Smysl jednání druhých odhadujeme podle našich předešlých zkušeností s nimi
Smysl jednání druhých odhadujeme podle našich předešlých zkušeností s nimi, či s jejich předchůdci. V tramvaji si dáváme pozor na skupinky občanů tmavší pleti, v taxících zase na řidiče a jejich hrací skříňku. Skrze tyto stereotypy vnímáme svět. Katastrální úřad v Praze jednoznačně býval korupcí prolezlý. Věděl to každý, kdo se jen vzdáleně přiblížil realitnímu trhu. Za minulého vedení se na tomto katastrálním úřadě loni v září vyřídilo 956 návrhů na vklad ve lhůtě kratší než 30 dnů, i když průměrná doba vyřízení byla více než šestkrát delší. V té době o pořadí vyřizování jednotlivých případů rozhodovali katastrální právníci, a pokud se rozhodli nějaký případ z jakéhokoli důvodu upřednostnit, nemuseli o tom vést žádný zdůvodňující zápis, nikomu nic vysvětlovat. I na nové vedení úřadu, které nastoupilo loni v říjnu, již prasklo několik případů expresně vyřízených podání a vysvětlení tohoto jevu nejsou moc přesvědčivá (viz článek na straně 26–27). Interpretace, která je první po ruce, je korupce. Je to, jako to bylo dřív, jen místo právníků se k lizu dostal ředitel a jeho zástupci. Přímý důkaz této možné korupce neexistuje, máme k dispozici jen podezřele rychle vyřízené případy (tedy výsledek možného uplacení) a zkušenosti z minulých let. Zda jsou nový ředitel Jan Seik a jeho zástupce Lubomír Klučka úplatní, či nikoli, se s jistotou rozhodnout nedá. Pokud se ale na chvíli oprostíme od emocí, dá se říct, že je to nakonec jedno. Argument pro tento cynický závěr je aritmetický. Jak totiž ukázalo šetření jim nadřízeného orgánu (Český úřad zeměměřičský a katastrální), v lednu byly ve lhůtě do třiceti dnů vyřízeny pouhé tři návrhy. Tedy pouhá jedna třísetina množství z loňského září. A další čísla ukazují, že průměrná lhůta vyřízení návrhů na vklad se začíná zkracovat. Jestliže tedy před organizačními změnami ředitele Seika byla korupce běžným jevem a mohla vysvětlovat až tisíc případů měsíčně, nyní jsou to jen jednotlivé kauzy. Prostor pro korupci zmenšilo i přesunutí pravomoci rozhodovat o pořadí vyřizovaných případů od právníků k vedení úřadu. Zde nejde jen o prostý fakt, že právníků bylo několikanásobně více. Podstatné je, že nyní riskují lidé, kteří mají mnohem více co ztratit (pozici ředitele oproti řadovému právníku) a na které je mnohem více vidět. Skutečnost, pod jakou jsou kontrolou, nejlépe dokumentují konkrétní expresně vyřízené případy, o nichž informují nespokojení Seikovi podřízení. Střílejí ze zálohy a míří přesně.
