TŘI ROKY ČEKÁNÍ

Klíčem k penězům je žaloba na Plzeňskou banku

Od jednoho z největších „tunelů v privatizačních fondech – vyplenění bývalých C.S. Fondů – uplynuly již tři roky. Přesto současní podílníci většinu z původního majetku, který představoval 1,3 miliardy korun a jenž zmizel na soukromých účtech, hned tak neuvidí. Na tuzemské poměry nic neobvyklého: soudní spory se neúměrně vlečou. Tři podílové C.S. Fondy – energetiky, kapitálových výnosů a pravidelných dividend – byly založeny pro druhou vlnu kuponové privatizace. Na jaře 1997 však byla tehdejší správcovská společnost prodána přes obchodníka s cennými papíry Crassus moskevské firmě Kos–Mos. Jiný obchodník s cennými papíry – Umana - před třemi lety zprostředkoval nákup bezcenných akcií Drůbeže Příšovice do portfolia C.S. Fondů a ty za ně zaplatily 1,2 miliardy korun. Poté putovaly tyto peníze do ciziny na účty různých soukromých osob. Na základě toho ministerstvo financí uvalilo v březnu 1997 na C.S. Fondy nucenou správu. Fondy začaly za pomoci tuzemských právníků v čele s Robertem Perglem pátrat po zcizeném majetku v zahraničí. V průběhu roku 1997 se povedlo zmrazit na lichtenštejnských účtech některých soukromých osob majetek v hodnotě deseti milionů německých marek. Po odečtení nákladů na pátrání bylo do fondů v září roku 1998 vráceno podílníkům šest milionů marek. Od roku 1998 byla přidělena správa fondů investiční společnosti Akro. Ta všechny tři fondy otevřela. Akro vede v současnosti několik soudních sporů za navrácení majetku do fondů. Například o soudní žalobě vedené proti brokerské firmě Umana však šéf investiční společnosti Akro Vít Vařeka soudí, že má spíše jen etický význam. „Umana je v likvidaci a od ní se již žádných peněz pravděpodobně nikdy nedočkáme, přiznává Vařeka. Podána byla rovněž trestní oznámení v celé kauze, a pokud se orgánům činným v trestním řízení podaří prokázat trestní odpovědnost dalším lidem, může dojít k rozšíření okruhu osob, od kterých budou podílníci a Akro požadovat náhradu vzniklé škody. Vařeka odhaduje, že by se podílníci C.S. Fondů mohli dočkat příznivých zpráv ohledně jim zcizeného majetku v polovině příštího roku. Upozorňuje však, že je to velmi hrubý odhad. Šance v Plzni. Zřejmě největším trumfem několika desítek tisíc podílníků C.S. Fondů pro navrácení zcizených peněz do fondu je žaloba na Plzeňskou banku, někdejšího depozitáře fondů. Akro žaluje tuto banku o 1,12 miliardy korun za to, že provedla platby z běžných účtů vedených pro bývalé C.S. Fondy na základě příkazu osoby, která k tomu neměla oprávnění. Tvrdí, že tím banka porušila zákon o investičních společnostech a fondech a Obchodní zákoník. Vedení společnosti Akro je proto přesvědčeno, že Plzeňská banka plně odpovídá za škodu, kterou tím způsobila podílníkům fondů. To má však jeden háček. Plzeňská banka, jejímž téměř stoprocentním akcionářem je Agrobanka Praha, je nyní v likvidaci. Od listopadu 1996 pracuje pod opatřením České národní banky. To mimo jiné omezuje možnost provádění aktivních obchodů a jiných operací platících pro standardně fungující banku. Proto existuje obava, že by v případě soudní výhry C.S. Fondů došlo k vážným existenčním starostem Plzeňské banky. Ta disponuje totiž základním jměním jedné miliardy korun a má aktiva ve výši 1,2 miliardy korun. V případě úhrady žalované částky 1,12 miliardy by byla ohrožena její další činnost, neboť pokyny ČNB hovoří o tom, že banka obecně by měla pro svou činnost disponovat nejméně jměním 500 milionů korun. „Obáváme se, že pokud někdy v budoucnosti rozhodne soud ve prospěch C.S. Fondů a nařídí Plzeňské bance nahradit vzniklou škodu, ta již na to nebude mít prostředky, uvedl Grzegorz Hóta, jeden z větších podílníků fondů. Plzeňská banka však nehodlá stát stranou a například její výroční zpráva za rok 1998 hovoří o tom, že představenstvo má množství důkazů, aby se mohlo proti žalobě C.S. Fondů důrazně bránit. O potenciálním závazku banky z výkonu činnosti depozitáře se zmiňuje i výrok ze zprávy auditora PricewaterhouseCoopers. Nespokojený podílník. Soudní jednání mezi Akrem a Plzeňskou bankou pokračují již od loňského roku u Krajského soudu v Hradci Králové. Zatím bez konkrétních výsledků. Věc totiž poněkud časově zkomplikovala společnost Katevo Invest z Třebušic, jeden