty ještě bodřejší Kladeňáky (Rakovničáky, severočechy…), kteří, i přes existenci nabídky minimálně tří konkurenčních autobusových společností a možnost přestupu z „pomalodráhy“ na metro ve stanici Hradčanská, využívají přímé kolejové spojení do centra Prahy již dnes, bez ohledu na kvalitu provozovaných vozidel a stávající železniční trati.
V návaznosti na výše uvedené bych se pozastavil nad poněkud schizofrenním postojem radnice Prahy 6, protože proti současnému stavu, který by byl stavbou metra do jisté míry zakonzervován (stávající trať přes Dejvice zřejmě nelze jednoduše zrušit), nic nenamítá, ovšem nesporné zlepšení parametrů trati elektrizací a mírným „napřímením“ některých oblouků hodlá zpochybňovat akcí EIA. Zde je nabíledni, že co je pod zemí, čili neviditelné a neslyšitelné, bude mít na životní prostředí rozhodně menší dopad, než jakákoliv doprava povrchová. Není proto potřeba se namáhat a simulovat před voliči jakoukoliv činnost.
Jediným pádným (a možná i správným) argumentem skutečně zůstanou peníze.
Ondřej Trešl,
Praha 5
(otresl@volny.cz)
