Třikrát Roundup

4. 12. 2017

Právnická chyba dala nahlédnout, jak firma Monsanto ovlivňuje vědecké studie ve prospěch svých herbicidů

Největší světový výrobce herbicidů a plodin vůči herbicidům odolných, americká firma Monsanto, zažil na začátku listopadu velmi zlé období. Inkasoval hned tři těžké údery, jejichž kombinace ho může do značné míry ochromit – nebo alespoň podstatně snížit jeho pozici před již dohodnutým, ale dosud v Evropě neschváleným převzetím ze strany německého konkurenta, chemičky Bayer.

Pro ty, kteří takové věci běžně nesledují: Monsanto patří již řadu let k firmám, o nichž se mluví nahlas a emotivně. Dělí lidstvo na dva tábory: jeden má zhruba za to, že lít dlouhodobě obrovská množství jedu do země nemůže dopadnout dobře, kdežto druhý tvrdí, že každý pokrok znamená riziko a že při řádném prověření představuje masové použití herbicidů riziko zvládnutelné.

Jak to s emotivními debatami bývá, v praxi je opanovali lidé zastávající krajní pozice: Monsanto je buď zachráncem světa, nebo vtělením ďábla. V takových situacích přicházejí ke slovu experti-vědci. V případě klíčového produktu Monsanta, oblíbeného herbicidu Roundup, se však vědci neshodnou. Některé studie, jako ty, jimž věří lidé z Mezinárodního úřadu pro výzkum rakoviny Světové zdravotnické organizace (IARC), naznačují, že Roundup je „pravděpodobně karcinogenní“. Jiné studie, jimž věří například lidé z regulačních orgánů Evropské unie (Evropský úřad pro bezpečnost potravin – EFSA – a Evropský chemický úřad – ECA), zase naznačují, že „nejspíš karcinogenní není“.

Když v takovou chvíli vědeckého schizmatu vyjde najevo, že výrobce sám se podstatným způsobem podepsal na znění studií (a odborných článků) mluvících v jeho prospěch a na druhé straně potlačoval výsledky vyznívající opačně, je to velká věc. Když principiálně totéž prasklo na přelomu 80. a 90. let na tabákové firmy, znamenalo to pro ně začátek ústupu ze slávy.

A právě to se nyní stalo v případě Monsanta.

Zhruba 70 dokumentů, známých dnes jako „Monsanto Papers“, obsahujících vnitrofi remní e-mailové konverzace, se zdá takovou praxi dokazovat nadevší rozumnou pochybnost. Příkladů je nespočet a jeden je šťavnatější než druhý.

„Nemohu být součástí podvodného uvádění autorů prezentací a publikací,“ napsal biochemik John Acquavella, bývalý zaměstnanec Monsanta, v e-mailu jednomu ze svých někdejších nadřízených na protest proti způsobu, jímž firma dirigovala vydání některých vědeckých prací v roce 2015. „Je to naprosto neetické,“ dodal. Na dotaz deníku The New York Times Acquavella nicméně odpověděl, že se nic neetického nestalo a že to celé bylo nedorozumění. Nakolik se na jeho reakci podepsal fakt, že za měsíc práce dostal od své bývalé firmy přes 20 tisíc dolarů, je jiná věc.

Středobodem sporu je rizikovost herbicidů.

Vedení Monsanta na to téma zadávalo práci svým vlastním i externím vědcům – a když mu výsledky nebyly po chuti, prostě dotyčného od výzkumu odstavilo. Interní konzultant James Parry „došel ve svém hodnocení k závěru, že glyfosát může usnadňovat vznik rakoviny“, napsala nadřízeným Donna Farmerová, šéfk a divize výzkumu Monsanta. „Bylo by záhodno dr.

Parryho z jeho pozice odsunout,“ dodala

Glyfosát je aktivní složka Roundupu.

Konsenzus vědců původně zněl, že lidskému organismu neškodí, ale může dát do pohybu procesy, jejichž produkty umějí být zhoubné ažaž – IARC došel k závěru, že u lidí mohou napomáhat vzniku nehodkinského lymfomu.

Kampak s tím na Farmerovou. „Nemůže me napsat, že ,Roundup není karcinogenní‘, protože jsme k tomu neprovedli příslušné studie,“ vyjádřila se jindy, „ale můžeme napsat, že nic z toho, co víme, nevyvolává podezření, že by karcinogenní byl.“ Jistou představu však sama mít musela, protože v září 2014 napsala: „Čeho jsme se obávali, se stalo: glyfosát jde na přezkoušení před komisi IARC.“

V roce 2002 zase vědecký tým Monsanta prováděl pokusy na krysách, když zkoušel, nakolik glyfosát proniká do těl živočichů. Průběžné výsledky naznačovaly, že zhruba pět až deset procent látky se krysám do kůže vstřebalo. To bylo několikanásobně více, než kolik tým vědců předpokládal, a podle jednoho z jejich emailů „by hrozilo, že hodnocení rizikovosti Roundupu vyletí vzhůru; proto jsme se rozhodli studii ukončit“. A je to.

