TŘÍHVĚZDIČKOVÁ ZEMĚ

Cestovní ruch

Příjmy z příjezdů zahraničních turistů (aktivní cestovní ruch, moderně incoming) u nás loni představovaly asi sedm procent hrubého domácího produktu a více než čtrnáct procent exportu. V těchto ukazatelích se plně vyrovnáme Rakousku. Bohužel, není to důkaz vyspělosti českého průmyslu cestovního ruchu, ale důsledek chabé exportní výkonnosti.

Valtr Komárek sice ještě coby místopředseda federální vlády povzbuzoval národ, že máme veškeré předpoklady učinit z české kotliny mekku turismu právě na způsob našich jižních sousedů, ale to bylo ještě v dobách, kdy měla být marka za tři koruny. Nic takového nehrozí. Na druhé straně je ale pravda, že incoming je u nás teprve v počátcích, a tudíž má značnou růstovou potenci.

Ďjó, moře

Klíčový turistický artikl, kterému se ani Lipno, při vší úctě, nevyrovná, je moře. Z deseti států s největšími příjmy z cestovního ruchu ho nemá jediné Rakousko, ale zato má Alpy. A z nich je to relativně blízko na Jadran. Až na Rakousko se také jedná o rozlohou velké země, které, když už nemají podmínky nebo kapacity pro plážovou turistiku (Kanada, Británie, Čína), nabízejí nepřeberné přírodní, historické a umělecké možnosti pro turistiku poznávací.

Česká republika má také mnoho přírodních krás a hradů a zámků, ale objektivně řečeno, je to druhá liga. Vyjádřeno hotelovou klasifikací jsme tříhvězdičková, v ideálním případě jednou budeme čtyřhvězdičková země. „Jako v každém podnikání je to i v cestovním ruchu především otázka střízlivé rozvahy, říká Aram Simonian, kolega novinář, který se turismem dlouhodobě zabývá, nyní poradce ředitele České centrály cestovního ruchu. „Je třeba vědět, jaké máme možnosti - je jasné, že u nás vždycky půjde hlavně o poznávací turistiku a tranzit - a podle toho konstruovat nabídku. Kdybych měl srovnávat, tak v příjmech z cestovního ruchu nestačíme Dánsku, Belgii ani Nizozemsku. Tyto země přitom nemají pro turistiku žádné skvělé dispozice, ale to, co mají, dokážou dobře zpeněžit. Nizozemsko bylo podle devizových příjmů z turistiky loni devatenácté na světě a získalo o dvě miliardy dolarů víc než my.

Hlavně Němci

Z občanů západních států hojně využívali levné české či moravské pohostinnosti už za totality jen Němci a Rakušané. Právě blízkost Německa je naší výhodou. Němci jsou experti na krátkodobé zájezdy, kdy spojí víkend se svátkem a vyjedou si změnit povětří.

Němci také tvoří víc než třetinu zahraničních hostů v tuzemských ubytovacích zařízeních. Na dalších místech jsou Italové a Nizozemci, v obou případech představitelé tranzitní turistiky, kdy Česká republika není jejich hlavní nebo jediný cíl. Na rozdíl od šetrných Holanďanů ale Italové víc utrácejí. Pravým požehnáním jsou ovšem Rusové, kteří dost nakupují a vesměs přijíždějí na delší, především lázeňské pobyty. Také Američané jsou dobří turisté, ale světa znalý Simonian by rád viděl víc Japonců, kteří hodně vydělávají, doma nemají za co utrácet a rádi jezdí na poznávací zájezdy.

Všude kousek

Předností České republiky je to, že je všude blízko a na relativně malém prostoru je soustředěna spousta turisticky zajímavých věcí. Což je ovšem současně i nevýhoda, protože turista si klidně ráno zajede z Prahy do Českých Budějovic, prohlédne si náměstí, půjde na oběd do Masných krámů, odpoledne navštíví Hlubokou anebo i Krumlov a navečer se pohodlně vrátí zpátky do metropole.

Jenomže cílem tuzemského incomingu je dostat turisty také do regionů a co nejdéle je tam udržet. Česká centrála cestovního ruchu společně s místními představiteli vymezila čtrnáct turistických regionů: Praha, okolí Prahy, jižní Čechy, Šumava, Plzeňsko, západočeské lázně, severozápadní Čechy, Český sever, Český ráj, východní Čechy, Vysočina, jižní Morava, střední Morava a severní Morava se Slezskem. Jde o oblasti, pro něž má být typický určitý druh turistiky.

V současné době hájí mezinárodní pozici Česka coby centra turistického ruchu Praha a západočeské lázně v čele s Karlovými Vary, možná i Krkonoše. Ostatní regiony si svou parketu musí teprve najít, včetně zmiňovaného typického druhu turistiky. Obecně lze ovšem říci, že základem patrně zůstane poznávací turistika založená na příjemném přírodním prostředí a rozmanitých pamětihodnostech.

