Trochu zasmrádlý talár

Příběh ještě nedávno obdivovaného insolvenčního soudce, který přišel o svou pověst kvůli kontroverzním rozhodnutím

Teta Kateřina by se radovala, jak pěkně se další staré české přísloví uplatnilo v životě. Ještě v nedávné době byl Jan Kozák označován za snad nejlepšího insolvenčního soudce v zemi. Proslavil se na počátku tisíciletí brilantně vedeným konkurzem na zlínské strojírny ZPS. Potlesk mu vynášely i další případy dobře zvládnutých bankrotů velkých podniků.
Teď ovšem čelí kárné žalobě a trestnímu oznámení, které na něj podal ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Inspirovala ho výroční zpráva BIS, jež informuje o korupci v justici, a také prověrka brněnského krajského soudu, který nemá nastavené automatické přidělování insolvenčních návrhů, což může představovat zvýšené riziko účelové manipulace. „Zjištění z prověrky byla natolik závažná, že se ministr spravedlnosti rozhodl podat kárné žaloby na místopředsedu Jana Kozáka, který je odpovědný za obchodní úsek soudu, a na předsedu soudu Jaromíra Pořízka,“ informovala mluvčí resortu Tereza Palečková. Ministr Pospíšil usiluje o odvolání Kozáka z funkce. A mnozí další by ho nejraději zbavili i taláru.

Bankrot není strašákem

Píše se rok 1999 a brněnský soud vyhlašuje konkurz na podnik ZPS Zlín. V kraji zavládne zděšení. Protože v této době úpadek firmy s vysokou pravděpodobností blížící se jistotě znamená konec práce pro její zaměstnance, konec spolupráce pro její dodavatele a odběratele, dlouhá léta se táhnoucí rozprodej majetku a mizivý výnos pro její věřitele jen v jednotkách procent původní hodnoty pohledávek. Bankrot byl v té době prostě chápán jako tragédie. Jenže v ZPS je všechno jinak. Soudce Kozák jmenuje konkurzním správcem Romana Raise a oba vymýšlejí, jak podnik udržet v chodu a zachránit ho. Pouhých sedm měsíců po vyhlášení úpadku otevírají na brněnském soudu obálky a vyhlašují vítěze z uchazečů, kteří projevili zájem zlínské strojírny koupit i se stigmatem. Nový majitel aktiva podniku převzal, zaplatil dohodnutou kupní cenu kolem miliardy korun a pokračoval ve výrobě jako by se nechumelilo. Rais i Kozák se mohli hrdlit před kamerami televizních zpravodajství. Do té doby neznámý, teprve devětadvacetiletý soudce naprosto vyniká mezi svými kolegy, získává si úctu a uznání. „Bez jeho odvahy zkoušet neznámé, inteligence a pracovitosti by ZPS asi skončily jako tisíce jiných podniků, pro něž bankrot znamenal jen rychlou smrt,“ říká dnes už bývalý insolvenční správce Rais. A Kozák se zhruba v té době rozhoduje, že svoji další kariéru postaví právě na záchraně bankrotujících firem. „Konkurzy nevidím jako negativní aspekt. K tržní ekonomice bankrot neodmyslitelně patří. Myslím, že je to nejlepší řešení pro ty, kteří nevydrží tlak ekonomiky. Bohužel u nás se z úpadku dělá zbytečný strašák,“ zdůrazňuje tehdy v rozhovoru pro týdeník Euro. Kozákova profesní dráha běží jako na drátkách. Angažuje se i při přípravě četných novel konkurzního zákona a později asistuje i u vzniku nového insolvenčního práva. Píše řadu odborných článků, radí v Konkurzních novinách, přednáší u Komory daňových poradců, v Justiční škole v Kroměříži či u Komory specialistů pro krizové řízení a insolvenci. V roce 2005 je jmenován místopředsedou brněnského krajského soudu.