Dokumenty ukazují, že lidé z Monsanta si byli plně vědomi zdravotních rizik svých výrobků i v době, kdy veřejně tvrdili opak. „Je zjevné, že glyfosát sám neškodí,“ psala znovu Donna Farmerová, „ale že tu škodu dělají ostatní látky v celkové směsi.“

Obzvláště ničivé svědectví pochází z roku 2012, kdy francouzský toxikolog Gilles-Éric Séralini kapal Roundup do vody, kterou pily jeho laboratorní krysy. Stalo se, co by leckdo čekal: Krysy, které pily jedovatou vodu, byly otrávené, rozkládaly se jim ledviny a byly prolezlé rakovinou.

Když Séraliniho práci v září 2012 otiskl žurnál Food and Chemical Toxicology, tým vědeckých píáristů Monsanta zapnul forsáž. David Saltmiras, který měl oponenturu Séralinimu na starost, psal e-maily o tom, jak „úspěšně opatřil řadu reakcí třetích stran adresovaných šéfredaktorovi časopisu“ a jak „jsou to poslední smrtelné křeče Séraliniho důvěryhodnosti“. Nový šéfredaktor v listopadu 2013 publikaci Séraliniho práce stáhl. Odkud byste řekli, že do nové funkce nastoupil? Správně – jeho předcházejícím zaměstnavatelem bylo Monsanto.

Jakkoli jsou detaily vnitřní komunikace výrobce Roundupu strhující, neméně zajímavé jsou i okolnosti jejich cesty na světlo. Dokumenty zveřejnila americká právnická firma Baum, Hedlund, Aristei & Goldman v zastoupení svých klientů, kteří Monsanto žalují v USA kvůli jinému šťavnatému problému s nástupcem Roundupu.

Pikantní je, že za normálních okolností by pro Monsanto nebylo obtížné publikaci dokumentů zabránit; firma by však musela proti úmyslu žalobců podat během třicetidenní lhůty protest – což neudělala, protože její právníci se domnívali, že to není zapotřebí. Nebýt této chyby, o které mluví kolegové právníci jako o amatérské, nic z výše uvedeného bychom nevěděli.

Zveřejnění dokumentů přišlo pro Monsanto v nejnevhodnější možnou dobu. Nějakých šestnáct hodin poté hlasovaly členské země Evropské unie o tom, zda mají prodloužit platnost licence na prodej Roundupu na dalších deset let. Výsledkem hlasování bylo, že necelá polovina států byla pro, téměř tolik proti (především Francie a Itálie) a další se zdržely; licence tak prodloužena nebyla.

Vyprší 15. prosince. Co se bude dít potom, se dnes nikdo neodvažuje odhadovat; jisté však je, že Monsanto bude mít v jakémkoli vyjednávání ztíženou úlohu. V září mu totiž Evropský parlament odebral přístup k poslancům, jakousi lobbistickou licenci, a odhlasoval rezoluci (nezávaznou, protože je to koneckonců Evropský parlament) požadující zavedení kompletního zákazu prodeje Roundupu během tří let. Ačkoli nic z toho není rozhodující, dobrou startovní pozici to Monsantu rozhodně nedává. A aby toho nebylo málo, Evropská komise velmi pečlivě studuje připravovanou fúzi společnosti s německou firmou Bayer; transakce má mít hodnotu 66 miliard dolarů.

Konečně třetí rána dopadla v Americe, a to hned naněkolikrát. Stát Kalifornie rozhodl, že glyfosát je karcinogenní, a tudíž nežádoucí. Stát Arkansas si zase vzal na mušku herbicid dicamba, následníka Roundupu (v USA vypršely komerční relevantní licence v roce 2000), a zakázal jeho používání prozatím na půl roku. To souvisí s výše zmíněnou hromadnou žalobou: sloučenina dicamba v USA poničila přes šestnáct milionů hektarů polí, převážně sójových.

Tak či onak je Monsanto na obou březích Atlantiku v nezvyklé pozici – v těžké defenzivě. Podrobné zprávy o tom, jak kreativně nakládá s vědeckým výzkumem, to jistě nijak nevylepší.

Interní konzultant James Parry „došel ve svém hodnocení k závěru, že glyfosát může usnadňovat vznik rakoviny“, napsala nadřízeným Donna Farmerová, šéfka divize výzkumu Monsanta. „Bylo by záhodno dr. Parryho z jeho pozice odsunout,“ dodala.

Graf

Prodej glyfosátu ve světě (v tunách)

ZDROJ: Environmental Sciences Europe, Der Spiegel

Tržby z prodeje za rok 2016 (v mld. USD)