STAVEBNICTVÍ Stavební výroba v Česku představuje obrat kolem 300 miliard korun ročně. Ani zde není postavení malých firmiček vůči velkým ideální. Trh je navíc velmi koncentrovaný. Takřka třetinu ovládá pětice mamutích firem v čele se společností Skanska.
STAVEBNICTVÍ Stavební výroba v Česku představuje obrat kolem 300 miliard korun ročně. Ani zde není postavení malých firmiček vůči velkým ideální. Trh je navíc velmi koncentrovaný. Takřka třetinu ovládá pětice mamutích firem v čele se společností Skanska.
Velké projekty se v Česku realizují prostřednictvím systému generálního dodavatele. Tím je obvykle velká firma, která si na řadu specifických prací sjednává subdodavatele, jinak řečeno své dodavatele. Existují i jiné možnosti (například construction management, viz box), ale z mnoha důvodů, včetně tradic, dávají investoři přednost systému generálního dodavatele i přes jeho určité nevýhody.
„Jenom velká firma může stavět velké projekty. Velikost projektu ale není jediným důvodem - neméně důležitým argumentem pro spolupráci se silným partnerem je dosažení potřebné kvality realizace v požadovaných termínech,“ říká Michal Martínek, ředitel výroby ve Finepu, developera rozsáhlých rezidenčních projektů. Podle něj je ve hře také odpovědnost za výsledek, tedy garance několikaleté záruční lhůty: „To je opět schopna zajistit pouze firma s jistým zázemím a pozicí na stavebním trhu.“ Také proto se na velkých zakázkách malé firmy podílejí takřka výhradně „skrze“ generálního dodavatele. A to právě může být kámen úrazu.
KOMORA ZVONÍ NA POPLACH
Problém ekonomické závislosti už delší dobu trápí Hospodářskou komoru České republiky. Pozornost podle ní zasluhují nejen tolikrát přetřásané vztahy mezi obchodními řetězci a jejich dodavateli, ale i relace generální dodavatel - subdodavatel ve stavebnictví. Malé stavební firmy mají s velkými nemálo problémů. „Potýkají se například s takzvaným zádržným, tedy s podmínkou, aby bylo určité procento ceny - třeba až pětina -složeno na účtu velké firmy jako jakási záruka pro případ reklamací, a to až po dobu několika let. Podobně je tomu i u splatnosti faktur, které jsou delší, než je obvyklé, v některých případech i dvanáct měsíců,“ vysvětluje Jaromír Drábek, předseda komory.
I tyto problémy by mohla pomoci vyřešit novela zákona o ochraně hospodářské soutěže z pera Ladislava Skopala. Za ni se staví především Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). „Ve vztazích mezi velkými podniky a jejich malými či drobnými dodavateli či subdodavateli nelze zcela spoléhat pouze na samoregulaci a reprodukci zdravého tržního prostředí pod poněkud neurčitou hrozbou možného postihu za uplatňování blíže nevymezených praktik tak zvané nekalé soutěže.
Úprava problematiky ochrany ekonomicky slabších podniků proti zneužívání jejich závislosti na velkých odběratelích, kteří se ve vztahu k malým podnikatelům nacházejí v postavení fakticky obdobném postavení dominantních či monopolních partnerů, v rámci novely zákona o ochraně hospodářské soutěže představuje jednu z možností, jak dosáhnout alespoň dílčí nápravy současného stavu,“ píše se ve stanovisku ÚOHS.
Hospodářská komora podle Drábka postoj ÚOHS i poslanecký návrh vítá, naproti tomu s návrhem na legislativní postih zneužití ekonomické závislosti nesouhlasí ODS. Podle stínového ministra průmyslu a obchodu Martina Římana jde v každém případě o rovnoprávný vztah, kdy na jedné straně sice stojí podnik s vyšším tržním podílem, na straně druhé však řada subdodavatelů, jejichž výrobky odběratel potřebuje, aby uspěl v konkurenci s jinými velkými firmami. Právě mezi nimi probíhá konkurenční boj o postavení na trhu, a ne mezi drobnými dodavateli a velkými odběrateli.
