Trnka z Esetu: od desetiletého půstu ke sto milionům zákazníků

Jsme slovenská firma, proto daně platíme na Slovensku a přijde mi to zcela normální, říká Miroslav Trnka, zakladatel antivirové společnosti Eset.

S majetkem, jehož hodnota se odhaduje na více než 15 miliard korun, je Miroslav Trnka jedním z deseti nejbohatších lidí na Slovensku. Přesto, nebo možná právě proto, chodí stále přednášet studentům na vysokou školu. „Často se mne - s velkou nadějí v hlase - ptají, jak se rychle stát bohatým. Vidí v Esetu vzor byznysu, jak vydělat peníze myšlenkou. Mají představu, že když vymyslí nějakou aplikaci, prodají ji velké firmě, jsou za dva roky milionáři, nebo rovnou miliardáři. Přitom my jsme si prošli téměř desetiletým obdobím půstu, kdy jsme si brali peníze jen na holé živobytí a všechno ostatní jsme investovali zpět do firmy,“ popisuje Trnka začátky softwarového obra jménem Eset.

Slovenská firma letos slaví čtvrt století existence, přičemž vývoj klíčového produktu, antiviru NOD32, začal ještě o pět let dříve.

Podle posledních dostupných údajů utržil Eset v předloňském roce 424 milionů eur, tedy asi 11,5 miliardy korun. Jak velkou část tvoří příjmy z „domácích trhů", ze Slovenska a z Česka?

Celkově to odpovídá síle ekonomik jednotlivých evropských i světových států. Nicméně Česká a Slovenská republika stále představují - s ohledem na počet obyvatel dané země - hlavní domovinu našeho produktu. Podíl na trhu je větší než kdekoli jinde. Ale i v jiných částech světa nás trh občas překvapí. Třeba v Hongkongu a na Novém Zélandu má Eset obrovský tržní podíl, přestože to rozhodně nejsou naše tradiční destinace. Je to spíš dané schopností tamních distributorů.

Kolik zákazníků máte aktuálně celkem na světě?

To je těžká otázka. Musíme rozlišovat, koho považovat za klienta. Pokud bychom to vztáhli na uživatele plnohodnotného softwaru, tedy těch, kteří za program zaplatili, tak máme přes sto milionů platících uživatelů ve více než dvou stovkách zemí světa.

V kolika z nich jste někdy byl?

Jen ve zlomku. Žádnou mapu, kam bychom si v managementu zapichovali špendlíky, nemáme. A abych byl upřímný, i když jsem před časem zamýšlel navštívit alespoň naše pobočky, nezvládl jsem ani to. Byl jsem jen u pár nejdůležitějších partnerů.

Odpovídají tržby z jednotlivých zemí ekonomické síle daných trhů, nebo jste někde zaznamenali anomálie?

Obecně platí, že čím větší je trh, tím vyšší tržby generuje. Pak jsou zmíněné výjimky, většinou závisející na schopnosti partnerů a momentální situaci na trhu. Zajímavá se jeví Ukrajina, kde se nám daří opravdu výjimečně. Dominovaly tam ruské bezpečnostní firmy, místní se je snaží kvůli konfliktu vytlačit a náš produkt se jim zřejmě zdá jako vhodná alternativa.

Jste největší ryze slovenská firma a dost možná i jediná s globálním dopadem. Cítíte podporu ze strany politiků a státu?

Verbálně se to občas děje, především když nás zmiňují politici při jednáních v cizině nebo se zahraničními partnery. Ale že bychom měli nějaké úlevy či zvýhodnění, tak na to si nevzpomínám. Řada zemí, včetně Česka, podporuje lokální firmy na výstavách a veletrzích typu CeBit. Když však podobná dotace existovala na Slovensku, nikdy jsme nebyli schopni na ni dosáhnout kvůli neuvěřitelné byrokracii a špatně nastavenému systému. Bylo to tak obtížné, že jsme to raději vzdali. Jsme pyšní, že jsme dokázali vybudovat tak velkou firmu zcela sami, bez dotací či úlev. I když v tom bylo i kus štěstí. Na druhé straně když vidíte objemy státní podpory, jež putuje do firem, které nemají příliš pozitivní dopad na ekonomiku, mrzí to. Upřímně si myslím, že snáz bychom dosáhli na nějakou podporu, kdybychom byli zahraničním koncernem a chtěli na Slovensku montovat auta. Přitom technologické firmy jsou nejlepší druh byznysu: nespotřebovávají žádné nerostné suroviny, neznečišťují životní prostředí, prodávají čistou myšlenku. To je sen každého ekonoma.

