Menu Zavřít

Brexit, šéf komise i osud pravého středu. V eurovolbách se hraje o hodně

24. 5. 2019
Autor: čtk

Budou volby do Evropského parlamentu - a co má být? Trochu překvapivě a v rozporu s tradicí může tentokrát jít o hodně.

Sousloví „Evropský parlament“ uspává čtenáře všude v Evropě stejně spolehlivě jako ve Spojených státech „kanadská dobročinná iniciativa“. Ještě než však nyní pro větší drama sáhnete po křížovce, zadržte. Víkendové hlasování má vážnější úkol než jen obsadit novými tvářemi nesmyslné divadlo s předraženými toaletami, které jednou za měsíc z Bruselu odjede, aby odehrálo představení ve Štrasburku (za 109 milionů eur ročně, jak zjistili unijní auditoři). Přidržíme-li se divadelní metafory, volby promluví do tří souběžně hraných důležitých kusů. První z nich není než bohapustá fraška, druhý je konverzační komedií a ze třetího se může snadno vyklubat tragédie.

Suchý, suchý humor

Zmíněná fraška se odehrává v Británii. Vládnoucí Konzervativní strana - ta strana, která není schopna Unii opustit, ačkoli si brexit sama vymyslela - nevyhlásila volební kampaň, ani nepředstavila žádný program, ale voleb se účastní. Hrozí jí proto odliv až 70 procent voličů (ve srovnání s posledními domácími parlamentními volbami). Někteří kandidáti rezignovali rovnou.

Půjdete k volbám do Evropského parlamentu?

„Můj tým by se mi vysmál, kdybych po nich chtěl, aby dělali kampaň,“ řekl jeden současný europoslanec listu The Sunday Telegraph. Mluvil anonymně, což chápeme.

Někteří jeho kolegové však kampaň vedou, například Emma McClarkinová z Nottinghamu. Protože ji londýnské partajní ústředí nechalo napospas živlům, sama si navrhla, vymyslela a vytiskla letáky, jež též sama rozdává. „Toryové jsou jediná strana, která dokáže brexit uskutečnit,“ říká slogan. Velmi suchý humor, řeklo by se. Už proto, že britští europoslanci nemohou průběh brexitu ovlivnit více než vy nebo já.

Z opozičních lavic toryům neohroženě sekunduje labouristický lídr Jeremy Corbyn. „Nebudeme nikdy jednoznačně pro brexit, ani proti němu,“ nechal se slyšet. Není divu, že v průzkumech jednoznačně vedl starý známý eurovztekloun Nigel Farage se svou novou Brexit Party; minulý týden měl 34 procent preferencí.


Kde by tvrdý brexit bolel nejvíc?

class="art-urlext" onclick="if (typeof ga !== 'undefined'){ ga('send', 'event', 'Text s linkami', 'Linky v textu', 'Kliknutí na link v textu');} else if (typeof _gaq !== 'undefined') { _gaq.push(['_trackEvent', 'Text s linkami', 'Linky v textu', 'Kliknutí na link v textu']);}" title="

Přečtěte si také:

>


Několik malých stran (v čele s liberálními demokraty a zelenými), které jsou jednoznačně proti odchodu z Unie, mělo dohromady 35 procent - ale vedou kampaň každá zvlášť, takže nad výsledkem nejspíš spláčou. Nekompromisní kritik establishmentu G. B. Shaw by to nenapsal lépe.

Diskusní klub

Konverzační komedie na téma předseda nové Evropské komise je skoro stejně dobrá. Před minulými volbami v roce 2014 navrhli lidovci (rozuměj Berlín), aby každá europarlamentní frakce ze svých řad vybrala uchazeče o místo šéfa exekutivy; ujal se pro to německý sexy název Spitzenkandidat. Některé partaje to udělaly, jiné ne, takže například liberálové z ALDE mají hned sedm rotačních potenciálních kandidátů.

