TŘINEC NECHCE VŠECHNO

Budoucí vlastnická struktura je předmětem vyjednávání

Pár dní poté, co britská konzultační společnost EuroStrategy Consultants představila veřejně svoji vizi restrukturalizace domácího ocelářství, souhlasili téměř všichni odborníci a zainteresovaní s variantou číslo čtyři (EURO 19/2001). To znamená sloučit Třinecké železárny (TŽ), Novou huť (NH), Vítkovickou divizi 200 a Vysoké pece Ostrava (VPO) do nově vznikajícího Českého ocelářského podniku (ČOP). Původně však tomuto návrhu nebyl příliš nakloněn ministr průmyslu Miroslav Grégr, který podporoval třetí variantu. Ta počítala s jednorázovou státní injekcí pro Novou huť a Vítkovice a s jejich následnou privatizací do rukou strategických investorů. To se pochopitelně nelíbí v Třinci, za nímž stojí silná severomoravská lobby. Grégra nakonec přesvědčil premiér Miloš Zeman. Některé informace, které získal týdeník EURO, uvádějí, že čtvrté variantě dává zelenou i stanovisko smluvně–opozičních partnerů. A tak se nyní může diskutovat již jen o podobě tohoto projektu. „Integrovat všechny severomoravské hutě do jednoho celku je jistě správná myšlenka a vláda by ji měla vzít na vědomí. Zatím by se však nemělo rozhodovat o způsobu této integrace, protože návrhů existuje více. Měl by nejprve vzniknout projekční tým, který bude mít za úkol vybrat tu nejvhodnější a nejlevnější variantu, míní ředitel poradenské společnosti Metalconsult Jan Kahovec. Ostře proti britské studii vystoupil i ministr financí Jiří Rusnok, který ji považuje za příliš drahou. Rozhodnutí o českém ocelářství by měla vláda vydat již do konce července. Nyní se připravuje podklad pro jednání kabinetu a jeho konečnou verzi, konzultovanou i se zástupci Evropské komise, má Grégr podepsat v polovině července. ČOP ano, ale jak? „Jsem přesvědčen, že hutě se musí spojit a že to musí být rychle. Jinak může být pozdě, jelikož eroze aktiv v čase hraje proti jednotlivým firmám. EuroStrategy říká, že se hutě mají spojit do konce roku. S tím naprosto souhlasím, a to i kdyby to mělo být sice v nefunkčním exekutivním tvaru, ale už ve funkčním strukturálním tvaru, uvedl výkonný ředitel Vítkovic Václav Novák. Zdaleka ne všichni však podporují názor EuroStrategy, která navrhuje předat Novou huť, VPO a vítkovickou divizi 200 Třineckým železárnám za jednu korunu. Český stát by takový projekt přišel na pětatřicet miliard korun a nikde není záruka, že by o ně nepřišel. Existují totiž obavy, že Třinec a jeho majoritní vlastník Moravia Steel nejsou dostatečně důvěryhodným partnerem pro tuto formu spolupráce. Třinecké železárny si tento hendikep zřejmě uvědomily, a proto se snaží vyjasnit vlastnické uspořádání. Šéf dozorčí rady TŽ Tomáš Chrenek navrhuje fúzi železáren s Moravií Steel. Současní vlastníci Moravie Steel by se stali zhruba ve stejném poměru přímými akcionáři Třineckých železáren. Padl prý také návrh, že by Třinec nekupoval NH, VPO a divizi 200 za pouhou korunu, ale za tržní cenu jejich akcií. V nově vzniklém uskupení by také neměly všechny akcie vlastnit jenom TŽ, ale část z nich by měla patřit zahraničnímu partnerovi, nejspíš společnosti CMC, která má v Třinci již nyní minoritní podíl. Další akcie by mohly získat regionální instituce a management. Kapitalizace by byla levnější. Nejlevnější pro stát by však byla