„V součtu jsme z našeho rozpočtu připraveni uvolnit 2,9 miliardy korun. Vnímám to jako maximální možnou podporu státu za kritické situace. Restrikce se nesmí dotknout klíčových vyzbrojovacích projektů. Modernizace armády musí pokračovat,“ oznámil ministr Lubomír Metnar v úterý 24. března. Po těchto slovech se mohlo zdát, že další masivní škrty, které v příštích letech čekají všechny kapitoly státního rozpočtu, se ozbrojeným silám vyhnou. Takový zázrak se ale nestane.
Je jasné, že vojsko v blízké budoucnosti čekají bolavé škrty. Nastalá konstelace - obrovské ztráty kvůli opatřením před čínskou chřipkou a sněmovní volby v roce 2021 - dělají z obranného rozpočtu jeden z nejvhodnějších balíků ke kuchání. Zvlášť proto, že v roce 2024 měla mít armáda k dispozici astronomických 130 miliard korun (2 procenta HDP). Jestli někdo bude za tuhle sumu v příštích měsících a letech ve Sněmovně bojovat, tak už to bude jen pár skalních a zřejmě i ostrakizovaných „jestřábů“.
Ostatně to pomalé rušení slibu na růst obranného rozpočtu rezonovalo už před několika týdny, kdy bylo stále zjevnější, že čínská chřipka míří do střední Evropy a vyžádá si mnoho desítek a stovek miliard eur, dolarů i korun. Andrej Babiš, a po něm i sám Metnar, si umyli ruce a oznámili, že dvouprocentní obranné výdaje v roce 2024 jsou v rukou nové vlády, která vzejde z voleb v příštím roce.
Pak je tu ale ještě stále platný jiný slib - pokud má obranný rozpočet v roce 2022 dosáhnout hodnoty 1,4 procenta HDP, bude to jen díky tomu, že český hrubý domácí produkt důsledkem letošních událostí citelně poklesne. Zvyšovat obranný rozpočet se oproti letošní úrovni zvyšovat nebude, ministerstvo financí dá velmi pravděpodobně ministerstvu obrany daleko méně než plánovaných 85,3 miliardy korun.
Ještě na začátku letošního roku velení armády tvrdilo, že v krizovém scénáři (tedy když politici začnou rozpočet drancovat) se musí dotáhnout čtyři klíčové projekty: nákup 210 pásových bojových vozidel, 52 samohybných houfnic, protiletadlového systému SHORAD a systému řízení palby. Celkově jde o obchody za téměř 80 miliard korun.
Nicméně aktuální vývoj ukazuje, že ani tyhle čtyři nejnutnější kontrakty nejsou jisté. Ministerstvo obrany opatrně mluví o „posunutí v čase“ u některých zakázek, Babiš zase narovinu říká, že pro současnou „válku“ (rozuměj opatření proti čínské chřipce) jsou třeba jiné zbraně než bévépéčka.
Pokud se tak někdo nechal ukolébat tím, že 2,9 miliardy korun, které obrana vládě nyní vrací, jsou první a poslední finanční pomocí, měl by se rychle probrat. Těch miliard, o něž vojáci přijdou, bude mnohem víc.
Doba růstu obranného rozpočtu - alespoň tedy v absolutních číslech, o nichž s velkou oblibou v souvislosti s vojenskými výdaji mluví Andrej Babiš - skončila. A nakoupit se kromě radarů MADR a tuctu amerických vrtulníků nestihlo vlastně vůbec nic strategického.
