ZMĚNY V MEZINÁRODNÍ DOPRAVĚ - Rozšířením schengenského prostoru zmizely z hranic poslední překážky a Evropa se změnila v ráj kamionové dopravy. Jenže za kratší odbavení a více přechodů platí přepravci zostřenou konkurencí a větším tlakem zákazníků. Nemluvě o utahování šroubů německými a rakouskými úřady.
Pár šálků kávy černé jako noc, pod opaskem na tři prsty vysoký steak a plyn patnáctitunového monstra stlačený až k podlaze. Takto snad vypadala práce řidiče kamionu v době, kdy Greenhorns zpívali o tvrdých hoších, jejichž vůz často mění směr. Dnes zbyla jen ta káva, čeští dopravci bojují s nepřízní veřejného mínění i omezujícími návrhy zákonodárců, stejně jako s vysokými cenami paliv, přetlakem konkurence a nedostatečnou infrastrukturou.
Veselejší barvy přidalo tomuto lehce depresivnímu obrázku rozšíření schengenského prostoru v prosinci minulého roku. Prakticky všechny země Evropské unie totiž konečně spojila zóna, na jejíž vnitřních hranicích celní kontrolu prakticky nepotkáte. Nejvíce novou situaci ocenili běžní občané, na své si ale přišla i nákladní doprava.
„Schengen se pochopitelně nedá srovnávat s naším vstupem do Evropské unie, tentokrát jde spíše o drobnější vylepšení. Tedy především rychlejší přejezdy hranic a možnost využívat více přechodů,“ hodnotí Martin Felix ze Sdružení automobilových dopravců Česmad Bohemia. Samotné firmy, vybavené čtyřměsíční praktickou zkušeností, souhlasně přikyvují, nechybí ale ani občasná kritika.
Rychleji a po kratších trasách
Pochvalné zdvižení palců je spojeno především se zmiňovaným bezproblémovým a rychlejším přejížděním hraničních čar. Schengenský prostor totiž funguje tak, že na jeho vnější hranici kontroly získaly na přísnosti, zatímco uvnitř si celníci doslova sbalili fidlátka a při přejezdech mezi členskými státy nemusí řidiči ani šlápnout na brzdu.
„To, že odpadlo toto zdržování, vnímáme samozřejmě jako obrovský přínos. Doprava v rámci celé Evropy se tak dnes příliš neliší od ježdění třeba jen po Česku,“ pochvaluje si Josef Lancingr z jihomoravské speditérské firmy Vapas. „Zároveň velmi oceňujeme i otevření nových hraničních přechodů, hojně využíváme třeba česko-rakouský Hevlín – Laa an der Thaya,“ doplňuje dopravce.
Spolu s celníky se totiž z mnohých přechodů musely vystěhovat i cedule omezující kapacitu přechodu pouze na vozidla do 3,5 tuny, případně umožňující průjezd pouze kamionům z příhraničních okresů. Dopravcům se tak nově otevřela vítaná možnost pružnějšího plánování dodávek, pochopitelně včetně zkracování transportních tras.
Že se tato novinka mezi dopravci rozšířila rychlostí větru, přitom potvrzují třeba zkušenosti Plzeňského kraje. Jeho úředníci odhadují nárůst frekvence nákladní dopravy jen na přechodu Broumov – Mähring o čtvrtinu, podobně jako na „domažlických“ přechodech Lísková – Waldmünchen a Všeruby – Eschlkam.
CO JE SCHENGENSKÝ PROSTOR
Jde o prostor tvořený 24 evropskými státy, v jehož rámci jsou minimalizovány kontroly na vnitřních hranicích. Zatímco osoby tak mohou hranice přecházet na libovolném místě, doprava je limito vána technickým stavem vozovky a dalšími objektivními omezeními. Vnitřní uvolnění je kompenzováno posílením kontrol na vnějších hranicích schengenského prostoru. Členství v Schengenu je dobrovolné, dnes zahrnuje všechny státy EU mimo Velkou Británii, Irsko, Kypr, Rumunsko a Bulharsko, přičemž obě poslední země na vstupu pracují. Členy jsou navíc i Island a Norsko.