Neuvažujete o přestěhování sídla firmy na Kypr, do Nizozemska nebo nějakého jiného daňově výhodnějšího prostředí?

Poradenské firmy nám to radily a stále radí. Je evidentní, že bychom na takovém modelu ušetřili miliony, možná desítky milionů eur ročně. Nechci, aby to znělo pateticky, ale vždy jsme se snažili podnikat férově, eticky. Považuji za zcela normální, že jsme slovenská firma a platíme daně na Slovensku. V tomto se shodneme s ostatními akcionáři. Je to slušné chování, které by mělo být přirozené a normální každému.

Takže veškeré daně platíte na Slovensku?

Ano a dobrovolně. (úsměv) Chceme, aby peníze šly státu. Najdou se lidé, kteří nám to vytýkají s tím, že stát nefunguje dobře a zdaněné peníze se často rozkradou. Ale my nechceme léčit stát tím, že bychom neplatili daně. To je špatný přístup.

Před časem jste založil neziskový subjekt proti uplácení, nadaci Zastavme korupci. Vidíte již nějaké konkrétní výsledky?

Snažíme se působit v několika oblastech, ve vzdělávání, legislativě, a také zajišťujeme ochranu whistleblowerů (jedinců, kteří upozorní na nekalé jednání - pozn. red.). Jsem hrdý na to, že jsme iniciovali připomínkování zákona namířeného proti korupci, takzvaného protischránkového zákona. Zafinancovali jsme opravdu kvalitní materiál, který se stal podkladem pro nové znění zákona. Není sice dokonalý, ale nemůžeme si myslet, že nějakým legislativním nařízením odstraníme veškerou korupci ze státu. Všechno je to jen soustava zábran, které dohromady tvoří síto, jež by mělo výrazně snížit úplatkářství.

Nakupujeme menší firmy, doplňujeme si portfolio, ale ne takovým tempem, jak bývá zvykem v Silicon Valley, říká Miroslav Trnka.

Je korupce zakořeněna v myšlení lidí nebo je v našich zemích tolik příležitostí k uplácení?

Je to kombinace různých důvodů a příležitostí. Osobně si myslím, že určitou roli hraje zkušenost lidí s komunistickým režimem, kdy se nedalo skoro nic sehnat - ať už služba, nebo produkt - a lidé museli využívat různých známostí. Vlastně v té době to ani nikdo nepokládal za špatnou věc, byl to určitý druh sociální sítě k zabezpečení potřeb své rodiny. A zřejmě to zůstalo v podvědomí mnoha lidí. Je to i důsledek vývoje politiky v Česku a na Slovensku, který probíhal řekněme neorganickým způsobem, kdy se řada osob vydala do politiky nikoli s úmyslem sloužit občanům, ale měli to jako jiný druh byznysu. Ovšem řekl bych, že se situace zlepšuje, není už tak tragická jako v 90. letech, kdy to bylo opravdu divoké.

Jste zakladatelem úspěšné technologické firmy, nešlo by - s nadsázkou - na tuto problematiku napsat nějaký software?

V podstatě ano, ale není to v možnostech softwarového vývojáře. To, co „program“ tvoří, je „jen“ soustava zákonů a morálka společnosti. Nic víc. Ale vážně, nadace třeba dokázala prosadit změnu osnov a učebnic, aby se už v základních školách hovořilo o tom, co je uplácení. Aby i malé děti začaly chápat morální dilemata, která vznikají. Korupce tu vždy byla a bude, je to jev starý jako společnost sama, problémem našich zemí je, že míra korupce přesáhla únosnou míru. Česko a Slovensko díky tomu skutečně krvácejí. Už tak řešíme složitý přerod zřízení z komunismu do normální občanské společnosti a takové odsávání prostředků naše země ničí.

