Lidé, které zastihl listopad 1989 v čerstvé dospělosti a plné síle, si nepochybně dodnes pamatují ten hluboký nádech svobody na počátku oněch dnes proklínaných devadesátek.
Na ten zázrak návratu vlastnických práv, který měnil ty suterénní prodejny Řempa v nové obchody a hospůdky plné bezbřehého optimismu. A novinář si těžko nevzpomene na trafiky plné novin, které šly na dračku, protože hlad po informacích i názorech a návodech na život ve svobodě byl neukojitelný. Všichni viděli, co dokáže soukromé vlastnictví a normální svobodný trh.
Pak přišla deziluze z toho, že v této hře stejně jako v jakékoli jiné nemohou vyhrávat všichni. A navíc bylo celkem jasné, že nikoli nevýznamná část vítězů nehrála fér, a za to platíme nedůvěrou v politiku, která nám ve finále nadělila vládu, kvůli níž se zase scházejí demonstranti na Letné.
Čtěte esej: Smutek starých cejnů aneb Stručná historie privatizace
Ale především ta svoboda nám ubývá, a to zřetelně zrychlujícím se tempem. Kdo začal podnikat v devadesátých letech, ví moc dobře, že daně byly tehdy o dost vyšší. Ale rozhodně nehrozilo, že přijde berňák s exekutorem a zabaví vám vaše peníze z účtu s odůvodněním, že si myslí, že jste součástí nějakého karuselu, o jehož existenci ve skutečnosti nemáte tušení a ani nevíte, co to je. A vy se pak budete muset léta soudit, že to není pravda. Přijdete o živobytí i rodinu, a až vyhrajete a budete chtít náhradu škody, tak vám ministerstvo spravedlnosti řekne, že se máte soudit znova.
Základní kámen
Proti tomu vypadá skutečnost, že jako majitel hospody ve vlastním domě si dnes nemůžete zapálit, jako prkotina. Ale takto hrubé omezení vlastnických práv by před třiceti lety společnost nedovolila. Každému bylo jasné, že soukromé vlastnictví je tím základním kamenem svobodné společnosti.
Přečtěte si:
Jak se změnil život od listopadu 1989?
Svět se posunul a dnes se s nadšením chystá výstavba městských a obecních bytů a jejich privatizace je vydávána za zločin. Před třiceti lety každý se zkušenostmi s OPBH věděl, že erární vlastnictví prostě ty polorozpadlé luxusní činžáky na Vinohradech fakt do kupy nedá. Dnes se chystáme byty vyvlastňovat po vzoru té Evropy, do níž jsme tak spěchali.
Postupné odlamování kousků svobody moc palčivě nevnímáme, a to je nebezpečnější to bezbřehé sbírání osobních informací IT giganty, takzvané zdravotní a především ekologické regulace přijímané ve stále brutálnější podobě. Tak abychom se nedivili, až se jednou probudíme a v suterénu bude zase to Řempo s prkny zatlučenými okny.
Čtěte další komentáře Pavla Párala