Favority jsou lidovci, za něž špicenkandiduje Bavor Manfred Weber, a sociální demokraté se svým zkušeným Holanďanem Fransem Timmermansem. Vtip však je v tom, že jak bude parlament o vítězi hlasovat, bude nakonec skoro jedno. Prvního muže (či ženu) komise musí navrhnout Evropská rada, tedy šéfové vlád členských zemí, rozuměj Angela Merkelová. Ve hře však je více než komise; například nový boss Evropské centrální banky.

 Evropský parlament - grafy

Toho jmenuje komise, parlament je mimo hru. Německý list Die Welt proto spekuluje, že Merkelová si drží Webera jako argument do licitace, aby jej pak vyhandlovala za podporu komise pro Jense Weidmana, současného šéfa Bundesbanky, do čela ECB. To by mohlo uvolnit cestu ke kormidlu unijní exekutivy Timmermansovi - pokud si ovšem Francouzi nevzpomenou, že chtějí šéfa komise oni (a oni si obvykle vzpomenou). Parlament tak nejspíš svoji tradiční roli drahého diskusního klubu znovu nepřeroste.

Osud pravého středu

Konečně je tu zmiňovaná potenciální tragédie. Tou je rozpad stávajícího řádu věcí, jenž velí, že eurodemokracie je hra o pěti letech a 751 hráčích, přičemž na konci vyhrají Němci. Tak stanovil pravidla hry Helmut Kohl v roce 1998, když viděl, že jeho křesťanská demokracie ztrácí dech. V Itálii de facto přestala existovat, jinde v Evropě (Německo nevyjímaje) se začala k moci dostávat takzvaná nová levice.

Kohl tehdy sezval k sobě do Ludwigshafenu šéfy spřátelených evropských stran a přesvědčoval je, že je otázkou politického přežití otevřít Evropskou lidovou stranu všem stranám napravo od středu. „Křesťanská demokracie nevybudovala od základu novou Evropu, aby ji pak odevzdala socialistům,“ měl tehdy říci spolkový kancléř (v citaci Financial Times). Prosadil svou - a výsledkem byla dvě desetiletí, během nichž hráli lidovci prim.


Čtěte vše o eurovolbách 2019:

Jak si pro volby do Evropského parlamentu zařídit voličský průkaz?

Seznam českých stran a kandidátů pro volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu: vše, co potřebujete vědět


Dnes stojí Kohlovi dědicové před podobným trablem, jenž nese jméno Viktor Orbán. Ač jeho Fidesz je nominálně členem lidovecké aliance, maďarský premiér vládne jako sultán, a navíc sultán poměrně popudlivý a nevrlý. „(EPP) Orbána podcenila,“ řekl na to téma švédský diplomat Carl Bildt, jeden z účastníků večeře u Kohlových, „ukázalo se, že je ďábelsky chytrý a dokáže zbytkem Evropy manipulovat.“

Dilema, před kterým (při předpokládaném slabším vítězství než ve volbách minulých) budou evropští konzervativci stát, je zjevné: buď Orbána vyštípou a zbaví se jeho tolik potřebných hlasů, nebo se rozkročí, jak praví výraz kdysi oblíbený v ODS, razantně doprava. Ani jedno nezůstane bez následků. Ale pro leckoho to může být důvod, pro který stojí za to se o víkendu zvednout a jít volit.


Kdo obsadí Brusel

EPP (Evropská lidová strana)

Aliance pravostředových mírně konzervativních stran s těžištěm v tradici křesťanské demokracie v podání německé CDU. Kromě toho se vyznačuje jednoznačně prounijními postoji a tím, že v posledních dvaceti let vždy zvítězila. Tak tomu bude nejspíš i letos - ale méně suverénně než dosud. Těžkou hlavu jim dělá zlobivý člen Viktor Orbán.