Verdikt, který láme vaz

Střih, posun o desetiletí. Soudce Kozák se opět dostává do palcových novinových titulků. A znovu se hovoří o jeho odvaze. Jenže tentokrát už s negativním nádechem. Jde o insolvenční řízení v prostějovském Oděvním podniku. Odbornou veřejnost brněnský soudce naprosto ochromil svým průlomovým rozhodnutím, kdy z vlivu na konkurz textilky vyloučil jejího největšího věřitele Českou spořitelnu, jež stála v čele syndikátu bank, který podniku půjčil celkem 1,2 miliardy korun. Zdůvodnil to slovy, že tvořila s podnikem jeden koncern, a to na základě úvěrové smlouvy z roku 2007, jež obsahuje ustanovení, která ze spořitelny dělají ovládající osobu. Zástupci banky nevycházejí z údivu. Jen krátce před prostějovskou kauzou se totiž se soudcem Kozákem potkali u jiného velké konkurzu, kde si ho nemohli vynachválit. Šlo o insolvenční řízení v koncernu Kordárna, který vyrábí technické tkaniny. Ale tam se hrál zcela jiný příběh. Soudce vystupoval v duchu své dobré pověsti, byl akční, flexibilní, umožnil precedenčně rychlou transakci. Kordárna včas získala nového majitele. Jenže v případě OP je najednou všechno jinak. „To, co je na kauze nebezpečné, je fakt, že zde hlavním věřitelům dramaticky vzrostly jejich náklady spojené s insolvencí dlužníka, a to podstatně nad jakoukoliv očekávatelnou mez. Stalo se tak rozhodnutím pana soudce, který největšího věřitele vyřadil z rozhodovacích procesů v rámci věřitelského výboru, přičemž důvod tohoto vyřazení byl nepřijatelný a neodůvodnitelný. To znamená, že insolvenční právo se tím stalo pro ekonomické subjekty těžko čitelným a nepředpokládatelným mechanismem. Pokud by tato, podle mého názoru naprosto divoká a nepřijatelná interpretace zvítězila, měla by výhledově na ekonomiku země velmi špatné dopady,“ zdůrazňuje ekonom Luboš Smrčka, jeden z mnoha kritiků Kozákova postupu.
Česká spořitelna si útok nenechává líbit, odvolává se k olomouckému vrchnímu soudu, ale i tam prohrává. Až loni v prosinci po bezmála roční bitvě jí nejprve dává za pravdu brněnský krajský soud, který souhlasí s tím, že případ byl Kozákovi přidělen neoprávněně, a proto ruší nad podnikem vyhlášený konkurz. Hned den nato zase Ústavní soud odmítá tvrzení, že by banka byla propojena s podnikem v jeden koncern. Ústavní soud shledal odůvodnění některých jeho rozhodnutí jako nepřezkoumatelná, a tak je jako protiústavní dotčená rozhodnutí také zrušil.
Kozák odmítá svá diskutabilní rozhodnutí zpětně komentovat. „Vyjádřil jsem se k tomu v soudním spise. Ani žádná další vyšší instance, kde se projednávala odvolání, toto mé rozhodnutí nerozebírala. Konkurz Oděvního podniku hodnotit nemohu, už to není můj spis a mně nepřísluší komentovat postupy jiných soudců,“ říká nyní.
Ovšem Ústavní soud se tak zcela neztotožňuje s jeho prohlášením, že ve spise rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Naopak uznal námitky České spořitelny, že soudce Kozák zasáhl do jejího ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Shledal, že brněnský soud své závěry o existenci koncernu neodůvodnil, čímž byla založena nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Toto své pochybení navíc soudce nenapravil ani v následných vyjádřeních k Ústavnímu soudu.

Ve vleku nájezdníků?