varianta, která počítá s kapitalizacemi věřitelů. Svůj podíl v ČOP by pak získaly nejen Moravia Steel, respektive Třinec a CMC, ale i banky a International Finance Corporation (IFC), které úvěrují Novou huť. IFC totiž ještě předtím, než studie EuroStrategy spatřila světlo světa, uvažovala o kapitalizaci své pohledávky, která byla určena na stavbu minihuti. Největší část z finančních injekcí by měla jít právě na úhradu tohoto úvěru. Minihuť ale dosud nefunguje. Nevydělává a půjčku není z čeho splácet. IFC však dodavatele technologie vybrala sama, a měla by tedy nést část rizika. Také dluhy z obchodní činnosti by se mohly kapitalizovat. Akcie ČOP by pak dostal i dodavatel uhlí OKD a dodavatelé železné rudy Shiran (jenž přes sesterskou firmu Infatrade ovládá třetinu VPO) a Minerfin, který obhospodařuje Třinec. Stát by musel zaplatit jenom za vítkovickou hutní divizi 2,4 miliardy korun potřebných k soudnímu vyrovnání. Tuto sumu by však mohl zpět získat tak, že by část ČOP nabídl dalšímu zahraničnímu partnerovi, který obchoduje s plochými výrobky. CMC se totiž zabývá jen dlouhými produkty. Menší firmy, jako Jäkl Karviná, Válcovna za studena, Válcovna plechu Frýdek-Místek, kyslíkárna a energetika Nové huti, by měly být přednostně nabídnuty k prodeji ČOP. Nápad, aby byly předány za korunu svému managementu, padl už definitivně. Kdo bude králem? O podobě Českého ocelářského podniku dosud není pevně rozhodnuto, ale již se diskutuje o jeho personálním obsazení. „Má–li mít ČOP naději na úspěch, musí nutně mít jeden management, jedno představenstvo a jednu dozorčí radu. Na každém kopci je místo jen pro jednoho krále, v opačném případě se nedá řídit. Management musí splňovat dvě základní podmínky: musí sdílet stejnou filozofii a musí být kvalifikovaný. Ideálním šéfem by byl někdo, kdo nepochází ze žádné z integrovaných firem a kdo není ocelář. A hlavně musí vidět dolarové znaky a ne tuny, zdůraznil Novák. Protože lidé v šéfovských křeslech ČOP budou mít velký vliv, je tlačenice o tyto posty veliká a určitě se bude ještě stupňovat. Největší zájem mají pochopitelně představitelé současného managementu, zatím však žádné konkrétní návrhy nejsou. Už teď je však více než jisté, že personální změny se uskuteční alespoň na úrovni podniků. Vítkovický management se dostal do ostrého sporu s ministrem Grégrem kvůli vysoké výši opravných položek, které zvedly ztrátu za loňský rok na devět miliard korun. Šéf průmyslu nyní usiluje o Novákovo odvolání. Dozorčí rada sice schválila nové manažerské smlouvy na letošní rok, ale dosud nejsou podepsané. Po valné hromadě, která se bude konat 18. června, lze nejspíše očekávat změny. „Je určitá sada pravidel, od kterých nejsem ochoten se odklonit, a neudělám to, ani kdybych k tomu byl tlačen. A z toho potom vyplyne, zda ve Vítkovicích zůstanu, či ne, komentoval spekulace o svém odchodu Novák. Týdeník EURO získal informace, že novým šéfem Vítkovic by se mohl stát Bronislav Zelinský, který v této funkci již krátce působil v roce 1999 po odvolání Václava Pastrňáka. Ve hře je prý také současný ředitel hutnické divize Vladimír Bail. Zhruba ve stejné době by měl své křeslo opustit i ředitel Nové huti Svatopluk Velkoborský. Na jeho místo by měl nastoupit Miroslav Čermák, který donedávna působil v managementu Komerční banky.

