„Tady bydlí mariňáci“ popisuje náš řidič Nate Green. Dneska sice drží volant mohutného chevroletu, ale jinak je to pilot bitevního vrtulníku, který má za sebou už několik zahraničních misí. „Vidíte ty červené kontejnery pod horami napravo? Tak to jsou terče, na které s helikoptérami útočíme“ ukazuje do dáli, když projíždíme rovinatou částí výcvikového prostoru zabírajícího celkově 506 kilometrů čtverečních.
O pár stovek metrů dál stojí maketa malé arabské vesnice, uprostřed ní se tyčí mešita se zlatou kupolí. Je nepřehlédnutelná. Díky odrážejícímu se slunci, ale především desítkám vysokých sloupů osázených množstvím kamer. Tohle nejsou kulisy. To je prostor, kde se drilují američtí vojáci před nasazením v muslimských zemích.
„Díky kamerám jsou neustále pod dohledem a velitelé vidí, jestli dělají všechno správně a co je třeba zlepšit“ vysvětluje Green, jak se trénuje boj v zástavbě nebo osvobozování zajatců.
Samozřejmě že žádný příslušník americké námořní pěchoty nemůže prozradit - a možná to ani sám neví -, na jakou misi se zrovna připravuje.
| Camp Pendleton |
|---|
| Kalifornská základna rozkládající se na členitém terénu u pobřeží Tichého oceánu zabírá 506 kilometrů čtverečních. Sídlí zde 1. Marine Expeditionary Force, hlavní americká síla pro obojživelné a expediční operace v zahraničí. Kromě desítek tisíc mariňáků tu bydlí i jejich rodiny v 7800 domech, na výcvik sem pravidelně přijíždějí tisícovky rezervistů. V okolí bydlí dalších 77 tisíc válečných veteránů a vojenských důchodců. Hlavní mariňácká základna na západním pobřeží vznikla v roce 1942 pro výcvik vojáků mířících do bojů druhé světové války. |
Vyhrocená rétorika mezi USA a Severní Korejí nicméně napovídá, že pokud by měl Washington tisícovky svých mariňáků někam v nejbližší době poslat, pak je to právě do případného konfliktu s Kim Čong-unem. I když tam jim asi kulisy arabské vesnice s mešitou moc nepomůžou.
Nejen bojem je voják živ
Mohlo by se zdát, že je Camp Pendleton sterilním vojenským areálem, realita ovšem vypadá jinak. Víc než výcvikový prostor základna připomíná soběstačný stát s několika vojenskými posádkami, nákupními centry, rezervoáry pitné vody, nemocnicí a letištěm.
Kromě 70 tisíc vojáků a civilních zaměstnanců US Marine Corps tady žije i dalších 38 tisíc jejich rodinných příslušníků. Každé ráno a odpoledne sem navíc z pobřežní dálnice přijíždějí stovky aut. V téhle části Kalifornie platí Camp Pendleton dlouhodobě za největšího zaměstnavatele.
„Je tu všechno. Lékárny, potraviny i restaurace“ říká Nate Green. Vojáci nemají žádný důvod jezdit do blízkého San Diega, elektroniku i naftu zde seženou mnohem levněji než za vysokým plotem základny.
Vrtulníky i bitevníky. Vojsko pomůže oživit karlovarské letiště
Hlavní důvod, proč Američané vstupují do námořní pěchoty a obecně do ozbrojených složek, ale nejsou nižší ceny telefonů nebo nafty. Armáda (nebo v tomto případě spíš námořnictvo, pod něž mariňáci spadají) jako hlavní beneflt svým příslušníkům a jejich rodinám nabízí zdravotní pojištění. A to je jistota, na niž slyší většina obyvatel Spojených států. Lékařská péče je drahá a málokdo si ji bez pojištění může dovolit.
Je to zábava. Pilotka stroje „yankee“ Marianne Sparklinová miluje vrtulníky, snowboard a surf. Všechno tohle může v Kalifornii dělat
Pilotku Marianne Sparklinovou však u vojska drží ještě jiná věc. „Záleží na ročním období. Když je teplo, tak se po práci převleču do neoprenu a jdu surfovat. A v zimě si vezmu snowboard a jedu do hor,“ říká a nasazuje si stylové sluneční brýle. Z jejího vyprávění vychází služba v Kaliforniijako práce snů. Ještě než stihne podat návštěvě ruku, zdraví: „Dobry den!“ Jedním dechem dodá, už anglicky, že její rodina pochází z Varšavy a její kolegové se navíc v zahraničních misích potkávají s českými vojáky.
Osmé největší letectvo
Marianne už pět roků létá ve víceúčelových strojích „yankee“. Takhle se tu přezdívá strojům UH-1Y Venom. Když v khaki uniformě vychází z opravárenského hangáru na velkou přistávací plochu, nad betonem už se tetelí rozpálený vzduch, přestože ještě pořádně ani nezačalo dopoledne.
Mísí se tu slaná vůně Tichého oceánu s odérem leteckého paliva. Mezi desítkami helikoptér, které postupně startují, se proplétají houfy parašutistů. Jako had postupně mizejí v útrobách letounu C-130 Hercules. Za několik minut se vznese, a zatímco Marianne u svého „yankeeho“ popisuje zahraniční mise a záchranné operace při hurikánech, vysoko nad její hlavou se výsadkářům z herculesu otevírají padáky. Tohle se přes den opakuje několikrát. Jednotky US Marine Corps totiž neútočí jen z moře, ale v případě konfliktu dokážou nepřátelské území zasypat i ze vzduchu. I tohle by mohlo být součástí případného zásahu proti KLDR.