„Pokud zákon začne nějaké jednání považovat za nezákonné, tržní subjekty si vždycky najdou možnost jak zákon obejít. To povede pouze k tomu, že legální obchodní vztahy se změní na nezákonné, se systémem korupce, daňových úniků, a dalších negativních jevů,“ míní Říman. Navíc každý administrativní či legislativní zásah do cenové oblasti způsobí tlak směrem k růstu nákladů, což se negativně odrazí na cenách pro spotřebitele, dodává.
ANONYMNÍ STESKY
Symptomatické a nikoli překvapivé je, že stížností „malých“ jsou takřka bez výjimky anonymní a neadresné. Z námi oslovených firem se oficiálně nevyjádřila ani jedna - na obecné úrovni tvoří tresť stížností malých stavebníků dlouhé lhůty splatnosti, vysoká penále a už zmíněné zádržné. Jsou ovšem i takové, které vztahy k velkým generálním dodavatelům považují za bezproblémové.
Velcí odběratelé se proti těmto stížnostem brání s odkazem na požadavky svých zákazníků. „Podmínky na trhu určují investoři. Velké firmy pochopitelně část jejich požadavků přenášejí na subdodavatele. Zdůrazňuji ale, že pouze část. Například velká rizika z dlouhých záručních lhůt či náklady na bankovní garance nesou hlavní dodavatelé sami. Rozhodně nejde o zvůli velkých na úkor malých, trh je vysoce konkurenční a podmínky pro získání zakázky tomu odpovídají,“ tvrdí František Polák z Metrostavu.
Jeho kolega Ondřej Šuch ze společnosti Skanska mluví podobně: „Finanční podmínky pro subdodavatele totiž zpravidla vycházejí z požadavků, které na nás klade investor. Zádržné, pozastávky plateb, nadstandardně dlouhé záruční lhůty a například i delší splatnost faktur - tohle vše je zahrnuto často přímo v podmínkách výběrového řízení jak u privátních, tak i veřejných investorů. Je tedy logické, že pokud zakázku získáme, přenášíme většinu těchto obchodních podmínek na naše subdodavatele.“
Podle Šucha Skanska své subdodavatele dělí podle kvality práce (měřenou také počtem stížností a reklamací od investorů) do několika skupin, přičemž ti nejlepší mají také nejlepší podmínky: „Například na ně nepřenášíme takzvané zádržné, i když je po nás investor požaduje.“
A CO VAŠE FIRMA? Jaké zkušenosti máte s vydíráním od velkých firem? Zaznamenali jste podobné praktiky od vašich obchodních partnerů? Vaše příběhy, náměty a názory pište na www.profit.cz nebo na e-mail profit@profit.cz. Po dohodě s redakcí vám můžeme zaručit i anonymitu. CO ŘÍKÁ NÁVRH NOVELY MONOPOLNÍHO ZÁKONA § 8 (1) Ekonomickou závislostí se pro účely tohoto zákona rozumí takový vztah soutěžitelů, v jehož rámci vyjednávací pozice jednoho ze soutěžitelů, vyplývající z charakteristických znaků uvedených v odstavci 2, mu umožňuje vstupovat do smluvního vztahu s ekonomicky závislým soutěžitelem za podstatně výhodnějších podmínek, než by tomu bylo bez takové vyjednávací pozice. Ekonomicky závislým soutěžitelem je soutěžitel, který je nucen přistoupit na nevýhodné obchodní podmínky, neboť nemá možnost volby jiného srovnatelného způsobu nákupu nebo odbytu zboží s obdobným rozsahem plnění za oboustranně vyvážených obchodních podmínek. Ekonomickou závislost soutěžitelů Úřad posuzuje především podle velikosti tržního podílu soutěžitele na relevantním trhu, rozsahu vyžadovaného plnění takových obchodních podmínek, které jsou ve zřejmém nepoměru k protiplnění, možnosti volby jiného srovnatelného způsobu odbytu zboží u soutěžitele v postavení dodavatele, míry obecné známosti zvláštního označení zboží soutěžitele v postavení dodavatele, rozsahu prodeje zboží označeného obchodním jménem, logem nebo jiným znakem charakterizujícím soutěžitele v postavení odběratele, a míry možné hrozby narušení hospodářské soutěže v důsledku hospodářské a finanční síly soutěžitele v postavení odběratele.
