Na příkladu TV Nova si může každý udělat obrázek o tom, jak to končí, když se za úzkoprofilové zboží neplatí skutečnými penězi, ale sliby a neuchopitelnými slovy. Licence na dvanáct let televizního vysílání byla na začátku roku 1993 zadarmo poskytnuta společnosti CET 21, která ve svém projektu nabízela hojnost pořadů pro menšiny a intelektuály. Na obrazovky však bez skrupulí uvedla čistou komerci a z trhu si může po dvanáct let „dojit miliardy. Za kolik by se asi taková licence prodala v aukci? Možná za pět miliard, možná za deset, snad i patnáct. Investice by se vyplatila.
V příštím roce se licence podobného významu budou opět přidělovat. Nepůjde o trh televizní, ale telekomunikační. Vybrané firmy dostanou od státu na dvacet let kmitočty, na kterých budou moci provozovat mobilní systémy třetí generace - UMTS. Je třeba uvítat, že se konečně začíná rozpoutávat širší debata o tom, jakým způsobem, komu a za jakou cenu licence přidělit. Zatím se o tuto zcela veřejnou záležitost zajímali jen telekomunikační odborníci a na věci zainteresované firmy, což nestačí. Kdyby totiž bylo po jejich, tak se mobilní trh co do kvality konkurence až do skonání světa nezmění.
Ministerstvo dopravy a spojů v materiálu, který vystavilo na svých internetových stránkách (www.mdcr.cz), předběžně počítalo s tím, že budou přiděleny pouze tři licence, a to současným operátorům GSM – EuroTelu, RadioMobilu a Českému Mobilu. Ti by je dostali bez soutěže „za cenu stanovenou na úrovni administrativních nákladů spojených s vydáním licence, zvýšených o částku, kterou určí - v závislosti na prioritách – vláda . Schlingův úřad si přál, aby navýšení bylo pokud možno nulové. O případném vpuštění čtvrtého či pátého provozovatele na trh se mělo rozhodnout až v pozdějším blíže neurčeném termínu.
Takovou koncepci nelze nazvat jinak než jako skandální, krasobruslařskou hantýrkou úřad předvedl trojitou odpíchnutou Novu. Lukrativní trh by byl prakticky zadarmo přidělen předem vyvoleným, žádná nová konkurence, žádná průhledná soutěž. Zkušenosti ze světa ukazují, že licence na UMTS mají hodnotu řádově desítek miliard korun. Není důvod, proč by tomu v Česku mělo být jinak. Argumenty o tom, že drahé licence zvyšují cenu služeb, neobstojí. Je věcí ope–rátorů, ne státní správy, aby si s chladnou hlavou spočítali, jaká cena je únosná.
Naštěstí se zdá, že Schlingovo ministerstvo původní návrh opouští. Náměstkyně Marcela Gürlichová na sklonku minulého týdne pro týdeník EURO uvedla, že úřad se nyní přiklání k tomu, aby příští rok byly v jeden okamžik uděleny čtyři licence, tedy jedna navíc. Platnosti by nabyly v lednu 2002, kdy již budou všechna čtyři frekvenční pásma plně k dispozici. Náměstkyni se osobně líbí „italský dvoukolový model, který kombinuje prvky soutěže krásy i aukce. Pokud by takto výběr skutečně probíhal, tak je asi vše v pořádku.
Je třeba si uvědomit, že UMTS není nějaká další mobilní služba. Jde o kvalitativně vyšší stupeň komunikace, o zcela novou síť s paletou moderních služeb. Z trhu postupně vytěsní nynější systém GSM a ještě starší analogový NMT. Pouze úplně noví operátoři mohou přinést svěží vítr a donutit současné, aby vytěsňování starého systému probíhalo pokud možno co nejrychleji. Maximalizace výnosu z prodeje licencí by neměla být hlavním cílem. Jde jen o to, aby soutěž byla transparentní. Jako například v Německu, kde již dva týdny celá země sleduje, kolik který operátor v jejich aukci na UMTS právě přihodil.
I Česká republika by si už konečně zasloužila takovou dražbu. Alespoň pro zkušenost. Velmi zarážející je, že nový telekomunikační zákon s aukcemi vůbec nepočítá. Hovoří výhradně o výběrovém řízení. I to ovšem lze v tomto případě napravit. Stačilo by vládní nařízení.