Boháče to nezajímá

Zahraniční návštěvníci se u nás postupně učí více utrácet. Je tady však strop daný turistickými dispozicemi země. Nikoliv výlučně, ale v převážné míře k nám budou jezdit lidé, kteří rádi poznávají nové kraje, mají smysl pro umělecké, historické či technické pamětihodnosti, ocení krásu přírody. Ve světě je nyní velice populární cykloturistika, pro niž má ČR mimořádné podmínky. Část infrastruktury byla paradoxně vybudována už před rokem 1990, kdy pohraničí protkaly asfaltky, po nichž se proháněly gazíky pohraničníků. Druhá část - vyznačené trasy osazené půjčovnami kol, servisem, ubytováním a doprovodným programem - však zatím chybí.

Na takovou dovolenou ovšem jezdí většinou střední třída, opravdoví boháči mají jiné zájmy i možnosti. Jde také o to, že takováto klidná, rodinná turistika míří dál od hlučícího davu. Udržení turistické přitažlivosti některých regionů se tedy dostane do protikladu s podnikatelským záměrem přitáhnout co nejvíc hostů a bude obtížné najít vyvážený kompromis.

Pokrok

Pionýrské porevoluční doby, kdy se do podnikání v cestovním ruchu pustila řada lidí po hlavě a` la Trhala fialky dynamitem, zanechaly v bankách množství špatných úvěrů na neprosperující hotely nebo hospody. Zároveň je ale třeba zaznamenat výrazný pokrok, pokud jde o vzhled měst a historických památek, kapacity a kvalitu ubytování i poskytovaných doplňkových služeb a též samotného státního systému rozvoje incomingového cestovního ruchu po ose ministerstvo pro místní rozvoj - Česká centrála cestovního ruchu - regionální rozvojové agentury či sdružení - místní správa.

Před rokem 1989 měla Praha jen dvanáct tisíc hotelových lůžek a k tomu přes čtyřicet tisíc postelí v různých ubytovnách. Nyní má více než čtyřicet tři tisíce hotelových lůžek a v celém Česku je asi sto sedmdesát tisíc lůžek v různých typech hotelů včetně sedmi pětihvězdičkových. I tady, jak upozorňuje doktor Simonian, jde ale o kvalitu. Řada hotelů byla přestavěna právě z bývalých ubytoven a nesplňuje současné požadavky jak co do úrovně vybavení, tak pokud jde o provozní náklady, které jsou u socialistických staveb vesměs neúměrně vysoké.

Veškeré nároky pěti hvězdiček snad nejlépe splňuje ještě před revolucí postavený Inter-Continental. K tomu totiž vedle vnitřního komfortu a rozsahu služeb patří také okolí - střed města a přitom relativní klid. Právě na vzhledu Pařížské třídy, po níž bohatá zahraniční klientela Inter-Continentalu míří z procházek ke svému hotelu, je vidět, co zařízení turistického ruchu znamenají pro kultivaci okolí.

Vážení hosté z domova

Ostatní velké pražské hotely jsou sice na naše poměry špičkové, ale ve světovém měřítku je to typ ubytování pro turistické výpravy, střední management a kongresovou turistiku. Právě kongresová turistika je ovšem velice lukrativní záležitost, protože takovýto host utrácí vlastně dvakrát - má všechno zaplacené, takže mu zbude dost vlastních peněz. Také proto má v Rakousku aspoň jednu kongresovou kapacitu každé středně velké město. U nás to platí jen o několika málo největších. S tím souvisí i catering - zajišťování oslav a společenských akcí, včetně pohoštění a dalších služeb. Řada českých hradů a zámků je pro tyto akce, které turisté milují, jako stvořená, ale v místě není nikdo, kdo by je uspořádal.

Je jasné, že čtyřicetiletý náskok vyspělého světa - od doby, kdy se turismus stal opravdovým průmyslem - nelze vymazat za pár let. Důležitý je ale poznatek, že cílené zaměření turistické infrastruktury jen na zahraniční klientelu je doménou rozvojového světa. Vyspělé země uplatňují zásadu, že předpokladem rozvinuté příjezdové turistiky je rozvinutá turistika domácí, a že tedy kvalita služeb poskytovaná zahraničním návštěvníkům je založená na samozřejmé kvalitě služeb pro všechny. Dvojí ceny jsou z nouze ctnost, ne strategické řešení.

Co je české

Za povšimnutí stojí, že hotely - zařízení, kde se vydělá nejvíc peněz protékajících cestovním ruchem - jsou u nás ve značné míře v rukou zahraničních majitelů a tento trend bude zesilovat. V současné době byl údajně v těchto zařízeních zahájen velký třesk, kdy dosavadní české vedení začínají nahrazovat zahraniční odborníci, kteří sice neznají české reálie, ale zato umějí efektivně řídit hotel. Je pravděpodobné, že zahraniční kapitál a know-how vstoupí dříve či později i do dalších částí tuzemského turistického průmyslu.

V daných podmínkách to je žádoucí věc, protože není důležité, zda slogan „Co je české, to je hezké vykřikuje Čech, ale kolik lidí se o tom podařilo přesvědčit. Dvě miliardy dolarů je dost peněz, ale proč by o tuto sumu měli tržit víc zrovna Holanďané, když přece u nás je, alespoň na pohled, zemský ráj.