Čtvrt století po pádu východoněmeckého režimu je západ země stále bohatším a spokojenějším strýčkem
Je tomu už 25 let, co desítky tisíc nespokojených východních Němců každé říjnové pondělí na demonstracích po celé zemi provolávaly heslo: „Jsme jeden národ.“ U nás si toho všiml málokdo, ale právě tím sloganem padlo poválečné uspořádání Evropy založené na koexistenci dvou německých států. Pozdější demontáž Berlínské zdi byla jen logickým důsledkem.
Na demonstracích proti rozkládajícímu se režimu Jednotné socialistické strany Německa (SED) v čele s Erichem Honeckerem se tehdy provolávala i jiná, řekněme přízemnější a materialističtější hesla. Třeba „Jestli k nám nepřijde západní marka, tak půjdeme za ní“ nebo prostě jen „Pusťte nás ven“. Nemusíme v tom nutně spatřovat touhu po dosažení životního standardu jako na západě Německa.
Jedním z motorů bouřlivého podzimu na východě Německa byla před 25 lety i celkem obyčejná přání – vyjet si k teplému moři, koupit si auto bez pořadníku nebo si nechat domů zavést telefon. Což se mimochodem poštěstilo jen pětině obyvatel někdejší Německé demokratické republiky (NDR).
Sílu vidiny „mít se jako oni“, kterou nedokázala zlomit ani ideologická masáž, koneckonců poznali i reportéři Rudého práva, kteří 5. října 1989 zpovídali východoněmecké uprchlíky utíkající přes Prahu vlakovým koridorem na západ. „Mladí lidé s plechovkami coca-coly v rukou odjíždějí vstříc budoucnosti, kterou jim západoněmecká televize líčí v nejrůžovějších barvách… Na otázku, proč odcházíte do NSR (Německá spolková republika – pozn. red.), mladý chlapec odpověděl: Chci peníze a svobodu,“ informoval dobový stranický tisk. Dohánění se zastavilo Viděno politicky je rok 1989 kapitolou z učebnice poválečných dějin. Ekonomicky se ale ukazuje, že čtvrt století na dotažení hesla o jednom národě nestačilo. Přesněji řečeno – nestačilo na to, aby východní Němci byli stejně blahobytní jako jejich spoluobčané ze západu.
Z hlediska hodinových mezd zůstávají obyvatelé šesti zemí na východě Německa jen tříčtvrtinovými Němci – příjmový medián dosahuje podle výpočtů hospodářského ústavu DIW jen 77 procent úrovně takzvaných starých spolkových zemí. Totéž ovšem platí i o pracovním výkonu. Vztáhneme-li produktivitu práce na reálný přírůstek domácího produktu a odpracované hodiny, vykazuje východ Německa 74 procent hodnot, které si ve statistikách připisuje západ. Pozoruhodný je na tomto podílu fakt, že se za posledních deset let téměř nezměnil. Křivka východních zemí Německa přesně kopíruje tu západní, jen s příslušným odstupem. Dohánění západu jako by ztrácelo dech.
Neznamená to samozřejmě, že by východní Němci byli „línější“ než jejich západní spoluobčané. V evropském srovnání si nevedou špatně. Hrubá přidaná hodnota ve zpracovatelském průmyslu přepočtená na obyvatele je na území někdejší NDR dvakrát vyšší než třeba v Polsku a stále lepší než ve Francii nebo Španělsku.
Východní Němci si navíc prošli krizí, která jinde nenastala. Dlouhou dobu se potýkali s hospodářskými následky znovusjednocení. Zatímco platy strmě rostly vzhůru, výrobní sféra skončila v lepším případě jako pobočka západních podniků, v tom horším se celé továrny rovnou zavíraly. Výsledkem byl výrazný nepoměr jednotkových nákladů práce, které byly až do roku 1999 vyšší než na západě. Je to dáno i strukturou firem – východ Německa je zemí malých a středních podniků a živnostníků. S výjimkou Berlína tu nesídlí jediný podnik nadnárodního formátu.
Což ovšem neznamená, že by byl celý východ Německa oblastí, kam je nutné jen pumpovat peníze a provozovat byznys tak trochu z donucení. Třeba v sektoru služeb, zejména v reklamě nebo finančních službách, byl trh bývalé NDR nenasycený. Totéž platí o pohostinství nebo turismu. Mezi lety 1995 a 2012 stoupal počet přenocování na východě čtyřikrát rychleji než v západních zemích Německa.
Drang nach Westen Celkově ovšem východ Německa zůstává oblastí, odkud se za prací i lepším životem cestuje směrem na západ. Hrozivou bilanci „Drang nach Westen“, kdy v roce 1989 odešlo do západního Německa téměř 400 tisíc východních Němců, se sice podařilo téměř zastavit, jenže zhruba stejný počet lidí do starých spolkových zemí pravidelně jezdí za prací. Z emigrantů se stali pendleři. Markantní je to zejména v Durynsku, odkud takto cyklicky mizí 11 procent výdělečně činné populace.