z dalších větších podílníků C.S. Fondů. Ta se domáhá účasti na soudním jednání na straně žalobce a chtěla by být připuštěna do řízení jako vedlejší účastník. Její žádost však hradecký soud zamítl, Katevo se odvolalo k Vrchnímu soudu a po jeho zamítavém stanovisku i k Nejvyššímu soudu. Nyní se proto čeká na další stání v této věci. „Akro IS je nepříjemně překvapena kroky společnosti Katevo Invest, které vedou k dalšímu pozdržení projednávání žaloby u Krajského soudu v Hradci Králové. Akro se domnívá, že právní kroky společnosti Katevo poškozují všechny podílníky bývalých C.S. Fondů a maří úsilí investiční společnosti o rychlý průběh soudních jednání a dosažení náhrady škody vzniklé podílníkům, píše se ve stanovisku Akra z počátku června tohoto roku. Katevo vysvětluje své kroky takto. „Jsme názoru, že škoda vznikla na majetku podílníků, a nikoliv na majetku investiční společnosti. Nelze tedy, jak tomu bylo již mnohokrát v minulosti, rozhodovat o našich nárocích na náhradu škody bez naší účasti, řekl týdeníku EURO jednatel společnosti Katevo Invest Vladimír Vopat. Tvrdí, že je na podílnících samotných, zda zvolí individuální právní postup, nebo zda se nechají vést investiční společností. Vopat je názoru, že podílník je naopak vůči akcionáři v silnějším právním postavení, neboť je přímým majitelem, respektive spolumajitelem majetku shromážděného v podílovém fondu. Katevo je proto přesvědčeno, že o reálnou náhradu škody lze usilovat pouze důrazným uplatněním odpovědnosti vůči všem odpovědným osobám a institucím, a to i za cenu individuálních žalob ze strany poškozených podílníků. To není podle Kateva zabezpečeno a navíc jde o čas, kdy většina promlčecích lhůt k uplatnění odpovědnosti za nedbalost již uplynula, aniž by byla pro všechny podílníky uplatněna v tomto směru jejich práva. Jednoduše řečeno, který z podílníků nezažaloval o náhradu škody odpovědné osoby a instituce do tří let od způsobení škody, musí spoléhat již pouze na to, že osobám či institucím prokáže úmysl při způsobení vzniklé škody, nebo že přiměje investiční společnost, aby v uvedené lhůtě zahájila řízení, které prokáže úmyslné způsobení škody. „Je nám proto jasné, že bez uplatnění nároku zejména vůči ministerstvu financí, který nucený správce ani investiční společnost nevznesli a těžko kdy vznesou, by škoda podílníkům nevznikla, neboť by jejich finanční prostředky neodplynuly z podílových fondů a nebyly by ani transformovány do zahraničí, nastiňuje řešení společnosti Katevo její jednatel Vopat. Přiznává však, že prokazovat po třech letech úmyslné poškození, bude velice obtížné. Ledy se hnuly? Jak se však zdá, napětí mezi Akrem a Katevem povolilo. Informace, které má týdeník EURO k dispozici, uvádějí, že obě strany spolu nyní intenzivně jednají. Cílem je nalézt rychlé řešení přijatelné pro všechny podílníky. Domluva je prý na spadnutí. Názor na řešení situace nastínil týdeníku EURO i ředitel Vařeka: „Otázkou zůstává, zda se nadále soudit, nebo zda se pokusit najít nějaké kompromisní řešení, které by bylo výhodné jak pro podílníky, tak pro žalované strany, například cestou mimosoudního vyrovnání zahájených sporů o náhradu škody, které by vyústilo alespoň v částečnou náhradu. Otázkou je, jak by se k tomuto řešení stavěli podílníci. „Pokud by k podobným jednáním o mimosoudním řešení v budoucnosti došlo, museli bychom udělat schůzi podílníků, na které bychom jim navrhli určité postupy. Správcovská společnost by se pak řídila závěry této schůze, vysvětluje Vařeka. Trh je v očekávání. Také investoři na trhu jsou pozitivně naladěni a očekávají, že podílníci ve sporu uspějí. Odpovídají tomu i tržní kursy všech tří fondů, které jsou výrazně vyšší než jejich čistá obchodní jmění, tedy majetek připadající na jeden podílový list. Podílníci mohou podávat žádosti o vydání a odkoupení podílových listů těchto fondů v sídle správcovské společnosti Akro. Přirážka při nákupu podílových listů všech tří bývalých C.S. Fondů činí 250 korun na jeden vydaný podílový list. Cílem této vysoké srážky je znemožnit rozmělnění podílů současných podílníků spekulanty. Srážka při prodeji podílových listů činí u fondu energetiky a fondu kapitálových výnosů 1,5 procenta z hodnoty podílového listu a u fondu pravidelných dividend je poplatek nulový.