Aby nemusel do vietnamské války, udělal Charles Jenkins největší chybu života. Uprchl do KLDR
Ta myšlenková konstrukce čtyřiadvacetiletého seržanta americké armády nevypadala úplně marně. Dezertuju do Severní Koreje, odtamtud se po nějaké době dostanu do Sovětského svazu a potom, v rámci občasné výměny vězňů, se dostanu zpátky domů do Spojených států. Tímhle způsobem se chtěl Charles Jenkins (18. února 1940 - 11. prosince 2017) v roce 1965 vyhnout nasazení ve válce ve Vietnamu. Už mu ale nedošlo, že pro tuhý režim Kim Ir-sena se může stát velmi lákavým propagandistickým nástrojem a hlavně trofejí.
Provést takový útěk nebylo pro Jenkinse nic složitého, se svou jednotkou právě hlídal demilitarizované pásmo mezi oběma Korejemi. „Byla to největší chyba, kterou jsem kdy udělal“ bědoval před jedenácti lety v jednom z rozhovorů.
Oné lednové noci roku 1965, když ještě doznívaly vánoční svátky, si dal deset piv, hlaveň samopalu omotal bílým trikem a během noční patroly proběhl zakázanou zónou k udiveným severokorejským vojákům. „Byl jsem tak hloupý,“ hodnotil pak to, že z americké armády dezertoval do země připomínající „obří a šílenou věznici“.
Prvních osm let strávil v malé kobce s dalšími třemi americkými zběhy.
Nazpaměť se museli naučit Kim Ir-senova díla. Když je pak strážci zkoušeli a oni při přednesu chybovali nebo zapomněli slova, vysloužili si tvrdé rány.
Později se z Jenkinse stala „filmová hvězda“. V propagandistických severokorejských snímcích ztvárňoval role imperialistických zloduchů. Jako rodilý mluvčí musel angličtině učit špiony a vojenské kadety.
A experiment s americkou trofejí pokračoval dál. V roce 1980 jej seznámili s Hitomi Sogaovou, kterou Kim Ir-senovi agenti dva roky předtím unesli v černém pytli z Japonska. Režim je přinutil ke sňatku. „Nemohli jste říct ne. Stačilo jedno špatné slovo proti Kim Ir-senovi a vykopali jste si hrob,“ popisoval Jenkins. Nakonec se prý ale Charles do Hitomi zamiloval, měli spolu dvě dcery.
V roce 2002 KLDR dovolila, aby se Hitomi vrátila do Japonska, po dvou letech ji mohl následovat i manžel s oběma děvčaty.
Charles Jenkins si nejdřív odkroutil pětadvacetidenní arest za čtyřicet let starou dezerci a pak se celá rodina usadila na ostrově Sado. Vysloužilý voják se tam stal jednou z hlavních turistických atrakcí. Vítal zákazníky v obchůdku místního muzea, řada návštěvníků se s ním fotila. „Dnes už vím, že jsem uvažoval špatně a mnoho mých rozhodnutí n dnešního pohledu nedává smysl,“ vracel se ve svých úvahách do roku 1965.
Jeho podivný osud se završil letos v pondělí 11. prosince. O přesné příčině úmrtí muže s charakteristicky odstátýma ušima se agentury ani japonská média nezmiňují. Na to, kde a v jakých podmínkách strávil čtyřicet let, se každopádně dožil vysokého věku. #
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