Důvodem není jen nižší nezaměstnanost, která na západě v září dosáhla 6,6 procenta, zatímco v nových spolkových zemích bylo bez práce téměř 11 procent lidí. Čtvrt století po svržení režimu SED se na východě daří kvalifikované pracovní síle uchytit hůře než na západě. Třeba v dopravě, inženýrských profesích nebo právnických službách je příjmový medián východních zemí Německa stále o více než tisíc eur měsíčně nižší než na západě. Méně berou i mechanici, přírodovědci, obchodníci nebo technický personál. Tam, kde jsou platy vyšší naopak na východě, jde o méně kvalifikované profese – třeba telefonistky, úklidové práce nebo pečovatelské služby.
Možná ještě významnějším faktorem, než je reálný příjem, je pociťovaná (ne)spokojenost s ohodnocením, kterého se lidem dostává.
Institut DIW spočítal, že loni považovalo svůj plat za nespravedlivý 44 procent obyvatel východních zemí Německa, ve starých spolkových zemích to byl zhruba každý třetí. Ani tady nedošlo k zásadnější proměně – před osmi lety si na nespravedlivé platy stěžovalo 42 procent východních Němců. Propad vůči západu se přesto snižuje. Není to ovšem dáno tím, že by se lidé na východě cítili lépe – naopak v důsledku hospodářské krize roste počet nespokojenců na západě.
Můj dům, má hypotéka Ti se přitom mohou stále právem cítit jako bohatší a zabezpečenější příbuzní – alespoň v materiálním slova smyslu. V disponibilních příjmech jednotlivců není rozdíl ještě tak markantní – s 83 procenty jsou obyvatelé někdejší NDR téměř „plnohodnotnými“ Němci.
Horší je to v pohledu na celé domácnosti.
Zatímco loni vykazovala rodina na západě Německa podle údajů DIW čisté jmění v hodnotě 140 600 eur (cca 3,87 milionu korun), v nových spolkových zemích (včetně Berlína) to byla s 61 200 eur (1,69 milionu korun) méně než polovina. Rozdíl je daný především vlastnictvím nemovitostí. Zatímco na východě země vlastní dům nebo byt jen každá třetí domácnost, na západě je to polovina všech rodin. Projevuje se to i v dluzích za bydlení. S průměrnou nesplacenou hypotékou ve výši 28 200 eur (asi 777 tisíc korun) jsou domácnosti na západě Německa zadluženy oproti těm na východě více než dvojnásobně.
Z hlediska východu Německa je to pozitivní zpráva. Kromě příjmových nerovností je totiž Německo rozděleno také demograficky, přičemž východu by slušelo přízvisko „země starců“. Zatímco v roce 1991 byla téměř polovina obyvatel východních zemí ve věku do 35 let, dnes jejich poměr klesl na třetinu. Téměř čtvrtina obyvatel nových spolkových zemí je starších 65 let, zatímco za časů NDR to bylo pouhých třináct procent. Kromě odlišné demografické struktury má východ Německa ještě jednu zvláštnost – poměrně řídkou a navíc stále klesající zalidněnost.
Čtvrt století po pádu komunistického režimu tak minimálně ekonomicky a demograficky existují vedle sebe dvě Německa. Z hlediska politického projektu znovusjednocení to může být smutná zpráva. Ekonomy ani historiky by ale překvapit neměla. Nakonec je touha po jednom Německu stejný příběh jako rozšiřování eurozóny. Dojít si pro západní marku je jen technická otázka. Zato hospodářsky dohonit ekonomiku, která měla náskok téměř ve všem, je úkol, který na jednu generaci nevystačí.
Národ pendlerů
Počet osob dojíždějících pravidelně za prací do starých
spolkových zemí (červen 2013)
Počet osob % všech pracovníků
Berlín 65 292 5,9
Braniborsko 40 462 4,4
Meklenbursko – 54 681 9,3
Přední Pomořansko
Sasko 69 252 4,6
Sasko-Anhaltsko 75 292 9,0
Durynsko 92 372 11,0
Celkem východ 397 351 6,8
Německa
Zdroj: Statistisches Bundesamt, DIW
Nespokojenost neklesá
Pociťovaná nespravedlivost ve vlastním ohodnocení (v %
respondentů)
Východ Západ
2005 42 25
2007 49 33
2009 42 28
2011 45 30
2013 44 32
Zdroj: DIW
Méně peněz, méně dluhu
Aktiva a pasiva německých domácností (v EUR)
Západ Východ
Peněžní aktiva 51 100 30 900
brutto
Nesplacené 1 800 1 800
spotřebitelské
úvěry
Nesplacené úvěry 500 500
na vzdělání
Pozemky 119 900 44 900
a nemovitosti
Nesplacené 28 200 12 300
hypotéky
Jmění brutto 171 100 75 800
Dluhy celkem 30 500 14 600
Jmění netto 140 600 61 200
Zdroj: DIW
Čtvrt století po pádu komunistického režimu minimálně ekonomicky a demograficky existují vedle sebe dvě Německa.
O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz
