Ředitel rozhodl o ukončení urychleného vyřizování návrhů
Najít den před Štědrým dnem ve státní správě tvrdě pracující úředníky je úkol zdánlivě nadlidský. Přesto se loni jeden takový prokazatelně vyskytl. Na Katastrálním úřadu Praha-město, kde průměrná lhůta vyřízení žádosti o vklad je šest měsíců, byla v pondělí 23. prosince 2002 vyřízena žádost podaná pouhé dva pracovní dny předtím. Tento případ a další dva expresně rychlé prosincové zápisy, o kterých má týdeník EURO informace a jejichž věrohodnost ředitel katastrálního úřadu Jan Seik potvrdil, dokazují, že tento muž neřekl při minulém rozhovoru týdeníku EURO (EURO 5/2003) úplnou pravdu. A pokud nyní vedení katastrálního úřadu není schopné věrohodně vysvětlit, proč právě tyto případy urychlilo, nelze se ubránit podezření, že jsou výsledkem korupčních praktik.
Když byl ředitel Seik před třemi týdny týdeníkem EURO konfrontován s informacemi o průběhu řízení o převodu domku ve Vršovicích, které trvalo rovněž pouze od čtvrtka do pondělí, vysvětloval to experimentem s novým jednacím řádem. Tehdy řekl, že mimo podobný experiment - expresní lhůta, kdy je žádost vyřízena během pár týdnů - na jeho úřadě již nenajdeme. Rozhovoru byl přítomen i Seikův zástupce Lubomír Klučka, který uvedl, že několikadenní lhůty - mimo onen experiment - ani nejsou technicky možné. Předvánoční případ však dokazuje, že to nejen technicky možné je.
Zázrak se stal.
Na případ předvánočního kalupu si ředitel dobře pamatoval. „Tomuto řízení předcházelo jiné k téže nemovitosti, které se táhlo sedm měsíců a poté bylo přerušeno a následně zastaveno. Žadatelé se vzdali práva na odvolání a podali nový návrh v téže věci. Uplatnili jsme princip, že když k téže nemovitosti předchází nějaké jiné řízení, při němž katastrální úřad nedodrží zákonné lhůty, tak si prodlouženou čekací lhůtu žadatelé vystáli už u předchozího podání. Proto jsme se jim při novém podání snažili vyhovět velice rychle. Brali jsme ohled na to, že u předchozího podání byli na určité problémy upozorněni katastrálním úřadem až po pěti měsících,“ tvrdí Seik. Avšak ani on, ani jeho zástupce Lubomír Klučka již neumějí vysvětlit, proč bylo tak naléhavé provést tento zápis během dvou pracovních dnů, a jak je možné, že to technicky zvládli. Nevysvětleno rovněž zůstalo, proč takto mimořádně vyhověli právě těmto žadatelům, když podobných případů (návrh na vklad je zamítnut po delší než zákonné lhůtě a poté je podán nový v téže věci) jsou na pražském katastrálním úřadu tisíce. Další dva prosincové případy byly vyřízeny za dva týdny a dva dny. V prvním prodávala velká slovenská společnost své nemovitosti v Praze-Kyjích, v nichž dříve sídlil její odštěpný závod, české společnosti s ručením omezeným. Zástupce slovenského podniku napsal urgenci, v níž žádal o rychlé zapsání kvůli tomu, že podle slovenských zákonů je rozhodujícím datem pro účetní a daňové účely den vydání rozhodnutí katastrálního úřadu, nikoli den podání návrhu na vklad. Proč toto konstatování známého faktu bral pražský katastrální úřad jako dostatečný argument pro mimořádně rychlý zápis? „Nevím, co přesně znamená, že to pro ně bylo z účetních a daňových důvodů důležité a nejsem povinen to zjišťovat. Domnívám se prostě, že to byla odůvodněná žádost. Vy nejste odpovědný pracovník na tomto úřadě, já ano a já jsem si tady stanovil taková nebo maková kritéria a odpovídám za svá rozhodnutí,“ uvedl zástupce Klučka. Třetím případem byla nová výstavba bytů v Praze. „Žadatelem bylo bytové družstvo pro výstavbu domů s menšími byty pro sociálně nepříliš dobře založené občany. Šlo o výstavbu se státní dotací a spoluúčastí obce a družstvo potřebovalo zapsat rozestavěné budovy. V létě jim katastrální úřad více méně bez důvodu pozdržel záznam, a družstvo se proto dostalo do kritické situace. Hrozilo, že přijde o státní dotaci. Většina účastníků by přišla vůbec o možnost byt získat, neboť státní dotace činí 400 tisíc na jeden byt a lidé s ní počítali. Aby tedy nepřišli o tuto dotaci, tak jsme jim vyhověli,“ vysvětloval Jan Seik.
Klučku zdůvodňování rozčiluje.
Kolik bylo takových případů od říjnového nástupu nového vedení, které na sebe převedlo tehdejší pravomoc katastrálních právníků rozhodovat o pořadí vyřízení žádostí, nechtějí ředitel Seik a náměstek Klučka zveřejnit. „To si nikdo nepamatuje,“ tvrdí Seik. „Bylo jich od nuly do deseti. Řekl bych, že se to limitně blíží nule,“ reaguje Klučka.
Jenže po dalších asi deseti minutách rozhovoru na téma, proč v těchto konkrétních případech žadatelům úřad vyhověl v tak krátkých lhůtách, zástupce Klučka uvádí: „Rozčiluje mě to, protože přijdete za týden znovu a vytáhnete dalších dvacet případů. Nevím, zda těchto urgencí za období čtvrt roku bylo dvě stě, nebo dva tisíce. Já vám to zjišťovat nebudu, já se vám vždycky vyjádřím jedině ke konkrétní žádosti.“
Počet inkriminovaných žádostí se tedy v Klučkových odpovědích nejprve limitně blížil nule, pak již dosahoval dvou set, či dokonce dvou tisíc. Na další otázku, kolik jich tedy bylo, dostal týdeník EURO již jen stručnou odpověď „Nevím.“
O mimořádně krátkých termínech přitom rozhodovala komise, které předsedal ředitel Seik, zasedali jeho dva zástupci Klučka a Zajacová a také ředitel právního odboru. Klučka říká, že komise rozhodovala na základě zásad, které si sama zformulovala a zapsala. Kopii těchto zásad ale zveřejnit odmítl. „Nedávám je, je to interní dokument. Ale není tam nic tajného, ani škodlivého,“ uvedl Klučka. Tak proč je nemůže zveřejnit? „Proč bych vám je dával, už mě to přestává bavit,“ tvářil se nazlobeně zástupce ředitele.
Urgentní vyřizování v únoru končí.
Ředitel Seik tvrdí, že přednostní vyřizování návrhů na vklad, a to nejen v expresních lhůtách, ale i při standardních urgencích, kdy byly žádosti vyřízeny v zákonné lhůtě tří měsíců, již neexistuje. „Na poradě vedení 3. února (den, kdy vyšel minulý článek o pražském katastrálním úřadu v týdeníku EURO, pozn. red.) jsme se rozhodli vyřizování urgencí zcela zastavit. Nevím, jestli si to v současné době, kdy je taková tvrdá mediální kampaň proti těmto pozitivním přístupům k urgencím, můžeme dovolit. Mezi námi ono přednostní vyřizování skutečně žádnou oporu v zákoně nemá,“ řekl ředitel Seik. A jeho náměstek Klučka přislíbil: „Nyní budeme striktně vyřizovat v pořadí, v jakém byly žádosti doručeny.“ V zápětí však oba naznačili, že v případě haly Sazky mohou být navštíveni vládním zmocněncem a k expresním lhůtám se mimořádně vrátit.
Úrodné září.
Zmíněné konkrétní příklady a vystupování zejména zástupce ředitele Klučky sice mnoho důvěry nevzbuzují, na druhou stranu je ale evidentní, že nové vedení tlačí úřad správným směrem. V lednu se podařilo vyřídit o dva tisíce návrhů více, než kolik jich bylo podáno, a průměrná čekací lhůta se tak zkrátila o měsíc. Rovněž bylo přijato více než dvacet nových pracovníků a nyní ředitel Seik jedná s několika novými adepty na místa katastrálních právníků. Koncem letošního roku, jak nové vedení slibuje, by mělo začít dodržovat zákon a všechny návrhy na vklad vyřizovat nejdéle ve tříměsíční lhůtě. Také se podařilo výrazně snížit počet privilegovaných vkladů, jejichž důvodem mohla být korupce. Vloni v září totiž bylo 956 žádostí o vklad vyřízeno v lhůtě kratší než třicet dnů, zatímco letos v lednu byly pouze tři. Tato čísla sdělil týdeníku EURO předseda nadřízeného orgánu Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního Karel Večeře jako argument, proč novému vedení věří. Několik výjimek je ochoten tolerovat, neboť sám prý zažil, když u něj byl o urychlení žádat pán, který vypadal, že je těsně před zhroucením, nebo když byl intervenovat velvyslanec cizího státu. „Každý měsíc však nyní budu sledovat, kolik případů bylo takto rychle vyřízeno,“ dodal předseda Večeře.