Kozákova pověst jakožto nadprůměrného insolvenčního soudce a významné osobnosti české justice začíná dostávat trhliny. Jeho kontroverzní rozhodnutí je komentováno s velkou nevolí a nesouhlasem. V odborných kruzích se horlivě debatuje o tom, co jej mohlo vést k takto riskantnímu řízení konkurzu. Zároveň s tím se vynořují otazníky nad několika dalšími jeho kauzami. Například advokát významné mezinárodní kanceláře Salans Juraj Alexander v článku publikovaném na portálu Lexforum.cz upozorňuje: „Ještě podivuhodněji postupuje soudce Kozák v případu Korfil. Rozhoduje namísto věřitelů o tom, kdo má být členem věřitelského výboru, mění pravidla hlasování stanovené insolvenčním zákonem, maže usnesení z protokolu, mění názor na to, zda někteří věřitelé (popřených pohledávek) mohou, nebo nemohou hlasovat, zabavuje právním zástupcům věřitelů telefony. Rozhodnutí soudce Kozáka se v jednotlivých případech dají interpretovat i tak, že se snaží chránit integritu tohoto řízení. Dají se však interpretovat i tak, že soudce hájí své (nebo něčí) zájmy a je ochoten provést cokoliv, aby zabránil vzniku procesní situace, kdy by protistrany - kterými jsou překvapivě zpravidla největší věřitelé - získaly kontrolu nad průběhem řízení. Proto, a kvůli transparentnosti a v souladu se všemi zásadami demokratického soudnictví, se důvody uvádět musejí.“ Kritici, z nichž mnozí byli ještě nedávno Kozákovými příznivci, začínají hovořit o kriminálním pozadí příběhu Oděvního podniku. Spekulují, zda se Kozák nestal rukojmím dnes již proslulých nájezdníků personifikovaných společností Pyrghos Lefkos lobbisty Petrose Michopulose a kroměřížským podnikatelem Karlem Kuropatou, kteří se právě insolvenční řízení v Oděvním podniku snažili obrátit ve svůj prospěch. Zvlášť když se zjistí, že stejní aktéři vystupují i v konkurzu na pilu Javořice, která byla kdysi v majetku společnosti CE Wood. I tento bankrot vstupuje v podezření, že si jej soudce Kozák přidělil mimo pořadí. „Oficiálně jsem žádné takové obvinění nedostal, takže to nebudu komentovat,“ zní stanovisko soudce Kozáka.
Ať už byl veden jakýmikoli pohnutkami, je škoda, že jeden z nejschopnějších soudců nyní čelí podezřením. Kdyby se držel svého vyznání, které před jedenácti lety svěřil týdeníku Euro – „Rád bych, aby má profese měla větší prestiž. Ale chápu, že ta se odvíjí jen a jen od kvality soudců a průběhu řízení. V tomto ohledu čeká českou justici ještě hodně práce“ – k prostějovské kauze by nemuselo dojít. Po ní ale naopak české soudnictví zase něco ztrácí na své důvěryhodnosti. V konkurzech, kde je hodně majetku, vždy budou vznikat enormní tlaky spekulantů a bohužel se ukazuje, že justice jim není schopna vzdorovat. A jen málokdo z věřitelů si stojí tak dobře jako Česká spořitelna, aby mohl investovat desítky milionů korun do nejlepších advokátů.
Všechno zlé je ale pro něco dobré. Díky poprasku, který kauza Oděvního podniku způsobila, se rozpoutala diskuse o potřebě urychlit přípravu komplexní novely insolvenčního zákona. „Prostějovský případ je i varováním pro firmy v potížích. Své problémy by měly začít řešit dříve, než se dostanou do područí insolvenčního řízení. Rozhodně je to nejvýhodnější cesta, jak pro majitele, tak i pro věřitele včetně bankovních,“ zdůrazňuje krizový manažer Petr Dostál.

Jan Kozák (40) Pochází ze vsi Tovačov na Přerovsku.
Absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.
V roce 1995 nastoupil jako čekatel u tehdejšího Krajského obchodního soudu v Brně a tři roky nato byl jmenován soudcem u stejného dvora. Po celou kariéru se zabývá problematikou úpadkového řízení. Od roku 2005 zastává funkci místopředsedy Krajského soudu v Brně pro obchodní úsek.
Působí rovněž jako lektor, především v oboru insolvenčího práva. Na toto téma vydal i několik knih a dalších publikací, je autorem řady odborných statí.
Je členem komise ministerstva spravedlnosti vytvořené k novelizaci insolvenčního zákona.

Kauzy soudce Kozáka ČKD Blansko
ZPS Zlín
FK Drnovce
Alstom
Pojišťovna Morava
Stavex Brno
Družstevní záložna Mavel
Rostroj Rousínov
Koželužny Otrokovice
Korfil
Kordárna
Pila Javořice
CE Wood
Magneton Kroměříž
Vltava.cz
Deveplan