Regionální ztrácí výhodu
Nicméně pozor, Schengen automaticky neznamená, že je možné poslat kamion za hranice hned tou nejbližší silničkou. „I nadále zůstávají omezení daná technickým stavem komunikace, nedostatečnými šířkovými poměry nebo únosností mostních objektů. Přechod může pro kamiony zůstat uzavřen také kvůli požadavku z druhé strany. V tom případě sice důvody nezkoumáme, bývají ale obdobné,“ upozorňuje Ladislav Růžička z odboru dopravy Karlovarského kraje. Právě on a jeho krajští kolegové mají tuto agendu na starosti, a jsou tak správným cílem příslušných dotazů a připomínek. K uvolnění totiž došlo prakticky výhradně na menších silnicích mimo pravomoci centrálního Ředitelství silnic a dálnic ČR.
Poslední překážkou volného průjezdu kamionů pak mohou být i ekologické důvody, typicky pokud přechod stojí na území národního parku. „Naopak třeba pro nás se otevřením přechodu Svatý Kříž – Waldsassen nic zásadního nezměnilo, v rámci regionální dopravy jsme jej jako příhraniční firma mohli využívat už dříve. Nově tam nicméně potkáváme celou řadu našich kolegů, hlavně ze vzdálenějších krajů republiky,“ uvažuje Dana Filipčíková z chebské firmy Filipčík Pavel, s. r. o.
Ona a řada jejích kolegů spíše ztratili určitou výhodu danou svým postavením – tam, kde dříve hraniční přechod směly využívat jen regionální firmy, dnes totiž volně proudí doprava z celé Evropy. „V každém případě má celá tato problematika i negativní dopady. Zatímco dopravci a případně i místní podnikatelé nové přechody vítají, obyvatelé přilehlých vesnic nemusí být hustším provozem vždy nadšeni. To je příklad třeba našich Slavonic, kde je velký tlak na otevření přechodu, čemuž se Slavoničtí dosti brání,“ připomíná Ladislav Růžička.
Můžeme my, jenže mohou i oni
Samozřejmě, každá veselka se nakonec musí zaplatit a ani Schengen není světlou výjimkou. Kromě zmíněných přínosů tak podnikatelé upozorňují i na nově vzniklé a leckdy velmi citelné problémy.
„Zavedení schengenského prostoru vedlo třeba k dalšímu zostření konkurence. Dopravu do i z Česka dnes provozují i ty zahraniční společnosti, kteří dříve nabízely jen přepravní služby na území svých států, protože se jim dřívější cesta přes hranice zdála zbytečně komplikovaná. A pochopitelně tím zvyšují tlak v tarifní a cenové oblasti,“ shrnuje méně optimistické zkušenosti oslovených firem majitel liberecké firmy IPN Spedition Petr Nechanický.
„Zároveň prudce stouply i časové požadavky zákazníků, kteří občas jakoby měli pocit, že když nejsou kontroly, tak se z pětisetkilometrové trasy stává trasa dlouhá kilometrů jen čtyři sta, na níž navíc může řidič jet, dokud nepadne. Přitom podmínky pro odpočinek a hodiny za volantem se přece vůbec nezměnily,“ dodává Nechanický.
Upozorňuje také na velmi zvláštní situaci vzniklou na rakouských a německých hranicích. „Dřív tam řidič mávl pasem a jel dál, dnes jej kvůli české značce zastaví kontrola pět kilometrů za čárou a důkladně a dlouho jej prověřuje. Což ve výsledku celý přejezd spíše zdrží,“ uzavírá podnikatel. I v Schengenu totiž mají jednotlivé státy právo provádět namátkové kontroly – bohužel praxe ukazuje, že v případě obou zmíněných zemí se tato možnost s nepříjemnou pravidelností dotýká právě českých vozidel.
Nicméně na přímou otázku, zda je pro ně po čtyřech měsících fungování Schengen krokem kupředu, odpovídají dopravci vesměs stejně. „Ne vše, co schengenský prostor přinesl, nás těší, ale je příjemné být uvnitř. Největší problém, tedy zmíněnou konkurenci, prostě musíme porazit kvalitou našich služeb,“ vynáší finální verdikt Petr Nechanický.
