Církevní restituce
Otázka církevních restitucí snad konečně spěje do finále. Vládní komise chce přichystat návrh vyrovnání do konce června. Samotné předání majetku pak má být připraveno už do roka. Politikům totiž ušetřila práci předchozí „církevní“ komise, která zasedala za Topolánkovy vlády. Nejmenšímu koaličnímu partnerovi, Věcem veřejným, se však závěry předchozí komise nelíbí, a tak protlačují hlavně naturální plnění. Určitým posunem je, že už netrvají na poněkud populistickém řešení, které prosazovaly ve volebním programu – navrátit církvím jen sakrální budovy. Na to mnoho voličů jistě slyšelo. Neživotaschopnost takového návrhu je zřejmá na první pohled. Pokud se církve mají osamostatnit a tím pádem i samofinancovat, potřebují vlastní zázemí. A nepomohly by ani daňové asignace, protože náklady na správu budov jsou zkrátka příliš vysoké. Nehledě na to, že princip „navrátit, co bylo ukradeno“ by tak stejně nedošel naplnění. Část volebního programu ale VV přece jen chtějí zachovat při životě, a proto trvají na formě vyrovnání pokud možno bez finanční náhrady. Vydat lesy a pozemky podle ministra zemědělství nezabere více než několik měsíců a vcelku rychle by se tak po dvou desetiletích konečně ulevilo obcím. Véčkařská cesta se proto zdá tentokrát poměrně schůdná. Otázkou zůstává, jak stát bude vracet církvím a řádům tu část pozemků, které jim po roce 1948 zabavil a posléze převedl na jiné vlastníky. Zatím nikdo neví ani to, kolik jich vlastně je.
