Z bruselského varování může Topolánek uplést bič a ještě zapráskat
Co nám to ti komisaři zase vykládají… Zdá se, že v Česku mezi lidmi spíše roste nedůvěra ke všemu, co přichází z Bruselu. Nad čerstvou zprávou Evropské komise o veřejných financích, která upozorňuje na české potíže, by však neměli mávat rukou ani zapřisáhlí euroskeptici. I kdyby si Brusel jen „zase vymýšlel“ (což není pravda), hodnocení komise každopádně ovlivňuje to, jak se na Česko dívají v zahraničí - ať už na finančních trzích nebo mezi potenciálními investory či ratingovými agenturami. To vše může mít další nepříznivé dopady pro českou ekonomiku, byť se nemusejí projevit hned.
Hodnocení Česka je ještě horší, než by se mohlo zdát z prvních zpráv. Země prohrává na celé čáře hned ve třech „disciplínách“. Momentálně zaznamenává nejhorší vývoj veřejných financí v EU - společně s Rumunskem. Pokud jde o předpokládanou výši rozpočtového deficitu v roce 2008, jsou na tom Češi opět nejhůře - společně s Maďarskem. Navzdory tomu, že už by se měly projevit stabilizační účinky batohu vlády Mirka Topolánka. A do třetice všeho špatného - Česko patří mezi země s nejhorším dlouhodobým výhledem veřejných financí. Jinými slovy patří k těm členům EU, jejichž hospodaření nejvíce ovlivní stárnutí obyvatel. V této „hvězdné pěchotě“ jsme společně s Řeckem, Kyprem, Maďarskem, Portugalskem a paradoxně i Slovinskem, jež letos zavedlo euro.
Jistě, současný pohled na českou ekonomiku - doma i v zahraničí - není dán pouze těmito čísly. Všichni si nejdříve všimnou slušného hospodářského růstu. Česká národní banka ve své zprávě o finanční stabilitě uvedla, že podle indikátorů z trhů investoři nepovažují čísla o deficitu veřejných financí za výrazně nepříznivá v kontextu vývoje v ostatních zemích střední Evropy. Právě tato zpráva ČNB však také upozorňuje na rizika nadměrně optimistických očekávání ohledně vývoje domácí ekonomiky. Centrální bankéři ostatně už dlouho varují, že liknavost při nápravě rozpočtového schodku se může značně vymstít. Situace možná není až tak hrozná jako v minulých letech v Maďarsku, ale český klid před bouří připomíná ten maďarský. A Maďarům bude ještě hodně dlouho trvat, než se vyhrabou z bahna.
Všechno špatné nakonec může být k něčemu dobré. Z trojího bruselského varování lze uplést bič a ještě s ním zapráskat. Pro současnou českou vládu, jež si podle všeho nebezpečí uvědomuje, se komise může stát pomocníkem. Vypadá to, že mnohé Čechy je třeba pořád přesvědčovat, že klid opravdu není na místě. Premiér Mirek Topolánek již hodnocení Bruselu ve své argumentaci používá. Vládní batoh - ať už jej bude předseda vlády z takticko-politických důvodů označovat za reformní či pouze stabilizační - sice míří správným směrem, ale je málo ambiciózní. Alternativní návrhy jsou však ještě horší. Na chvíli připusťme, že by „rebel“ v ODS Vlastimil Tlustý mohl mít pravdu v tom, že díky razantnímu snižování daní se výrazně zvýší hospodářský růst a omezí daňové úniky, což se časem projeví příznivě i na veřejných financích. Jeho značně neobvyklý propočet by ale neakceptovala ani Evropská komise, ani další autority na finančních trzích. Pověst Česka v zahraničí by se nezlepšila (se všemi možnými důsledky pro ekonomiku) a nadále by hrozilo, že země kvůli neplnění svých dřívějších závazků přijde o část peněz z fondů EU. Spíše než se obracet k daňovým návrhům Tlustého by měl Topolánek ještě více spořit.
Svůj malý bičík si nyní možná uplete také ministr financí Miroslav Kalousek. Všechna varovná hodnocení (nejen to z Evropské komise) by měla posílit jeho vyjednávací pozici v rozhovorech s jednotlivými resorty, jež nejsou spokojeny s návrhem přidělených financí na příští rok.
Něco ještě významnějšího by mohl vytěžit ze současné situace ministr práce Petr Nečas. Česko patří k zemím s nejhorším dlouhodobým výhledem veřejných financí, neboť ještě nezrealizovalo penzijní reformu. Státy, jež už jsou dále, teprve zjišťují, jaké slabiny má jejich nový systém. Ozývá se stále více kritiky vůči švédskému modelu důchodové reformy, který váže velikost penzí na výši osobních příjmů a prognózu průměrné délky dožití. Česko má nyní minimálně možnost poučit se z chyb ostatních. Pozitivní je i to, že Nečas hodlá o všech těchto věcech jednat s ostatními stranami. To však neznamená, že bychom nyní měli spoustu času. Je to přesně naopak.