Prezident CMC
Máme zájem Firma Commercial Metals Company, která je menšinovým vlastníkem Třineckých železáren a bude hrát nepochybně značnou roli v chystané restrukturalizaci,má v USA čtyři hutě a čtyřicet závodů na zpracování oceli. Je největším zpracovatelem šrotu ve Spojených státech a je především jedním z předních světových obchodníků s ocelí. Její akcie jsou kótovány na NYSE. Rodina, která firmu založila, vlastní zhruba jedenáct procent akcií. Malý podíl mají zaměstnanci a management, zbytek institucionální investoři. Patří mezi ně nejen renomované instituce, jako JP Morgan, Rothschild, Goldman Sachs, velké pojišťovny, ale i veřejnost. Mezinárodní ústředí firmy sídlí ve Švýcarsku. Na otázky o účasti CMC v restrukturalizaci českého hutnictví odpovídal prezident CMC Intenational Hanns K. Zöllner. EURO: Je to, co navrhuje studie, výhodné i pro vás, jako menšinového akcionáře v Třinci? ZÖLLNER: Studie navrhuje restrukturalizovat a koncentrovat hutnictví tak, aby byl nový podnik ziskový. To znamená, že to je výhodné i pro menšinového akcionáře. EURO: Jste připraveni podílet se na nezbytném kapitálovém posílení Třineckých železáren? ZÖLLNER: Získat dlouhodobé prostředky pro modernizaci a rozvoj podniku není problém. Velké potíže bývají s provozním kapitálem. My jako minoritní akcionář Třince se výrazně podílíme na financování provozního kapitálu. Jsme připraveni hrát podobnou roli i v nové společnosti, pokud budeme její součástí. EURO: Počítáte s tím, že byste zvyšovali svůj akciový podíl? ZÖLLNER: Zájem máme. Záleží na dalších okolnostech, zda bude někdo svůj podíl prodávat, nebo se bude zvyšovat kapitál. V případě nové společnosti se můžeme výrazně podílet na zajištění provozního kapitálu, podobně jako jsme to udělali před časem v Třinci. EURO: Někdy vznikají pochybnosti o průhlednosti vlastníka TŽ, firmy Moravia Steel. Můžete říci, jaké jsou vaše zkušenosti? ZÖLLNER: S Třineckými železárnami obchodujeme již mnoho let a vždy se chovaly korektně. Mohu říci, že Moravia Steel přivedla do podniku skutečně kvalitní management, což se projevuje i na zisku. Nemáme s majoritním akcionářem skutečně žádný problém. EURO: Jaká vidíte největší rizika pro projekt sloučení hutí? ZÖLLNER: Pro Českou republiku je největším rizikem, když projekt neuskuteční. My v Třinci máme pětiletý plán rozvoje, a když nedojde ke sloučení, tak jedeme dál. Ale pro zbytek hutnictví by to byl problém jak v běžném obchodě, tak v souvislosti se vstupem do Evropské unie.

Tomáš Chrenek
Rozhodnutí se dá stihnout Šéf dozorčí rady Třineckých železáren upozorňuje, že zahájení restrukturalizace hutnictví je důležité pro rozhovory o vstupu do Evropské unie. EURO: Jak jste na tom s privatizačním úvěrem? CHRENEK: Privatizační úvěr je splatný v březnu roku 2004. Nyní je splaceno přes 65 procent a není nic po lhůtě splatnosti. Navíc počítáme s tím, že prodáme barrandovské ateliéry a inkaso poslouží na předčasnou splátku úvěru. EURO: To se ale vleče. CHRENEK: Máme zájem Barrandov prodat, ale ne za každou cenu. Problémem je v tomto případě symbióza dvou neslučitelných záležitostí. Na jedné straně je tam velký potenciál v pozemcích, které ale nejsou v územním plánu určeny jako stavební pozemky. Na druhé straně fungují ateliéry, a filmový byznys s těmi pozemky také nemá nic moc společného. Najít někoho, kdo je schopen absorbovat tyto dvě protichůdné entity a který by měl navíc ještě peníze, to není úplně jednoduchá záležitost. EURO: Studie předpokládají uzavírání mnoha provozů a nejvíce by měla být postižena Nová huť. Bude možné dosáhnout dobré dohody? CHRENEK: Jsem přesvědčen, že Nová huť je až na několik jednotlivců podnikem renomovaných odborníků, kteří nehodnotí budoucnost svého podniku v horizontu měsíců, ale let. Ti jednoznačně tuto myšlenku podpoří. EURO: Souhlasíte s názorem, že je třeba postupovat velmi rychle. Není ale harmonogram až příliš optimistický? CHRENEK: Je třeba ho rozdělit na dvě části. První je samotné rozhodnu–tí, že to tak bude. Druhá je realizační část. Ta bude mít samozřejmě více peripetií, než se předpokládá ve studii. Rozhodnutí, že z našich hutí bude jeden podnik s jedním řízením, s jednou dozorčí radou, s jedním představenstvem, lze stihnout v termínu do konce července. EURO: Jste názoru, že požadavky na zdroje z veřejných rozpočtů jsou obhajitelné? CHRENEK: K zamýšlenému odpisu dluhů se nechci vyjadřovat, protože se netýká Třineckých železáren. Otázka finančních injekcí pro zvýšení konkurenceschopnosti souvisí s tím, že dva podniky přijdou do společné firmy bez peří. Finanční injekce se vážou ke kompenzaci něčeho, co sublimovalo v minulých letech v Nové huti a ve Vítkovicích. EURO: Domníváte se, že finanční injekce budou přijatelné pro Evropskou unii? CHRENEK: Tyto prostředky budou sloužit k dotažení restrukturalizace. S tím Evropská komise nejen bude souhlasit, ona to sama navrhuje. Vyřešení restrukturalizace je podmínkou pro uzavření desáté kapitoly vstupních rozhovorů.