Je horší situace v Česku, nebo na Slovensku?

Nevím. Jednu dobu se mi zdálo, že je to horší u vás, ale poslední dobou mám pocit, že v Česku přece jen fungují určité mechanismy. U vás byli kvůli podezření na korupci zatčeni někteří politici. Nehovořím o odsouzení, ale první krok všeho je alespoň je zatknout. Na Slovensku se zase podařilo přijmout zákony na zveřejňování smluv a další postupné kroky k transparentnosti. Ale vzhledem k naší společné minulosti má i přítomnost řadu podobných nebo stejných rysů.

Stejně tak je zajímavé, že na území bývalého Československa, pár set kilometrů od sebe, vznikly tři globálně úspěšné antivirové společnosti (Avast, AVG a Eset). Je to náhoda?

Velmi těžko se to hodnotí. Dle mého odhadu, nijak nepotvrzeného čísly, jde o důsledek kvalitního školství v rámci východního bloku. Šikovní lidé jsou v každé zemi, ale školy a celkově intelektuální sféra v Československu byly velmi rozvinuté. Zároveň když došlo k přechodu ke kapitalismu, bylo zdejší historické povědomí o podnikání rozvinutější, takže se byznysové procesy nastartovaly dřív než v jiných zemích, například na Ukrajině. A to následně způsobilo i větší odbyt pro služby typu počítačové ochrany.

Avast vloni za zhruba 32 miliard korun koupil konkurenční AVG. Konsoliduje se trh?

V číslech nevidíme, že by se něco dělo, ale naráz se objevila spousta volných odborníků. AVG byla trochu přifouknutá firma, některé z těchto profesionálů se nyní snažíme získat, je to i jeden z důvodů, proč jsme v Brně otevřeli pobočku. Navíc tam studuje řada šikovných slovenských i českých studentů, o které máme zájem.

Na finančním trhu je přebytek likvidity, investoři horlivě nakupují. Registrujete zvýšený zájem investorů o vaši společnost?

Nabídky na odkoupení části nebo celé Hrmy jsou v podstatě kontinuální od konce 90. let, jen se mění jejich intenzita. V poslední době dostáváme vážnou nabídku zhruba jednou měsíčně. A to přesto, že je o nás všeobecně známé, že nehodláme prodávat.

Neuvažujete ani o vstupu na burzu?

Zatím ne. Řekněme si na rovinu: co by nám to přineslo? IPO je řešením pro firmy, které potřebují kapitalizovat aktiva, jež během let vybudovaly. Spolumajitelé Esetu jsou dobře zajištěni, nepotřebují svou situaci řešit prodejem firmy. Navíc stále rosteme, díky čemuž máme dostatek vlastních zdrojů na investice.

Neplánujete naopak, že by byl Eset v pozici konsolidátora trhu?

Průběžně nakupujeme menší firmy, doplňujeme si portfolio, ale ne takovým tempem, jak bývá zvykem v Silicon Valley. Pokud jde o spojení s konkurentem, je to složité. Všeobecná představa, že když se spojí dva antiviry, bude výsledná množina zákazníků součtem klientů původních firem, většinou neplatí. Slučování technologií z jednoho oboru je velmi složité a náročné, zmiňovaný příklad Avastu máme před očima. V tomto případě se mi zdá, že to byla spíš investorská než technologická operace.

Jaký rok 2016 jste měli vy?

Nemáme dosud uzavřené všechny výsledky, zpracováváme data z jiných kontinentů. Co se týká regionu EMEA (Evropa, Střední východ a Afrika - pozn. red.), dosáhli jsme nárůstu tržeb okolo deseti procent. Dříve jsme rostli výrazněji, vyšším dvouciferným tempem, ale v daný moment je to na firmu naší velikosti dost dobrý výsledek. Zlepšuje se také naše pozice na světovém trhu, podle analytické společnosti Gartner jsme číslo pět na světě.

