Dle většiny manažerů se Poláci chovali v Bruselu nevhodně
Schvalujete polský postup na posledním summitu EU?
- Ano 31,7 %
- Ne 52,9 %
- Nevím 15,4 %
Na posledním summitu EU v Bruselu 21. až 22. června byly po složitých jednáních dohodnuty konečně „obrysy“ její budoucí smlouvy. Ústředními postavami summitu se stali polský premiér Jaroslaw Kaczynski, který se ho nezúčastnil, a jeho bratr, prezident Lech Kaczyński, jenž Polsko zastupoval. Přítomné politiky totiž šokovali svými výčitkami Němcům, že vyvraždili Poláky. Premiér Kaczyński zdůvodňoval požadavky Varšavy na větší vliv polských hlasů v EU ztrátami polského obyvatelstvu za druhé světové války. „Žádáme jen, abychom dostali zpět, o co jsme přišli. Kdyby Polsko neprožilo léta 1939 až 1945, mělo by 66 milionů obyvatel,“ prohlásil premiér země se 38 miliony obyvatel. Nakonec byl na summitu uzavřen kompromis, který posunuje zavedení nového systému hlasování v unii až na rok 2017. Hlas Varšavy tak bude mít až do roku 2014 váhu garantovanou smlouvou z Nice. Další tři roky má platit přechodné období. S tímto polským postupem nesouhlasí 52,9 procenta manažerů.
Objevuje se i v této odpovědi: „Polský postup neschvaluji. Argumenty z dílny bratrů Kaczyńských jsou spíše destruktivní a destrukce do politiky nepatří. Je s podivem, že je vůbec použili.“ Ještě kritičtěji se vyjádřil jiný respondent: „Poláci brzdí EU a všem vyhrožují. Jejich postup je do jisté míry vyděračský. To, co prohlásil polský premiér Jaroslaw Kaczyński, nemá obdoby. Jsem pro důsledné hájení národních zájmů, ale musí to být stylem, který má úroveň. Už dnes je však jasné, že bude dvourychlostní Evropa.“
Tento názor s nimi nesdílí manažer: „Je zřejmé, že stará EU má velký problém strávit dost odlišné politické a kulturní prostředí nových členských zemí. Nedivím se Polákům, že zvolili tuto konfrontační politiku. Potvrzuje to starou negociační pravdu, že to, co si nevyjednáš na začátku, obvykle nemáš šanci kdykoli později změnit. Poláci jsou tvrdí vyjednávači. To je o nich známo a svou velikostí jsou v EU také nepřehlédnutelní. Věřím, že pro konzervativní struktury staré Evropy to musel být šok, jaké prostředky polský tým zvolil. Nakonec však přinesly Polsku výsledky. Neodsuzuji to, účel světí prostředky. Zajistili si tím několik let odkladu nekompromisních integračních nálad v některých starých členských zemích EU.“ Podporu nachází v další odpovědi: „Odpovídám jednoznačně ano. Důvodem je pouhé srovnání přístupu 'starých' členských zemí s postupem Polska. Z mnoha příkladů vybírám omezení pohybu lidí ze strany Německa a dalších zemí v době po vstupu 'desítky', neplnění kritérií eurozóny některými velkými zeměmi, aniž by to pro ně mělo nějaké následky, a 'převálcování' nových zemí starými členy během řady předvstupních jednání. Plyne z toho oprávněná obava, že při příliš rychlém přijetí silně integrujících zásad (což by se stalo, kdyby byla schválena odmítnutá euroústava) by velké země jednoduše promítly své vnitropolitické problémy do celoevropské politiky, čímž by je přenesly na menší státy, aniž by ty měly dostatečné reciproční možnosti. Domnívám se, že ani dvoutřetinová většina zemí s malým počtem obyvatel by při navrhovaném způsobu nedokázala účinně zabránit takovému jednání. Přičemž nové země zcela otevřely své trhy v rámci Evropy (až na výjimku v obchodování s půdou). Z těchto důvodů si myslím, že postup Polska byl zcela oprávněný, a jsem hrdý na to, že současná vláda našla odvahu k jeho, byť omezené podpoře.“
Tento manažer je však k jednání českých politiků velmi ironický: „Postoje Polska jsou dle mne jednoznačně vypočítavé. Polsko svými dimenzemi představuje v EU zemi, která se nepočítá mezi velké, na druhé straně se však neřadí ani mezi takzvané malé. Spoléhá také na své tradiční transatlantické spojenectví, které je vřelejší, než mají mnohé státy západní Evropy. Navíc se tento summit EU konal v době, kdy bratři Kaczyńští čelí na domácí politické scéně nemalému pnutí. Potřebovali tedy ukázat svoji rozhodnost a nekompromisnost. To se jim za nemalého přispění ČR stoprocentně podařilo. Premiér Mirek Topolánek, vicepremiér Alexandr Vondra a europoslanec Jan Zahradil se díky tomu tentokrát nevyspali do růžova. Jednalo se totiž celou noc až do časných ranních hodin. Výsledek je však pro ČR poněkud tristní. Po roce 2017 se totiž při rozhodování v EU přejde na nový, méně výhodný systém pro ČR a navíc dříve či později na jedno období ztratíme svého eurokomisaře, neboť jejich počet se sníží z 27 na sedmnáct. Naše 'jedničky' se opravdu 'zviditelnily'!
Odpovídalo 104 manažerů
