TŘICETILETÁ MYŠ

P o č í t a č e

Na sklonku roku1968 vystoupil v kongresové hale San Francisco Civic Auditorium Douglas Engelbart. Jako první na světě tu veřejně představil koncept počítačové myši, okének, hypertextu a kursoru, kterému říkal „brouk . Myš, která ovládá počítač, tak 9. prosince oslavila své třicáté narozeniny.

Když se Engelbart (nyní 72) v roce 1950 zasnoubil, měl panický strach, aby svůj život nepromarnil jako obyčejný úředník v nějaké firmě. Rozhodl se zároveň zasvětit svůj život tomu, aby změnil svět. A přesně to se mu také podařilo.

„Interaktivní počítač by nikdy nebyl sestrojen bez Engelbartovy vize, cituje americký deník The New York Times Howarda Rheingolda, autora uznávané knihy Nástroje a myšlenky.

Douglas Engelbart samozřejmě nebyl sám, kdo na projektu progresivních počítačových vizí pracoval. Spolu s ním to byli ve Výzkumném institutu ve Stanfordu v Kalifornii další inženýři, kteří se stejně jako jejich šéf nebáli myslet jinak. Mezi nimi to byli třeba Bill English, který Engelbartovy nápady proměňoval ve skutečné přístroje - sestrojil prototyp počítačové myši -, nebo architekt softwarových systémů Jeff Rulifson, který se stal později vysoce postaveným manažerem společnosti Sun Microsystems. Důležitá byla i pomoc od Roberta Taylora, ředitele Agentury vyspělých výzkumných projektů při americkém ministerstvu obrany, který dal Engelbartovi tolik potřebné peníze na financování výzkumu.

Douglas Engelbart a jeho lidé později nalezli útočiště ve výzkumném středisku Xerox PARC v Palo Alto, kde položili základy k sestrojení prvního komerčního osobního počítače. Následně založili několik klíčových počítačových firem jako The Well a SurfWatch, které vyrábějí fil-trovací software pro internet. Také Rheingold k tomu v rozhovoru pro The New York Times poznamenává, že Engelbartovi spolupracovníci nyní vedou velké technologické společnosti.

Inženýr Steward Brand měl v roce 1968 v Engelbartově týmu na starosti audio a video program. A byl to právě on, kdo později založil společnost The Well. Sám zároveň připouští, že lidé okolo Engelbarta byli důležití, ale „nenahraditelnou osobou byl Doug (zkrácená forma jména Doglas - pozn. redakce) .

Kořeny Engelbartovy práce leží podle jeho vlastních slov někde v roce 1945, kdy v průběhu druhé světové války sloužil v jižním Pacifiku jako radista. Když obsluhoval radar, přemýšlel o možnostech interakce člověka a počítačové obrazovky a dostal se mu do ruky článek napsaný Vannaverem Bushem, poradcem tehdejšího amerického prezidenta Harryho Trumana. Bush v něm popisoval počítač metaforou jako stolní přístroj.

Už v roce 1963 napsal Engelbart vlastní článek, v němž ve zkratce načrtl vizi „lidí, řešících lépe a kolektivně složité a důležité věci .

O pět let později vyložil své myšlenky v San Francisku na Podzimní počítačové konferenci, kde mohla jeho přednáška mnohým posluchačům připadat jako vědecko fantastická povídka. Engelbart k nim mluvil prostřednictvím sluchátek, přičemž sám stál před televizním monitorem. Obrázky, které na něm mohli diváci vidět, generoval střediskový počítač a vysílal je na vlastní malý monitor. Ten snímala televizní kamera a přenášela signál na obrazovku, u které stál Engelbart.

Svou přednášku otevřel otázkou: „Kdybyste jako intelektuálně pracující lidé měli v kanceláři monitor a na vaše povely okamžitě reagující počítač, jakou by měl pro vás cenu? O chvíli později představil vše, co dnes velmi dobře známe a neumíme se bez toho obejít. Třítlačítkovou myš a kursor schopný pohybovat se v textu zobrazeném na monitoru. Zároveň používal pětitlačítkovou klávesnici, která ovšem nikdy nedoznala širokého uplatnění. Poprvé se tak na veřejnosti objevil systém, který se v angličtině nazývá „point and click (ukaž a zmáčkni). Svůj počítač nazval NLS, což je zkratka z anglického výrazu oNLine System.

Engelbartova revoluce měla i své nečekané společenské souvislosti. Jeho vlasatí a vousatí mladí spolupracovníci příliš nezapadali do tehdejšího akademického prostředí Výzkumného institutu ve Stanfordu, ale Engelbart je povzbuzoval, aby pracovali podle vlastních představ a úsudků. Položil tak základ budoucí kultury střediska počítačových technologií v kalifornském Silicon Valley, kde svá výzkumná centra později vybudovala řada světových elektronických firem. V rozhovoru pro The New York Times to potvrdil i Bill Duvall, který byl na konci šedesátých let jedním z blízkých Engelbartových spolupracovníků.

Dnes šéfuje Douglas Engelbart své vlastní společnosti nazvané Bootstrapův institut. Za cíl si klade vytvoření kolektivního orgánu, který by různým organizacím pomáhal při řešení složitých problémů. Klíčovým momentem Engelbartovy nynější práce je, aby výsledky výzkumu sloužily ke zlepšování života lidstva, nikoli jen k vydělávání peněz, což je podle jeho slov největší problém současného výzkumu.

Navíc, jak říká Engelbart, počítačové technologie jsou teprve na začátku vývoje. „Vylezli jsme zatím jen do určité části kopce a zatím ještě nemáme důvod oslavovat.