Šéf splátkové společnosti pro Česko a Slovensko dá při rozhodování na vnitřní pocity
Tím, kdo si měl původně navléknout lékařský plášť, je i Erich Čomor. V rodině jedenačtyřicetiletého rodáka z Lučence na jižním Slovensku se totiž lékařské povolání patřičně považovalo. A mladý nadějný atlet, reprezentant v trojskoku, už měl podanou přihlášku na medicínu. Pak ale zasáhl jeho trenér. „Vysvětlil mi, že medicína a vrcholový sport dohromady moc nejdou. A že pokud se rozhodnu pro studium medicíny, tak mi atletickou kariéru příliš nemůže prodloužit,“ vzpomíná Čomor. Trenér mu ale slíbil, že pokud bude v atletice pokračovat, mohou mu ve vrcholovém sportovním středisku pomoci dostat se na VŠE, obor zahraniční obchod. Což byla za komunismu vysněná destinace pro řadu studentů včetně Ericha Čomora. Bez patřičného kádrového profilu bylo ale prakticky nemožné se na tento obor dostat. „A moje rodina měla kádrový profil naprosto nevhodný,“ říká Čomor. Představa studia zahraničního obchodu pro něj byl tak lákavá, že se kariéry lékaře vzdal a šel na VŠE.
Motivací americká univerzita Na VŠE uspěl v konkurzu na studium čínštiny, který vypsalo ministerstvo zahraničí. Cílem bylo vychovat ekonomy ovládající jazyk nejlidnatější země světa. Po dvou letech intenzivního studia, těsně po revoluci, odjel Čomor na necelý rok do Číny. „Moje čínština je ale už dnes téměř nepoužitelná,“ říká. Po promoci zamířil ke společnosti Procter & Gamble. Stručně řečeno prý šlo o marketingový dril, práci s fakty a „armádní typ“ obchodu. „Po třech letech jsem se začal nudit, ale bylo to neskutečně užitečné. Dodnes z toho těžím tak 80 procent znalostí v obchodu a marketingu,“ myslí si. Jeho další pracovní kroky vedly v roce 1996 ke společnosti McKinsey. Erich Čomor dnes už bez problémů přiznává svou tehdejší hlavní motivaci pro práci u konzultantů. Tou byla možnost studia ve Spojených státech. Dal by podle svých slov cokoli za to, aby mohl strávit rok na americké univerzitě. A McKinsey svým nejlepším konzultantům dávala možnost získat studijní stipendium. „To byl upřímně řečeno primární důvod. Ale když už jsem tam byl, zjistil jsem, že mě práce neskutečně baví,“ popisuje Čomor, který se zaměřil hlavně na banky, pojišťovny a telekomunikační sektor. Do USA pak skutečně odjel na konci 90. let studovat program MBA na Kellogg School of Management. Ve srovnání s dnešní mladou generací byl prý spolu se svými vrstevníky mnohem méně připraven čelit generálním ředitelům klientských firem. „My jsme neměli zahraničí pracovní praxi vůbec, studijní sem tam. Řada dnešních konzultantů studovala střední školu ve Velké Británii, strávili rok v USA, pracovali při studiu v bankách a podobně,“ porovnává Čomor. A ještě v něčem je rozdíl. „Mladí“ dnes prý obecně mají daleko lépe vyvážen pracovní a soukromý život, a přitom se nedá říci, že by byli flinkové. „To my jsme byli tak trošku „magoři“ a neměli jsme záklopky,“ vzpomíná. Důvodem, pro který se nakonec rozhodl dát kariéře jiný směr, byla především únava. V roce 2004 odešel pracovat do GE Money Bank, kde se věnoval marketingu a produktovému managementu. Volba to podle jeho slov byla snadná. S tehdejším generálním ředitelem Gerardem Ryanem se prý domluvili během chvilky. Prý i proto, že Erich Čomor nemá ve zvyku věci příliš analyzovat a dá spíše na „vnitřní“ pocity. A před zhruba třemi lety se vystudovaný ekonom stal šéfem splátkové společnosti Home Credit v Česku a na Slovensku. „Všechny volby, které jsem kdy udělal, byly bezchybné. Ale práce v Home Creditu o míle překonává vše ostatní, pokud jde o to, jak mě naplňuje,“ říká na adresu svého současného zaměstnavatele. Plány ohledně budoucnosti má jasné: být zdravý a dožít se dospělosti svých dvou potomků, dnes jednoho pětiletého a druhého tříletého. A také je vychovat tak, aby si v dospělosti poradili bez něho.