S&D (Progresivní aliance socialistů a demokratů)

Tradičně největší partaj evropského levého středu sestává z prounijně založených sociálních demokratů. V posledních 20 letech byla vždy druhou nejsilnější stranou. Protože v ní však hlavní slovo mají Italové a Němci, kteří mají doma velké problémy, letos se jim nejspíš dvakrát dobře nepovede - a to ještě mohou počítat s odchodem britských labouristů.

ALDE (Aliance liberálů a demokratů pro Evropu)

Nominálně centristická strana silně prounijního zaměření. Nejsilnější zastoupení mají v Nizozemsku, Belgii, Španělsku a Francii - ačkoli La République en Marche francouzského prezidenta Emmanuela Macrona se nechala slyšet, že sice bude s aliancí hlasovat, ale nepřipojí se k ní (Macron našel způsob, jak kapitulovat ještě před bitvou?). Součástí ALDE je i české ANO.

ECR (Evropští konzervativci a reformisté)

Frakci založili britští konzervativci, když je David Cameron vyvedl z lidovecké aliance. Tvoří ji euroskeptici (v dnešním kontextu spíš umírnění), kteří obvykle kritizují EU zprava: polská vládní Právo a spravedlnost, Skuteční Finové či Švédští demokraté. Česká ODS za ECR vysílá Jana Zahradila do boje o křeslo šéfa Evropské komise.

GUE/NGL (sjednocená evropská levice / severská zelená levice)

Tvrdá levice, jež kritizuje volný trh, fiskální disciplínu a obecně vše, o čem se domnívá, že by mohlo vést k prosperitě. Sjednocuje Nezkrotnou Francii (La France Insoumise), německé Die Linke, španělské Podemos a řeckou Syrizu.

G/EFA (Evropští zelení / svobodná evropská aliance)

Sdružuje partaje okolo prounijních, ale jinak vesměs radikálních německých Zelených; gravitace politické logiky jim jako partnery přiřkla regionální strany z Katalánska, Walesu a Skotska. Se zástupci posledních dvou se ovšem nejspíš budou muset brzy rozloučit.

ENF (Evropa národů a svobody)

Tvrdě protiunijní, nacionalistická pravice: italská Liga, francouzské Národní shromáždění (Rassemblement National) Marine Le Penové (do loňska známé jako Národní fronta), rakouští Svobodní, holandští Svobodní… Tady jde do tuhého: EF je jednou z frakcí, které si letos dělají čáku na podstatné volební zisky.

EFDD (Evropa svobody a přímé demokracie)

Eklektičtí euroskeptici, jež kromě nechuti k Bruselu mnoho nespojuje: původně realistická Alternativa pro Německo je v jednom dresu s italským sdružením bezděčných komiků Hnutí pěti hvězd, a odpadlíky z britské UK Independence Party.

Nezařazení

Strany, jež v Evropském parlamentu nejsou součástí žádné aliance. Sem patří maďarští antisemité z Jobbiku a řečtí neonacisté ze Zlatého úsvitu.

Noví

Do této kolonky spadají strany, jež v současném EP nemají zastoupení, ale předpokládá se, že je po volbách mít budou; dosud však nejsou součástí žádného uskupení. Sem patří například čeští Piráti.


Dále čtěte:

ANO získá v europarlamentu osm křesel, jednoho zástupce bude mít i SPD, vyplývá z projekce voleb

Evropské volby: ANO chce dostat do Bruselu ekonoma Hlaváčka, poslankyni Maxovou i expiráta Knotka

Evropské socialisty povede do voleb Nizozemec Timmermans

Jan Zahradil bude kandidovat na post šéfa Evropské komise

Evropský projekt čelí největšímu ohrožení od války, říká kandidát na šéfa komise Weber

Eurovoleb se se chce účastnit čtvrtina Čechů, nejčastěji vysokoškoláci a Pražané

bitcoin_skoleni

Téměř polovina stran kandidujících do Evropského parlamentu nezveřejnila dárce, hrozí jim pokuta

Eurovolby vyhraje ANO s 22 procenty, předpovídají bookmakeři. Druzí mají skončit Piráti

  • Našli jste v článku chybu?