Boj i záchrana. Na základně se trénuje nejen boj, ale i evakuace zraněných. Tady konkrétně pomocí konvertoplánu V-22 Osprey
„Mám za sebou čtyři zahraniční operace, byla jsem v Japonsku, Jižní Koreji nebo v rámci humanitární pomoci po zemětřesení v Nepálu,“ vypočítává Marianne. Za jejími zády čekají na akci desítky venomů i jejich bojových sourozenců „zulu“ AH-1Z Viper. To ale není zdaleka všechno, co Camp Pendleton ukrývá.
| US Marine Corps |
|---|
| Námořní pěchota Spojených států je považována za hlavní expediční sílu USA a v konfliktech bývá nasazována jako první. Po druhé světové válce masivně operovala v korejském a vietnamském konfliktu, účastní se ovšem většiny zahraničních misí USA. Dnes čítá celkově 182 tisíc příslušníků a 39 tisíc rezervistů. |
Sídlí zde sedm vyzbrojených letek, které celkově disponují 170 letadly a vrtulníky. I proto působí šéf zdejší letecké skupiny Matthew T. Mowery velmi sebejistě. „Kdybych tu měl všechny perutě - tři jsou teď mimo -, tak mám pravděpodobně osmé největší letectvo na světě,“ pokyvuje Mowery hlavou.
Už vyplouvá loď Theodore R.
I když Camp Pendleton zabírá velkou plochu na pobřeží Tichého oceánu, od pláže a vody jej dělí široká dálnice číslo 5, která spojuje San Diego a Los Angeles. Přímo z autostrády tak může kdokoli sledovat, jak mariňáci seřazení ve vyloďovacích člunech trénují vysazení na písku nebo vrtulníky znovu a znovu přistávají na malém plácku. „Místu říkáme Landing Zone Viewpoint,“ líčí Green. Původ názvu je jednoduchý. Kousek odtud je odpočívadlo s vyhlídkou, kde co chvíli někdo zastaví, aby si udělal fotku s oceánem. Anebo s helikoptérou.
Pocit, že tahle část Kalifornie patří vojákům, nemizí ani v San Diegu. Při vjezdu do města nás nejdřív „pozdraví“ dvojice startujících stíhaček F-18. A že co dvě minuty nad hlavami lidí proletí námořnický vrtulník, také nikoho nevzrušuje.
Jak uklidnit pilota vrtulníku? Kávou a popcornem
Jak ale přiznávají někteří místní, v San Diegu je o něco živěji než obvykle. Zdejší symbol americké síly - letadlová loď USS Theodore Roosevelt - má totiž během několika dnů vyplout na misi. Naložit je třeba nejen desítky letadel, ale i pět tisíc námořníků, jídlo, kerosin a munici.
Loď s velkým bílým číslem 71 nakonec přístav opustila 6. října, aby se v Tichém oceánu připojila ke svým sestrám USS Nimitz a USS Ronald Reagan. Teď se pohybují v takové vzdálenosti od pevniny, aby v případě napadení Jižní Koreje dokázaly její stíhačky F-18 a rakety z doprovodných křižníků rychle zaútočit na režim Kim Čong-una.
Praha v pozoru
I když Česko žádnou letadlovou loď, natož moře nemá, jednotky US Marine Corps se do budoucna mohou stát velmi důležitým partnerem Prahy. Naše armáda zvažuje, že si pořídí tucet víceúčelových strojů UH-1Y Venom, které zatím společnost Bell Helicopter vyrábí jen pro americké mariňáky. Námořní pěchota si jich objednala celkem 160. Washington už do Prahy poslal svou nabídku, tucet strojů by stál v přepočtu 12,6 miliardy korun. Aby kontrakt proběhl co nejrychleji, US Marine Corps by Česku přenechaly několik kusů ze své objednávky.
| Češi se znakem mariňáků |
|---|
| Tvrdým výcvikem US Marine Corps prošlo i několik českých vojáků. Ti dnes líčí tři měsíce strávené na americké základně jako peklo. Za den člověk naspí zhruba tři hodiny, zbytek tráví v uniformě, písku a s plnou výstrojí a výzbrojí. Pánem je v tu chvíli instruktor. „Ničili nás tam fyzicky, neustále se tam běhalo, přidávali nám i batohy s pískem. Vždycky v pondělí býval delší běh, dvakrát kolem základny, úterky byly na posilování, středy na zvláštní trénink, čtvrtek specialita instruktorů, pátek nošení raněného, kdy jsme kolem základny běhali s nosítky. Potom od devíti do 17 hodin probíhala výuka v učebně,“ popisuje svou zkušenost Oldřich Sieklik z prostějovského 102. průzkumného praporu. |
Je ale otázka, jestli středoevropský stát dokáže vrtulníky vyvinuté speciálně pro námořní pěchotu využít a jestli nejsou až příliš dobré. „Nemyslím si,“ reaguje Marianne Sparklinová. „V Japonsku i Koreji jsme bez potíží dlouhodobě operovali ze země. Navíc z Kalifornie často létáme na cvičení do Arizony, kde nelétáme nad vodou, ale v horách, kde je prach i sníh,“ tvrdí.
Jaký vrtulník si české vzdušné síly pořídí, bude jasné příští rok. Konkurentem americké nabídky jsou italské stroje AW139M, které by stály zhruba o polovinu méně než „yankeeové“.
Čtěte další texty autora:
Vojáci v misi dostali neprůstřelné vesty. Se sedmiměsíčním zpožděním
Rozpuštěný a vyvanutý
Popravy generálů jako tečka za Stropnickým
Tři a půl milionu a přitom taková blbost
Jak se dělá kampaň? Ve vojenském vrtulníku
Budeme tleskat, nebo brečet?
