Ač dle názvu je příslušná na pravý břeh Vltavy do čtvrti, jejíž jméno tvoří součást názvu hospody, již deset let sídlí zcela jinde. A sice ve spleti ulic pod Letenskou plání, někde okolo hotelu Belvedere. Vím o ní již dlouho, ale přiznávám, že mě tam nic netáhlo. Až teprve umístění podniku mezi elitou pražské gastronomie, zveřejněné v hodnocení Gurmánu za rok 2003, vyburcovalo mou zvědavost. Čím to, že „obyčejná“ hospoda dokázala položit na lopatky zavedené firmy? To byla otázka, na niž jsem se vydal hledat odpověď do Kamenické ulice, do restaurace Na Staré kovárně v Bráníku.
Trochu váhavě vstupujeme s mou partnerkou, značně rozpačitou, do malého předsálí s miniaturním barem a hledáme, kde se usadit. V hlavní části hospody, vysoké místnosti se zbudovaným patrem, se přece jen volný stůl pro dva nachází. Usedáme a se zatajeným dechem sledujeme dění okolo.
Po chvíli, kdy se snažíme vstřebat náladu podniku a během níž nás přechází původní pocit nenáležitosti, znamenám první pocity. A nejsou nijak nepříjemné. Ten lokál má totiž styl. Vystrojen až překvapivě starosvětsky, kdy v uklidňujícím tmavém mobiliáři stylu hospod našich dědů, velmi citlivě zpracovaném, připomínají supertechnickou současnost snad jen od stropu visící motorka, bez zvuku puštěný televizor a z reproduktorů halasící moderní hudba. Ač jsem se s interiérem neztotožnil zcela, přiznávám podniku podmaňující kouzlo. Ne tak pro artefakty, připomínající současný svět, ale hlavně díky nápisům, jimiž jsou posety stěny místnosti. Za slovy výrazně slangového slovníku, mnohdy nepublikovatelnými, je skryta touha po troše poetiky. Stejně působí i obraz Vladimíra Iljiče, an hraje šachy, snad s Majakovským nebo Gorkým. Nevím, tenkrát jsem chyběl, ale dle pozice na šachovnici si nestál příliš na výhru.
Do těchto úvah vstupuje číšník s jídelníčkem. I během pročítání nabídky, sestavené v podobném jazyce jako říkání na zdech, si užívám do hrubého hávu oděného poetična. Trojice obsluhujících, jež může být docela dobře vzorem pro současné Bratrstvo kočičí pracky, s tímto příkladem koresponduje naštěstí jen málo. Ten, koho lze pokládat za Štětináče, se ukazuje jako velice vstřícný, s milou neohrabaností se po place pohybuje i potenciální Dlouhé Bidlo. My jsme však vyfasovali „Bohouše“. S malou jen ochotou a jaksi poťouchle nám patrně chce dát najevo, že v téhle komunitě nejsme doma a že tu vypadáme hodně nepatřičně.
Aniž bychom se nechali odradit, sestavujeme menu. Já povečeřím mexickou fazolačku Speedy Gonzales, po ní Šílený biftek ošuntělých typů a na závěr Babiččin štrůdl. Před mým protějškem se má objevit topinka s česnekovou pomazánkou, Brutální Kiskiras a Magorovy palačinky.
Příprava netrvá dlouho: po zpola vypitém malém pivu přistávají před námi „startery“. Polévka – přesně v duchu informace v lístku – je dobře „vostrá“ po mexicku, zkrátka „pod žízeň“. Zato pomazánka na topince postrádá právě tolik řízu, kolik ho nabízí můj předkrm. Působí až příliš hladivě a česnek se kamsi ztratil. Steak na mém talíři kuchař propekl na takové lehčí medium, ovšem zcela koření prosté maso nedosáhlo chtěného chuťového akordu a bylo trochu mdlé. Pouze hovězina z argentinského skotu snese takto „samonosnou“ úpravu, solí doladěnou. Omáčku, bohužel, opanoval tón spáleného tuku, na němž byl kus masa připraven, a dokázal „vygumovat“ i jinak výraznou přítomnost pepře. Kuřecí směs s tím podivným jménem Kiskiras nebyla, jak očekáváno, nijak dramaticky chuťově výrazná. O vedoucí úlohu se v pokrmu proto svou inkoustově čpavou příchutí starají olivy, kterých se na talíři objevilo požehnaně.
Následné dezerty neproběhly bez překvapení. Ten můj je totiž přesně dle popisu, který jsem přehlédl, tekutý. Směs pálenky, skořice a hrozinek však kupodivu chutná jako „echt“ štrůdl. Hlavní vlastností palačinek potom bylo jejich množství. Horu těsta a ovoce, byť jakkoliv chutnou, nebylo možné zdolat.
K „zapravení řádu“ bylo potřeba 656 korun, což není pobuřující suma. I když hospoda není podle mého o jídle, skýtá zajímavý obraz kultovního stánku jisté části mladé generace. A pro mne to byl stánek s podmanivou, stylovou a nepříliš často znamenanou náladou, díky níž chápu postavení podniku v gurmánském Top 20. Alespoň co do atmosféry.
Hostinec Na Staré kovárně v Bráníku
Kamenická 17, 170 00 Praha 7
Tel./fax: +420 233 377 126, e-mail: kreten@trisestry.cz, www.trisestry.cz
Otevírací doba: pondělí–sobota 11.30–01.00, Neděle 11.30–23.30
počet míst: salonek 25, balkon 10, lokál 45
kuchyně: mezinárodní s podílem české
Platební karty: ne
Jazyková vybavenost personálu: angličtina
Původ nabízených vín: ČR
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 9 bodů z 10
Prostírání 7 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 7 bodů z 10
Chování personálu 8 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 15 bodů z 20
Celkem: 46 bodů ze 60
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku:
Tatarský biftek Tramtarák, 4 ks 1/2 topinka 89,-
Křídla US Army nad Bagdádem (pečená kuřecí křídla, 5 ks) 79,-
Kovárenská česnekačka (česnek, bujon, vejce, kruton, sýr) 20,-
Magorák Audi A6 (bramborák plněný sýrem, 2 ks) 67,-
Vepřecí fajitas „Rodriguéz“ Kč 139,-
Dolce Vita aneb Maso tří kurev (svíčková, vepř. kýta, kuřecí prsa, zelenina, sojová omáčka) 97,-
Naběhlá Krkavička mafiána Šloufa s barevnými fazolovými lusky a slaninou 139,-
Pečený krocan Bill Gates nadívaný (a nafoukaný) (celý krocan s játrovou nádivkou, mísy obložené zeleninou, špenát, těstoviny a jiné kvalitní přílohy) 1459,90
Magor dětem palačinky se vším bez kořky 2 ks 42,-
Výběr z vinného lístku:
Bohemia Sekt 190,-
Víno lepčí dle Aktuální nabídky 7 dl 129,-
