Praha má nový most unikátní architekturou i cenou Je těžké najít v Praze kromě Tančícího domu moderní stavbu, kterou stojí za to vyfotografovat. Teď jedna přibyla. Trojský most je unikát, který si zaslouží zvěčnit. Dost možná se stane i ikonou české metropole. U takových staveb se nikdo příliš neptá, kolik stály. Navíc lidská paměť je krátká - most patrně brzy ztratí trpkou pachuť předraženého uměleckého díla a budeme na něj pyšní. Přesto stojí za to, ještě než se tak stane, zrekapitulovat jeho příběh. Už jen proto, aby se neopakoval.
Řečeno slovy jednoho z tvůrců architektonické lahůdky: Vyprojektovat krásný a drahý most může každý trouba, udělat krásný a levný most umějí jen machři. A trojský skvost ve tvaru luku levný být měl.
MILIARDA NAVÍC „Není pravda, že je Trojský most předražený. Vltavu překlenul prostě jiný most, než o který jsme soutěžili. A změnu si vymínilo před osmi lety samo město. Praha si takový krásný most zasloužila,“ vysvětloval minulý týden sezvaným novinářům František Polák, mluvčí Met rostavu. V tu chvíli technici stavební firmy, která vybudovala celou Blanku, předávali most do správy města tak, aby jej mohli politici o víkendu slavnostně otevřít. Unikát je jedinou a zároveň nejhezčí částí tunelového komplexu, která jde do provozu ještě před komunálními volbami.
Trojský most je prvním, který spojil břehy Vltavy za posledních padesát let. Jako předvolební agitka ovšem poslouží jen stěží. Jak také oslavit bez rozpaků dílo, které je oproti předpokládané ceně o více než tři čtvrtě miliardy dražší, zabývala se jím policie a město se o něj ještě minulý měsíc s Metrostavem soudilo?
Kdyby nebyl Trojský most tak povedený, snad by si zasloužil přejmenovat na Bémův, jak před rokem žertoval současný primátor Tomáš Hudeček (TOP 09). To, že součástí Blanky nebude most uvedený v zadávací dokumentaci, se v roce 2006 (tehdy se tunel soutěžil) dávno vědělo. Územní rozhodnutí již od roku 2002 podmiňovalo stavební povolení tím, že podoba spojnice mezi Trojou a Holešovicemi vzejde z inženýrsko-architektonické soutěže. Tu ale pražská radnice vyhlásila až těsně po tendru na Blanku.
TŘI ROKY HÁDÁNÍ Jako vítězný vyšel z dvaceti návrhů avantgardní a elegantní most bez pilířů, který navrhli čtyři autoři - Jiří Petrák, Ladislav Šašek, Libor Kábrt a Roman Koucký. Metrostav tedy mluví pravdu - skutečně postavil jiný most než ten primitivní, který vysoutěžil. Jenomže cenu i toho skutečného, který dnes stojí, odhadli vítězové architektonického klání v tehdejších cenách na zhruba 440 milionů, specialista poroty na oceňování předpokládal o zhruba 20 milionů víc. A následovalo tříleté martyrium, na nějž by pravděpodobně nejraději zapomněli ideoví tvůrci mostu i samotný Metrostav.
Projektanti se nedokázali se stavaři dohodnout na technickém provedení mostu, který je světovým unikátem. Vzepětí mostu bývá obecně mezi 30 až 40 procenty jeho délky. Trojský most je dlouhý dvě stě metrů a má dvacetimetrový oblouk. Dodnes jedna strana tvrdí, že most tak, jak byl navržen, nešel postavit a nemohla za něj převzít odpovědnost.
Druhá je přesvědčena, že zvítězila snaha stavbu co nejvíce prodražit. O tom, jak tvrdé a bolestné bylo hledání shody, leccos vypovídá i to, že jeden z projektantů vítězné projekční firmy Mott MacDonald odešel i s dokumentací mostu ke konkurenci, kterou si na projekt montáže mostu najal Metrostav. Za zmínku stojí i rozkol dvou mostních divizí samotného Metrostavu, z nichž každá navrhovala jiný způsob výstavby technicky náročného mostu.
Právě způsob výstavby byl patrně kromě navýšení kubatur materiálů pro cenu díla určující. Projektanti plánovali výstavbu jako skládačku z lega, Metrostav nakonec prosadil nákladnější technologii postupného vysouvání mostu na první podpůrný most (podle odhadu znalce jen ten stál přes sto milionů), který se následně odřezal a vyboural. Pokyn k zahájení stavby dal Metrostavu až v říjnu roku 2010 mocný šéf odboru městského investora z éry Pavla Béma Jiří Toman vágním dopisem, v němž se ani slovem nezmínil o ceně, natož aby ji odsouhlasil.
SOUDCI TO ROZSEKLI Arbitráž, která nakonec umožnila současným pražským radním proplatit bez rizika trestního stíhání celý zděděný tunelový komplex, který se prodražil o miliardy, řešila Trojský most samostatně. Tady bylo porušení zákona o veřejných zakázkách tak flagrantní, že jej nešlo spláchnout konstatováním, že je vlastně v souladu s kontraktem, a nechat si cenotvorbu potvrdit správcem stavby, společností IDS. V tomto případě se soud řídil znaleckými posudky, které měly ohodnotit cenu mostu v místě a čase obvyklou. Metrostav tedy ještě před třemi týdny nevěděl, zda a kolik dostane za most zaplaceno, přitom radnice už avizovala jeho říjnové otevření. Firma i město si patrně užily perné chvíle. Posudek, který si zadal magistrát u pražského ČVUT, totiž ocenil most na miliardu (bez DPH) i s tím, že znalec počítal s dvanácti- až sedmnáctiprocentní marží za konstrukčně náročné řešení. A Metro stav požadoval o dost víc. Druhý posudek, který si zadali arbitři u společnosti Grant Thornton, už byl milosrdnější. Město nakonec zaplatí za skvost 1,448 miliardy korun.
A dobrá zpráva na závěr: most je nejen krásný a drahý, ale i bytelný a dobře spočítaný. Statické a dynamické zátěžové zkoušky vyšly čítankově.
Trojský most se řešil samostatně, protože porušení zákona o veřejných zakázkách bylo do očí bijící.