Zatímco Avast funguje na freemium modelu, kdy má uživatel základní verzi antiviru zadarmo a platí si za rozšířené funkce, Eset má jen časově omezenou testovací verzi softwaru a pak si musíte zakoupit licenci na plnou verzi. Je vaše koncepce lepší?

Nepřísluší mi hodnotit byznys model konkurence, navíc majitelé Avastu jsou mí přátelé. Když to řeknu obecně, tak já věřím systému, že když člověk využívá určitou službu nebo produkt, měl by za to zaplatit. Každá věc něco stojí, a když chci, aby byl můj počítač bezpečný, najmu si na to odborníky. A ty je třeba zaplatit. Samozřejmě svět okolo nás využívá různé zatáčky v byznys modelech, ale podle mne v ekonomice platí, že čím jednodušší jsou vztahy, tím lépe to funguje.

Společně se zakladateli Avastu Pavlem Baudišem a Eduardem Kučerou jste investoval do slovenského startupu Photoneo. Hrálo nějakou roli vaše přátelství?

Je to v podstatě náhoda. Firem, které mají v česko-slovenském startupovém světě potenciál, není nekonečně mnoho. My máme opravdu přátelské vztahy, známe se od dob jejich působení ve Výzkumném ústavu matematických strojů a dodnes se navštěvujeme. Strávili jsme spolu spoustu času a jsou to úžasní lidé, přátelé, mám je rád. Jen kdyby naši obchodníci a marketéři nesoupeřili o jeden trh… (smích) Ale na druhé straně vývojáři v antivirovém byznysu, jakkoli jsou konkurenti, si vzájemně vyměňují důležité informace, kupříkladu databáze nebezpečných infiltrací.

Přečtěte si, jak se vede Esetu v Česku

Sázkové firmy některé úspěšné tipéry přeplatí a zaměstnají je jako bookmakery. Kupují takto softwarové firmy hackery?

Kybernetické útočníky rozhodně ne. Ale existují specializované firmy, které najímají takzvané etické hackery na vyhledávání bezpečnostních děr v počítačových systémech. Společnost, která si chce nechat ověřit úroveň kvality svého systému, si objedná test u externí firmy, ta osloví etické hackery a vypíše odměnu za nalezení problémových míst. Toto je trend budoucnosti. Lidí, kteří se vyznají v zákoutích digitálního světa, není mnoho, jde o to, angažovat co nejvíce chytrých a tvořivých hlav z celého světa, aby našly slabá místa. Obecně lze tvrdit, že firemní počítačový systém je bezpečný tehdy, když je cena průniku větší než cena aktiv, která může hacker získat.

Zmínil jste deset „slabých" let na začátku existence Esetu. Co bylo zlomovým momentem vývoje k lepšímu?

Faktorů bylo několik, ale za nejdůležitější osobně považuji rozvoj internetu. Problematika počítačové bezpečnosti dostala úplně jiné dimenze okolo roku 2002, kdy se rozšířili e-mailoví červi. V podstatě neexistovala firma, která by nebyla zasažená. Do té doby bylo šíření virů a různých infiltrací omezené na fyzická média, rozvoj internetu tomu dal úplně jiný náboj.

Viry původně nebyly tak nebezpečné, často šlo jen o legraci, aby se uživateli něco zobrazilo na monitoru...

Řada virů měla jakousi zábavnou vložku. Většina virů vznikala jako produkt mladých lidí, říkali jsme tomu digitální graffiti. Okolo roku 2003, možná 2004, se však situace změnila. Psaní virů se zmocnily kriminální živly a našly několik způsobů, jak z programování virů získat peníze. Tehdy skončila veškerá sranda. Samozřejmě se tyto věci vyvíjejí dál, situace jde často to bizarních dimenzí, poslední dobou už v této oblasti není nejaktivnější kriminální podsvětí, ale přímo státy. A to je věc, která dost zásadně mění situaci.

Přečtěte si také:

Eset: Do konce roku otevřeme výzkumné centrum v Rumunsku

Česká programátorská firma Apiary míří do rukou amerického giganta Oracle