Snad nejnáročnější disciplínou ve výrobě historických zbraní jsou japonské katany. Tvorba těchto dokonalých zbraní je mimořádně náročná na materiál i lidský um. Zatímco dílen, kde vznikají „běžné“ historické zbraně, je mnoho, výrobce katan byste spočítali na prstech jedné ruky.
JAPONSKÉ KATANY Jedno japonské přísloví říká: ,,Na cestě, kterou si sami vyberete, neexistují překážky.“ Tímto rčením se snaží řídit i kovářský mistr Pavel Bolf. Je jedním ze dvou hlavních tuzemských producentů, kteří se pustili do mimořádně náročného podnikání. Vyrábí tradiční japonské meče - katany. Výroba těchto ušlechtilých zbraní stojí na pomezí precizního řemesla, umění a permanentního studia. I proto si na živnost, která žádá trpělivé dlouholeté sebezdokonalování, troufne málokdo. „V Česku jsme v podstatě jen dva plně profesionální výrobci, v Evropě vím asi o čtyřech dalších. Ve skutečnosti je sice výrobců víc, ne všichni jsou ale alespoň na průměrné úrovni,“ říká Bolf. Konkurence tak celkem logicky čeká v Asii. A to na obou koncích nabídkové škály. Levné, ale méně kvalitní katany se produkují v Číně. Naopak meče dovedené k dokonalosti, které jsou ale náležitě drahé, se vyrábějí v „rodném“ Japonsku. „Ani jednu skupinu tak nepovažuji za konkurenci v pravém slova smyslu,“ podotýká Bolf, který se snaží vyhovět zákazníkům poptávajícím jakousi střední třídu katan. BEZ OZDOB ZA 100 TISÍC Díky minimální místní konkurenci tak v Česku není o zakázky nouze. „Zpočátku jsem téměř výhradně vyráběl meče pro tuzemské zákazníky. Tak 25 kusů ročně. V loňském roce jsme vyrobili už 50 mečů a zhruba třetina z toho se prodala do zahraničí,“ vypočítává Pavel Bolf. Jak se pohybují ceny? Liší se podle kategorie, do které meč spadá. Ty jsou tři. „Do té první patří meče s čepelemi kovanými z moderní válcované oceli, ale kalené tradičním způsobem. Jejich cena začíná na 26 tisících korun. Druhou třídu tvoří meče s čepelemi z překládané moderní oceli. Jejich cena začíná na 70 tisícovkách. A poslední skupinou jsou zbraně vyrobené tradiční technologií, tedy včetně námi vyrobené oceli. Stojí kolem 100 tisíc korun. Mluvíme o cenách mečů v základní, nezdobené podobě,“ podotýká Bolf. REJNOČÍ KŮŽE A KAMENY Z JAPONSKA Malá konkurence a relativně vysoké prodejní ceny? Zdálo by se, že výroba katan je živnost k pohledání. Pravý opak je ale pravdou. Krásné řemeslo komplikují mnohá úskalí. Potřeba je pořídit si velmi specifické nářadí a také nakupovat unikátní materiál dovážený z Japonska. „Lpím na tradičních postupech výroby. Proto se bez některých speciálních nástrojů neobejdu. Jako příklad mohu uvést přírodní brusný kámen, který se vyskytuje pouze v Japonsku. Bez něj se katana nedá kvalitně vyleštit. Samozřejmě je velmi drahý,“ říká Pavel Řiháček, který je druhým velkým producentem katan v Česku. I další používané materiály, jako jsou rejnočí kůže nebo speciální oplety rukojetí, se taktéž dovážejí ze země vycházejícího slunce. „Nejobtížnějším problémem bylo získání oceli pro čepele mečů, vyráběných tradiční technologií. Není možné ji nakupovat, proto jsem si ji začal loni i přes poměrně vysoké náklady vyrábět sám,“ uvádí Pavel Bolf. Také některé nástroje si musejí podnikatelé zajistit sami. „Pro výrobu čepelí postačí v podstatě standardní vybavení kovářské dílny. Speciální ruční nářadí, zejména dláta a různé škrabáky na výrobu žlábků, jsem si ale musel vyrobit sám,“ potvrzuje Bolf. STUDIUM TRVÁ I PŘES DESET LET**
Vedle nutnosti zajistit netradiční materiály a nářadí je ale tou nejnáročnější položkou v seznamu samotný lidský um. Studium trvá mnoho let. „V Japonsku jsou na to velmi náročné zákony. Žák musí nejméně čtyři roky strávit pod přísným vedením učitele, který je registrován jako mečíř. Až poté, co učitel uzná, že jeho žák je již natolik připraven, že může samostatně zvládat toto řemeslo, doporučí jej k registraci. Jen málokdy je ale čtyřletá lhůta učení dodržena. Velmi často bývá o mnoho delší, někdy i více než 10 let,“ vysvětluje Pavel Řiháček.
„V Česku je situace jiná. Obor mečíř se již vyučit vůbec nedá. Proto se jím může stát každý, kdo umí zbraň vyrobit. Často to jsou kováři. Avšak kdo chce vyrobit opravdu kvalitní katanu, musí zvládnout mnoho výrobních technik. Nakonec výrobce stejně dospěje do situace - pokud je dostatečně houževnatý a ctižádostivý - kdy usoudí, že bez učení v Japonsku se daleko nedostane,“ konstatuje Řiháček.
Stejného názoru je i Pavel Bolf. „Já sám usiluji o možnost studovat v budoucnu výrobu japonského meče v zemi jeho původu. Zatím je pro mne sama výroba zároveň i cestou studia a objevování technologií,“ říká. Pokoru vůči prastarému řemeslu si uchovává a nezdráhá se náročného zákazníka odkázat na orientální velmistry.
